Nepochopení

Když máš špatnou náladu , dej si Donut!

Nedbale narážím do lidí a neustále se ohlížím za sebe , jestli náhodou za mnou Max nejde. Byla jsem něco jako takový ti lidi v hororech. Připadala jsem si dokonce stejně hloupě. Oni taky pokaždé jdou do toho tmavého kouta , kde na ně zcela očividně čeká smrt. Max byl mým tmavým koutem a já jako ty hloupé holky v hororech do něj šla , přesto že jsem z něj cítila nebezpečí.

Hloupá, hloupá , hloupá kačeno.

Připadala jsem si jako dezorientovaná. Lidi okolo mě si snad dokonce mysleli , že jsem pod vlivem nějaké omamné látky. Tohle je vážně na nic. Ještě dneska ráno jsem před Maxem v pohodě stála a teď mě zase dostal svým jediným pohledem tam , kde mě chtěl mít vždycky. Úplně až na dno. Moje čerstvě nabité sebevědomí opět rázem kleslo na nulu , nebo spíš na mínus dvojku.

Zatemněná strachem zprudka narazím do něčí hrudi. Do mužské hrudi konkrétně. Do silně vypracované teplé hrudi. Postava trochu překvapením ztratí rovnováhu , ale bezpečně mě i sebe udrží na nohou. Už tu jsou dvě teplé mužské ruce držící mě za záda , abych nespadla. Překvapená z něhy , kterou mi daný člověk rázem naskytl jsem se mu podívala do obličeje.

Jacob.

Takový už prostě byl. Kdekdo by mě odstrčil a začal po mě hulákat ,ať si dávám pozor na cestu , ale Jacob , vždy starostlivý hodný a obětavý Jacob hned věděl ,co má udělat a říct , aby se s ním každý cítil v bezpečí.

„ Emily? Co tady děláš?"

Jacob měl na sobě červeno černou kostkovanou košili a černé kalhoty. Jeho tmavě blond kudrnaté vlasy mu trčely ze všech stran ,až to bylo trochu k smíchu. Z jeho šedých očí šla jako vždycky cítit laskavost.

„ S Rude jsme šly tancovat."

„S Rude? A kde ji máš? A před kým to sakra utíkáš..." , Jacob se zarazí s pohledem namířeným za má záda. „Ach tak. Už chápu." Řekne zamračeně. Věděla jsem , že ta věta patří mě , ale zamračený pohled tomu , kdo stojí za mnou.

„Hele nechceš si se mnou zatancovat?" Navrhne.

Přikývnu. Doufám , že si nevšiml ruměnce v mých tvářích.

Jacob mě vzal jemně za ruku a ladnými kroky vedl na parket. Koutkem oka jsem v davu zahlédla mračícího Maxe. Vypadal naštvaně. HODNĚ naštvaně. Co ho ale rozčílilo nevím. Jestli Jacob mu svým nečekaným tancem zkazil další plán mě zesměšnit , a nebo mu vadí , že já - osoba co mu nadávala z plna hrdla přes telefon - tanči s jeho nejlepším kamarádem. Možná mu vadí obojí. Člověk u Maxe nikdy neví , co se mu honí v hlavě.

Jacob si mě jemně přitáhl blíž k sobě , jednu ruku položil na má záda a druhou mi vtiskl do dlaně. Jeho doteky jsem opětovala , jednou rukou s ním propletla prsty a druhou mu položila na jeho vypracované rameno. Písnička co právě hrála nebyl sice žádný krutopřísný rap , ale přesto se k našemu stylu tance moc nehodila , ale to nám s Jacobem bylo jedno. Pohupovali jsme se souladně do taktu a slov písně. Jacob se mou udělal rychlou otočku při které mi sukně šatů vlála vysoko ve vzduchu. Když jsem se vrátila do jeho náruče , tančily jsme v tak těsném obětí , až se mi zatajil dech a Jacob moc dobře viděl , jak se červenám. Pokud by tenhle tanec viděla Rude hned by mě a Jacoba dávala ve svojí hlavě dohromady . Plánovala by svatbu , jména našich dětí a koček. Vymyslela by název našeho shipu. Například - Jemily , Jaemily nebo Ecob.

Jacob je sice hodný , laskavý a šíleně hezký kluk , ale necítím mezi námi tu správnou chemii. Sice jeho doteky mě přimění vždycky zčervenat , ale to je jen díky jeho šarmu. Žádné vnitřní spojení mezi námi necítím. Je něco jako můj osobní strážce , což je v naší situaci zvláštní. Chrání mě před klukem , který mi dělá naschvály , ale přitom ten kluk je jeho nejlepší kamarád už od dětství. Nikdy jsem jejich vztah nechápala. Možná je ta správná chvíle se ho na to zeptat.