14 Days

Část 15.

S Benem jsem strávil celé odpoledne.
"Je už celkem pozdě. Měl bych se vrátit" řekl jsem.
"Jak myslíš. Doprovodím tě, hm?"
Jen jsem souhlasně pokýval hlavou a společně jsme se vydali k mému autu.
Projel jsem si rukou své kudrnaté vlasy "tak asi ahoj"
"Díky za pěkně strávený den, Harry"
Nastoupil jsem do auta a Ben za mnou zavřel dveře.
"Stáhni okýnko" řekl ještě.
Udělal jsem co chtěl a okýnko stáhl dolů. "Potřebuješ ještě něco? Chceš odvézt?"
Ben se usmál. Naklonil ke mě a letmo mě políbil na tvář "hezky se vyspi, Harry" s těmito slovy odešel a nechal mě tam zmateného sedět. Koukl jsem to zpětného zrcátka, Ben už byl pryč. Pro sebe jsem se usmál a nastartoval auto.

--později--

"Ahoj, Harry. Užil sis to?" Zeptala se Evelyn hned co jsem zavřel dveře.
"Jo, bylo to fajn" vešel jsem do kuchyně, kde už seděl i Louis.
"Oh, ahoj" pozdravil jsem ho
On se na mě ale ani nepodíval a dál zíral do mobilu.
Evelyn ho praštila utěrkou po hlavě "zdravit jsem tě neučila?"
Louis zvedl hlavu a přeměřil si mě pohledem. "Nazdar"
"Tak si sedni, Harry. Čeká na tebe ten koláč"
Posadil jsem se vedle Louise. "Evelyn říkala, že si měl nějaké vyřizování ve městě, šlo to dobře?"
"Co ti je do toho?" Odsekl a dál se věnovala mobilu.
Evelyn ho ale okřikla "nebuď tak protivný. Harry ti přece nic neudělal"
"To je v pořádku. Už jsem si na to zvykl"
Odpověděl jsem a pustil se do koláče, který přede mě položila Louisova babička.
"Dneska jsme prošli snad celé město. Všechno tady je úplně nádherné"
"Půjdete zase ven?" Zeptala se Evelyn.
"Um nevím. Nejspíš ne"
"Jak to? Stalo se snad něco?"
Zavrtěl jsem hlavou "Nebudu mít čas. Přijel jsem sem kvůli práci, ne kvůli randění" zasmál jsem se a vložil si další kousek koláče do úst.
"Jaké randění?" Ozval se Louis.
"Harry byl dneska celý den s kamarádem" odpověděla s úsměvem Evelyn.
"Jakým kamarádem?"
"Um jmenuje se Benjamin, ale všichni mu říkají Ben. Je hrozně milý"
Louis vstal od stolu "v 7 buď na verandě." A odešel.
"Řekl jsem něco špatně?" Podíval jsem se na Evelyn.
"Nevím, co mu zase přelétlo přes nos. On se z toho vyspí. A ty hlavně jez"

--den pátý, pátek--

"Dobré ráno, Harry" pozdravila Evelyn a už mi do ruky cpala talíř se snídaní.
"Dobré ráno a děkuju" snídani jsem si převzal a sedl si ke stolu. "Louis ti tady nechal kávu, chceš?"
Zvedl jsem zrak od talíře. "Um opravdu? Tak jo. Děkuju" řekl jsem, když Evelyn položila hrnek s kávou na stůl. "Já jsem říkala, že se z toho vyspí" usmála se na mě.
Nebo je jen ticho před bouří pomyslel jsem si..

Dnešní ráno bylo chladné, takže jsem si vzal i mikinu a oranžovou beanie. Přesně v 7 jsem stál na verandě a čekal na Louise, který během 2 minut přijel. Stejně by mě zajímalo, kam tak brzy ráno jezdí..
"Dobré ráno" pozdravil jsem, když jsem nasedl do auta a zapl si pás. "Dneska je zima" foukl jsem si na ruce a párkrát jimi otřel o sebe.
Louis jako vždy nic neřekl, místo toho zmáčkl černé tlačítko, čímž se spustilo topení. Jak milé.. on sám byl jen v tričku. Nechápu, jak mu může být teplo.
"A děkuju za tu kávu" dodal jsem ještě.
"Hm" odpověděl a zapl rádio.
I přes jeho jednoduché odpovědi jsem se snažil udržet konverzaci. Byl jsem v dobré náladě a žádný Louis Tomlinson mi to nemohl zkazit.
"Co máme dneska v plánu?"
"Nepamatuješ si, kde jsme skončili?" Řekl a letmo se na mě podíval.
"Oh ano. U mojeho krvavého nosu" odpověděl jsem, nacož se Louis uchechtl.
"Já dodělám tu pohladu. Ty máš rozdělané zdi"
"Tak to bude hned. To skončíme brzy, nemyslíš?"
Louis začal v rytmu písničku bouchat prsty do volantu "máš snad nějaké plány?"
"Možná ano" zářivě jsem se na něj usmál.
Na to už ale nic neřekl a jen zesílil rádio. Takže celým autem otřásal hluboký hlas Isaaca ze skupiny The Fray.

"Můžeš začít tam, kde jsi skončil" řekl Louis a sám se odebral dodělat svou práci.
Zapojil jsem se tedy i já a pokračoval v opravách zdí.
Na všech jsem jen odstranil odpadávající části a do prasklin nanesl tmel. Stěrkou ještě vyrovnal a teď už jen stačí nechat zaschnout. Tohle mi zabralo skoro 3 hodiny. Díky práci jsem se zahřál, takže už mi nebyla zima.

"Mám hotovo. Chceš pomoct?" Zeptal jsem se Louise, který se stále skláněl nad dřevěnou podlahou.
"Ne" odpověděl, aniž by odtrhl zrak od země.
"No tak, ego ti to přece nesníží. Jen mi řekni, co mam dělat" dřepl jsem si naproti něj, takže ta poničená podlaha byla mezi námi.
"Já ale nechci tvou pomoc" namítal dál.
"Potřebuješ mou pomoc"
"Ne"
"Když na to budeme dva, tak to bude rychlejší" pokračoval jsem.
"Nemyslím si"
"Proč prostě neuznáš, že mám pravdu?"
Louis se mi podíval přímo do očí "protože by to pak nebyla taková sranda"
I já jsem se usmál "tak co děláme?"
"Potřebuju vyrvat tyhle staré desky, zkontrolovat konstrukci a pokud bude všechno ok, tak tam natlouct nové" řekl Louis.
"Dobře. Tak jdeme na to"