14 Days

Část 14.

--o půl hodiny později--

"Snad mám všechno" řekl jsem, když jsme s Evelyn vybalovali nákup.
"Ano, Harry. Všechno jsi koupil. Děkuju"
Prázdnou tašku schovala do šuplíku. "Koláč ale ještě není"
"Na tom nezáleží. Louis ještě nepřišel?"
Zavrtěla hlavou "Ne, myslím, že přijde az večer"
"Aha. Tak ja si půjdu sednout na zahradu. Kdyby jste něco potřebovala, tak zavolejte" usmál jsem se a rozešel ven. Posadil jsem se na lavičku a v tu chvíli mi zavibroval telefon. Jaká náhoda.
S domnění, že je to Liam, jsem vytáhl telefon z kapsy. Mýlil jsem se. Neznámé číslo.
"Prosím?"
"Harry?"
"Um, ano. Kdo je?"
"Pan Oregano z obchodu"
Usmál jsem se. "Oh. Ahoj, Bene. Potřebuješ něco?"
"Jen jsem se chtěl ujistit, že je to tvoje číslo, ale tak když už tě mám na drátě, nechceš někam zajít? Teda pokud máš volno"
"No volno mám.."
"Tak? Uděláš mi tu radost a vyjdeš si se mnou?"
Chvíli jsem přemýšlel. "Harry, jsi tam ještě?"
"Um jo jo, dobře. Půjdu"
"Paráda. Stihneš být v 11 u obchodu?"
"Určitě"
"Super, budu se těšit, ahoj"
"Ahoj"
Telefon jsem držel v rukou a opřel se o dřevěné opěradlo. Proč Louis nemůže být tak milý?

--10:30--

"Tak si to teda užij. A hlavně žádné hlouposti, ať si neublížíš" řekla Evelyn ve dveřích.
"Samozřejmě. Do večera budu zpátky, abych stihl ten koláč"
"Celý ti ho schovám, neboj. Ahoj a hlavně opatrně"
Naposledy jsem se rozloučil a nasedl do auta, směr obchod, kde už na mě čekal Ben.
"Přišel jsi" řekl, když jsem vystoupil z auta.
"Už to tak bude"
"Jedl jsi už? Znám jedno skvělé bistro"
"Ne, na oběd jsem ještě neměl čas"
Ben se usmál "výborně, v tom případě mě následujte" řekl a ladným krokem se rozešel dopředu. Já jsem ho s radostí následoval.

Společně jsme došli až k asijskému bistru na rohu ulice. Ben mi podržel dveře a já tak jako první vešel dovnitř. "Snad to není moc nevkusné" řekl těsně u mého ucha, když už jsme oba stali uvnitř. Lehce jsem poskočil a podíval se na něj. "Je to perfektní"
"To jsem rád. Tak co si dáš?"
Podíval jsem se nahoru na nabídkovou tabuli "hm, asi to kuřecí kung-pao"
Ben položil dlaň na mé rameno "dobře, já všechno objednám. Běž nám chytit nějaké dobré místo"
S lehkým kývnutím jsem se otočil a rozhlédl po místnosti. Jedno fajn místo bylo v rohu. Rozešel jsem se tím směrem a posadil se na jednu z dřevěných židlí.
Po chvilce se ke mně připojil i Ben a na stůl položil dva talíře s jídlem. "Tak teda dobrou chuť, Harry"
"Dobrou chuť" popřál jsem i já a oba jsme se s chutí pustili do jídla.

"Říkal jsi, že tady máš jen práci, odkud teda jsi?" Začal Ben konverzaci
"Z Londýna"
"Hm, a kde pracuješ?"
"U Louise Tomlinsona. Pomáhám mu s opravou domu. Znáš ho?"
"Znám, ale jen tak od vidění. Většinou ho vídávám v barech. Pan Tomlinson si rád popije" řekl skoro šeptem.
Tomu jsem se zasmál "ano, s tím už jsem měl tu čest"
"Chudáku. Divím se, že to tam s ním zvládáš. Já bych se určitě pomátl"
"Já od toho taky nemám daleko"
Opět se místností rozezněl smích, až na nás ostatní lidé začali zírat.
"Nechceš jít někam jinam?" Zeptal se Ben
"Jo, rád" vytáhl jsem peněženku v úmyslu zaplatit, v tom mi ale zabránila Benova ruka, která spočinula na té mé. "Já jsem tě pozval, já platím"
Nestihl jsem ani zaprotestovat a on už stál u pokladny a platil.

