14 Days

Část 9.

--den druhý, úterý--

opět se místnosti rozezněl zvuk budíku. Naštvaně jsem po něm střelil a vypl ho.
Znovu jsem zavřel oči a chvilku jen tak ležel. Vyrušila mě až rána, která se ozvala ze spodu.
Vstal jsem z postele a seběhl schody dolů. V kuchyni stála Evelyn a skláněla se nad rozpadlým květináčem, který se valí na podlaze.
"Promiň, Harry. Vzbudila jsem tě?"
Prstama jsem si protřel oči "ne, jsem vzhůru už nejakou dobu. Chcete pomoct?"
"Ne, děkuju. Běž se raději nachystat. Louis ráno nevypadal moc dobře, tak abys náhodou kvůli mě nedostal vynadané" řekla a zamáchála rukama na znamení, ať už jsem pryč.
Vrátil jsem se tedy nahoru a během posledních pár minut udělal ranní hygienu.
S pětiminutovým zpožděním jsem přišel na verandu, kde jsem se měl jako včera setkat s Louisem. Ten tu ale nebyl. Rozhlédl jsem se kolem. Dodávka taky chyběla. Snad se kvůli těm pěti minutám nenaštval a neodjel beze mě.
Čekal jsem tam asi dalších 5 minut, když se konečně objevil. Seběhl jsem dva schodky z verandy a zamířil ke dveřím spolujezdce.
Myslel jsem, že po včerejšku bude v hrozném stavu, on ale vypadal, jako by se nic nestalo. Jak to dělá?
"Vypadáš dobře" pronesl jsem do ticha a nespouštěl oči z krajiny před sebou.
"Cože?"
Teď už jsem se na něj letmo podíval. "Říkám, že vypadáš dobře... Oproti včerejšku.."
Slyšel jsem tiché uchechnutí. Že já jsem vůbec něco říkal..

Dorazili jsem na místo a já se hned pustil ho práce. Nechci aby mě peskoval i dneska. Vylezl jsem žebříkem na střechu a pokračoval tam, kde jsem včera skončil.
"Máš plánu spadnout dolů?" Ozvalo se ze spoda.
"Cože? Ne. Proč bych měl padat?" Zeptal jsem se.
"Paráda. Nechám tě tu samotného. Jdu koupit maltu na ty zdi, tak nic neposer" křikl a nasedl zpátky do auta.
Alespoň můžu v klidu dodělat svou práci a nikdo mě u toho nebude otravovat.
Latě byly už od včerejška přibité takže jsem jen začal pokládat tašky. Na zadní straně v horní části jsou vždy dva výstupky, kterými se taška zachytí za laťku. Je to poměrně jednoduché.

Dvě hodiny utekly jako voda a já už jsem měl hotovo. Louis ale ještě nepřijel, takže jsem nevěděl, co mám dál dělat.
Posadil jsem se na perfektně zrekonstruovanou střechu a z kapsy vytáhl sušenky, které jsem si ráno stihl vzít z pokoje. Zakousl jsem se do té čokoládové dobroty a užíval si ten klid. Všude okolo byly jen lesy a louky. Žádný rachot ze silnice, ani lidé. Prostě klid.

Asi po půl hodině jsem slyšet zvuk pneumatik, které se třely o kamínky na cestě. Louis přijel.
Opatrně jsem se přisunul k žebříku a slezl dolů.
"Dal sis načas. Máš všechno?" Zeptal jsem se, když otevřel dveře.
"Koupil jsem 3 pytle" odpověděl "říkal jsi, že nepiješ, tak jsem ti vzal colu" řekl a z malé cestovní ledničky v kufru vytáhl plechovku coly.
"Wau. Um, děkuju" plechovku jsem si převzal a hned odtrhl víčko.
"Děkovat ti za včerejšek nebudu. O nic jsem se tě neprosil, takže tohle ti musí stačit." Vytáhl první pytel, přehodil si ho přes rameno a mířil s ním dovnitř domu.
"Jo, nemáš zač." Odpověděl jsem spíš pro sebe. Colu jsem položil na cihly u domu a z kufru vytáhl druhý pytel. Pěkných 25 kilo.
"Nezlom se u toho. Je to těžké" slyšel jsem za sebou.
"Nejsem takové párátko, jak si myslíš" otočil jsem se na něj i s pytlem v náručí.
"Ale taky nejsi nějaká hora svalů."
"Co si o sobě myslíš?"
Prošel kolem mě a vzal třetí pytel "vše co si myslím je, tě jeden z nás má pravdu a ten druhý jsi ty." Řekl během chůze a zmizel v útrobách domu.
Já zamířil za ním a i svůj pytel jsem položil na hromadu pod oknem.
"Dneska ma pršet. Musíme toho stihnout co nejvíc" řekl Louis.
Vzal ho ruky kladivo a dvěma kroky stál u lehce poničené zdi. "Vidíš? Tuhle zeď nemůžeme shodit, protože je nosná. Když ji dáme dolů, tak spadne celý vrch. Proto jen zaděláme tyhle malé trhlinky. Mělo by to vydržet" popošel do druhé místnosti. "Naopak tahle.." praštil do ní kladivem "nosná není, takže jde dolů a místo ní postavíme novou, ale jen do půlky. Potom se pustíme do té podlahy, která je v jednom z pokojů." Dokončil svůj proslov a prošel kolem mě ven. Já ho následoval. "To stihneme za dnešek?"
"Když se nebudeš blbě ptát a začneš něco dělat, tak ano"
"Tak s čím mám začít?" Zeptal jsem se.
Louis mi do rukou strčil majzlík a kladivo. "Víš co s tím?"
"Nejspíš"
"Fajn, ukaž mi to" rukou pokynul, abych šel do domu. "Tady na téhle zdi"
Přistoupil jsem k ní, přiložil majzlík a začal s odstraňováním uvolněné omítky.
"Dobrý" řekl Louis a s kladivem v ruce odešel do druhé místnosti. Podle hlasitých ran jsem mohl poznat, že rozbíjí zeď.