Love From The Library ✔️

~Love never dies~

Zabouchla jsem dveře od svého pokoje a začala jsem brečet ještě víc.

Odjel a nic neřekl. Nemohl, možná jsem to přehnala pro něj vždy rodina byla hodně, ale já snad taky ne?! Nemohla jsem už dál takhle doufat že ho najdu. Ale nešlo mi se zamilovat do někoho jiného. Myslela jsem na něj každý den a každou noc.

„Rosaline?!"

Volal Marcelus.

Otevřela jsem dveře a vrhla se mu do náruče. To bylo jediné na co jsem se zmohla. Byla jsem vyčerpaná z toho breku a ještě k tomu jsem se utápěla v myšlenkách.

„To bude dobré, nezapomeň že jsi bojovnice Rosie."

Šeptal když mě nesl mě do postele.

Položil mne a chystal se k odchodu.

„Prosím, zůstaň."

Hlesla jsem a on si lehl za mnou a obejmul mě. Jeho svalnaté paže mě objímaly a já se cítila v bezpečí.

———

Probudila jsem se a Marcel byl pořád se mnou.

„Už jsi vzhůru."

Šeptl a dal mi pusu na čelo.

„Musím si jít něco zařídit, ale v 5 se vrátím."

Oznámil a já kývla a políbila jsem jeho čelo.

„Dobře, buď opatrný."

Řekla jsem mu a on zmizel.

Vyšla jsem z mého pokoje a šla jsem si do obýváku nalít trochu bourbonu a přečíst nějakou knihu.

„Ahoj Rosaline."

Řekl hlas za mnou.

„Elijahu..."

Šeptla jsem a otočila se.

Stál ode mě pár centimetrů a díval se do mých očí.

„Rosaline omlouvám se. Byla to největší chy-"

Než stihl doříct větu políbila jsem jeho rty. Bylo to úžasné. Nebyl to jen tak nějaký polibek, byl plný lásky a citů.

„Omouvám se"

Řekla jsem když jsem se odtáhla a dala jsem se k odchodu. Ale on chytil moji ruku a spojil naše rty znovu. Chytil mě za tvář a líbal mě. Bylo to kouzelné. Na tohle jsem čekala 150 let.

Když se odtáhl vykouzlila jsem ten nejhezčí úsměv který vůbec umím.

„Chyběl mi tvůj úsměv, tvůj hlas, tvoje vůně. Chyběla jsi mi, nemysli si že jsem na tebe nemyslel."

Řekl upřímně a posadlili jsme se na pohovku.
Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a on si mně přitiskl ještě víc k sobě.

„Miluju tě."

Vyšlo ze mě.

„Taky tě miluju."

Řekl a propojil naše rty.

Byl to Elijah! Ten an kterého Rosaline čekala celých 150 let.
Ale proč tedy příběh nekončí?