"Tak, co říkáš na malou procházku po našem krásném městečku?" Zeptal se Ben, když už jsme stáli na ulici
"Zní to dobře" odpověděl jsem.
"V tom případě-" nabídl své rámě, které jsem po krátkém rozmýšlení přijal "-můžeme vyrazit" usmál se Ben a společně jsme se rozešli dopředu.
"Tak řekni, Harry, máš přítelkyni?"
"Ne, přítelkyni opravdu nemám" uchechtl jsem se. "Jsem gay"
"Hmm.. a přítele máš?"
"Co myslíš? Mám?" Zastavil jsem se a podíval na něj.
Ben udělal to samé. "To nevím. Pokud ano, tak je to ten nejšťastnější chlap na světě" odpověděl.
Pohledem jsem sjel na své špičky tenisek. "Ne, přítele nemám. Ještě se nenašel ten pravý"
"Jak podle tebe vypadá 'ten pravý'?" Zeptal se, když jsme se opět dali do kroku
Schoval jsem si ruce do kapes od kalhot "Já nevím. Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Asi tmavé vlasy, modré nebo zelené oči. Ty jsou nejhezčí. Já nevím.. asi by měl být menší než já. Na postavě mi nějak nezáleží. Ale zase nechci, aby měl 150 kilo" na to jsme se oba zasmáli "hlavně aby byl hodný, uměl mě rozesmát i v těch nejhorších dnech a byl tady vždy pro mě" dokončil jsem proslov.
"Páni. To je hezké. Asi byl měl začít nosit modré čočky" zasmál se Ben.
"Co? Proč?"
"Hnědé oči se ti nelíbí"
Zakroutil jsem hlavou. " To jsem neřekl. Všechny oči jsou hezké. A vlastně mi na tom tak úplně nezáleží, jen ty modré a zelené jsou takové moje oblíbené" usmál jsem se.
"No dobře-"
Nestihl dokončit větu, jelikož nás přerušilo vyzvánění mobilu.
"To není moje" zvedl Ben obě ruce.
"Oh, jasně" vytáhl jsem mobil z kapsy "promiň" hovor jsem přijal a pozdravil svého nejlepšího kamaráda.
"Ty se taky nikdy neozveš, Harrolde. Kdybys umřel, tak se o tom ani nedozvím" ozvalo se na druhé straně.
"To je hezké přivítání. Promiň, Li. Nějak jsem na tebe zapomněl.."
"Zapomněl? No počkej, až přijedeš. Dám ti do Cappucina víc cukru."
Zasmál jsem se "jo, to si asi zasloužím. Děje se něco? Nebo sis chtěl jen popovídat?"
"Jen jsem chtěl vědět, jak se ti vede"
"Zatím dobrý"
"Ty jsi zase upovídaný. Co děláš?"
"Jsem venku s.. um s kamarádem" podíval jsem se na Bena.
"Jo taak, tak to vás nebudu rušit. Pozdravuj toho svého kamaráda a pak zavolej. Ahoj"
"Jasně, ahoj" ukončil jsem hovor a telefon schoval zpátky do kapsy. "Mám tě pozdravovat" řekl jsem Benovi.
"Kdo to byl?"
"Liam. Můj nejlepší kamarád. Známe se už od školky" usmál jsem se. "Kde jsme skončili?"
"U tvého ideálního partnera" odpověděl Ben.
"Jo jasně. A co ten tvůj? Máš nějakou představu, jak by měl vypadat?"
"Mám"
"A řekneš mi ji?"
"Ne"
"Helee, to není fér" dloubl jsem ho prstem do boku.
"Život není fér" zasmál se a pokračoval v chůzi.
"No taak. Řekni mi tvého ideálního muže. Je to Leonardo DiCaprio? Chris Evans? Eddie Murphy? Dylan o'brien?" Plácal jsem jedno jméno za druhým a čekal na Benovu odpověď.
"Ne. Ani jeden z nich"
"Jak myslíš. Nech si to pro sebe"
Tentokrát dloubl prstem on mě. "Snad nejsi naštvaný?"
"Já? Nikdy."
Zastavil se a otočil k oknu výlohy. "Takhle vypadá"
"Jako figurína?"
"Jako hnědovlasý kluk s kudrlinkama a tím nejkrásnějším úsměvem" opravil mě Ben a sám se usmál.
Mé tváře a zbarvily do červena. "Um, děkuju.."
"Ale když už jsme u toho, nechceš si koupit ten krásný klobouk s gepardím vzorem?" Ukázal na něj přes sklo.
"Jen když si ho koupíš i ty"
"Domluveno" řekl a společně jsme vešli dovnitř.