Dragon slayer part 2 (mha)✔

35.zbytečný strach

,,Ts... Jdu za nima." Řekl jsem rozhodnutě, když už jsme dobrou hodinu seděli na místě. Nikdo z nás už neměl co říct. Todoroki se užíral v myšlenkách, Bakugo mi ležel na klíně a já se trápil tím, že se Shinso, ani Denki nevrací. ,,Sám si říkal že si to mají mezi sebou vyříkat sami, tak seď a uklidni se. Zítra ráno podle plánu poletíme do Ledových pustin, nestresuj se tak." Prohodil Bakugo a i když jsem věděl že má pravdu, musel jsem furt koukat směrem k místu, kam ti dva šli. Jelikož už bylo ale celkem šero, stejně jsem toho moc neviděl. A to mám lepší zrak než lidi. ,,Ts... Možná by jsme už měli jít domů." Prohodil po chvíli Bakugo a normálně se posadil. ,,Když já nevím..." Todoroki se zvedl a protáhl si křídla. ,,To je pravda, je dost možné že i oni už šli."

Nerad jsem s tím půlencem souhlasil, ale dost možná měl pravdu. ,,Přesně, navíc... Jestli sem přijdou a my tu nebudeme, určitě jim to dojde." Pronesl jsem a Kiri nakonec souhlasil. Když už jsme se všichni tři postavili na nohy a kluci se měli v plánu postupně změnit, uslyšeli jsme za námi kroky. ,,Už letíte zpátky ?" Pohledem jsme se setkali s Denkim a Shinsem. ,,Jo, co jste tam takovou dobu dělali ? Mysleli jsme že už jste pryč..." Zamumlal jsem otráveně a Denki se podbal ve vlasech. ,,Já dneska.. Ještě chvíli zůstanu se Shinsem. Chtěli jsme se jen zeptat jak to teda nakonec bude."

Nevím jestli si toho třeba Bakugo všiml, ale já jsem moc dobře viděl ten Shinsův pohled na Denkiho když zmínil, že se s ním ještě chvíli zdrží. Navíc měli oba napuchlé rty, takže mi bylo jasný, že jenom k mluvení nedošlo. ,,Já, Bakugo a Todoroki zítra poletíme do Ledových pustin. Vy dva tu zůstanete s mým bratrem. Pokud se do druhého dne navrátíme, chceme aby jste dali vědět Bakugovo a mým rodičům." Pronesl jsem jednoduše, ale Denkimu se to očividně nelíbilo. ,,Ale proč ? Můžeme vám pomoct..." ,,Kaminari..." Povzdechl jsem si a ruce jsem si strčil do kapes u kalhot. ,,Stejně nejste propojení, jen by to pro vás oba znamenalo větší nebezpečí. Chápete ?" ,,Kirishima má pravdu, jen by to všechny víc ohrozilo." Řekl Shinso a položil blonďákovi ruku na rameno. ,,Hele vy se tu bavte, já letím pryč. Uvidíme se zítra v deset u rokle." Pronesl Todoroki a hned jak se změnil, tak odletěl.

Ještě asi pět minut jsme řešili následný den, dokud Shinso nezabruslil k tématu Eri. ,,Neřekli jste mu o ní, že ne ?" ,,Ne, nepadlo o ní ani slovo. Shinso, taky máme Eri rádi, nemáme důvod jí strkat k někomu jako je Endeavor." Řekl rudovlásek a já jen kývl. Moc jsem toho nenamluvil, už jsem se viděl krásně zabalený v peřinách a ne tady v černém lese. ,,Kiri, už pojď." Zamumlal jsem a trochu jsem ho zatahal za vestu. ,,Jo, ještě chvíli." Odbyl mě a já se na něj jen uraženě podíval. Kiri, když hned poletíme, tak bude doma sladká odměna... ''Odměna ?" Ano, odměna, ale teď už pojď, nebo si měsíc nevrzneš. Prohodil jsem a beze slova jsem mávnul na kluky. Kiri se šťastně zacilil a začal se rychle loučit s kluky. Pak ke mě spokojeně došel a culil se jako andílek. Prostě můj Shitty hair.