1.

44 1 0
                                    

,,Proč"? Řekla jsem si pro sebe a vstala z postele. Venku bylo zataženo a vypadalo to na bouřku, proto bych raději nejlíp zůstala v posteli. Celá ospalá jsem došla do obýváku a lehla si na gauč ,,tak to teda ne mladá dámo, běž se okamžitě převléct a učesat, vypadáš příšerně" řekla přísně moje babička, která už vklidu u stolku  popíjela černý čaj. S dost neochotným výrazem jsem se odploužila do pokoje, který stojí úplně nejblíž hlavnímu vchodu, tudíž nejdál od obýváku.

V pokoji jsem se na sebe podívala do zrcadla a neviděla tam nic jiného než tu proradnou bestii ,,notak pusť mě ven, když mě pustíš můžeme spolu zabít tu starou babiznu a pak nikam chodit nemusíme" řvala a prosila mě ale já jsem ji ignorovala. Něco málo jsem na sebe hodila a byla jsem připravená k odchodu, když v tom se ozval hlasitý křik jako když někdo někoho řeže. Rychle jsem se otočila, protože znělo jako kdyby křičel někdo přesně za mnou. Potichu ale jistě jsem se přibližovala k oknu, trhla se záclonami a nikde nic, prostě tam nic nebylo ,,asi jsem vážně úplně divná a za to můžeš jenom t…"chtěla jsem ukázat na tu podivnost mého odrazu, ale nic tam nebylo. Na zrcadle byly jenom z vnitřní strany škrábance nehtů, ale můj odraz zmizel, teď už jsem se začala bát ,,H..ha..ha..haló kde s..si" zvolala jsem vyděšeným hlasem a třásla se mi kolena.,,Přímo za tebou" mi někdo zašeptal do ucha a cítila jsem jak se něčí ruka dotýká mého ramene, pomalinku jsem otáčela krkem, až jsem ji uviděla jak se na mě usmívá a začala mě škrtit.

,,Áaaaaaaaaaaaaaaaaah"začala jsem řvát. Do mého pokoje přiběhl učitel Aizawa a začal mě uklidňovat ,,neboj byl to jen sen, jenom sen". Po chvilce jsem se uklidnila, ale pořád mi tekly slzy ,,pane učiteli proč já, proč se tohle děje jenom mě"řekla jsem a objala jsem ho ,,to netuším"

Realita nebo noční můra?Kde žijí příběhy. Začni objevovat