Temné proroctví - ✔

Pohřešovaní

Ať se všechny kočky, které si dokážou ulovit vlastní potravu shromáždí pod Plochý balvan na klanové shromáždění! Ozvalo se z Plochého balvanu (velký, plochý kámen). Všechny kočky se začali shromažďovat. Zmijí si sedl na okraj shromážděných koček a přitom se díval na tlapky.

Na našem území jsme včera večer našli hromadu cizích pachů. Patří nejspýše tulákům. Začal Olšový měsíc. Nevím jestli naším územím jen procházeli, ale byli dost čerstvé. Tak chci oznámit že, od této chvíle nebudou koťata vůbec vycházet z tábora jako bezpečnostní opatření. To je vše. Shromáždění je u konce. Dokončil Olšový měsíc, seskočil z balvanu a zamířil do svého doupěte. Všechny kočky se rozešli a Rizka pádila plnou rychlostí do školky za svými koťaty. Ahoj Zmijí, půjdeš se mnou a Sýkorkou na hlídku? Zmijí se rychle otočil aby se podíval kdo na něj mluví. Za ním stál Mechotlap. Měl načechraný kožíšek a vrhal po Zmijím své prosebné pohledy. Zmijí jen kývl a šel k východu z tábora. Při hlídce obcházeli hranice s Ptačím klanem. Na území ptačího klanu byla Lososová hvězda s jejich léčitelkou Ještěrkou. Kývnutím hlavy se pozdravili a hlídka pokračovala dál. Když došli k místu jménem Údolí zeleně (malé údolíčko bez stromů) se Sýkorka prudce zastavila a sykla: Toulavé kočky! Zmijí zavětřil. Sýkorka měla pravdu opravdu tu byl cítit ten ohavný pach. A byl hodně čerstvý. Celá hlídka byla zticha. Napínala uši a všichni větřili. Mechotlap tiše přešlapoval na místě a rozhlížel se kolem. Zašustilo křoví a z něj se vyřítilo pět tuláků. Zmijí zaprskal a škrábl jednoho z těch tuláků nad oko. Mechotlap bojoval s dvěma kocoury. Sýkorka mu běžela na pomoc, ale jeden ji odrazil svoji mohutnou tlapou. Zmijí stáhl jednoho tuláka z Mechotlapa a zaryl mu své ostré drápy do ramenou. Kocour vypískl jak malé kotě a dal se na útěk. Rozhlédl se po zbytku hlídky. Sýkorka se vzpamatovala a kulhavě zápasila s jedním větším kocourem. Rozdrápla mu břicho a kocour utekl do křoví. Mechotlap ze sebe setřásl zbytek tuláků a výhružně na ně syčel.

Když se vraceli do tábora, tak Sýkorka odkulhala do léčitelčina doupěte. Zmijí s Mechotlapem zamířili k velitelově doupěti. Olšový měsíci? Ozval zdráhavě Mechotlap a vešel do doupěte. Olšový tam ležel na svém pelíšku a čistil si kožíšek. Když viděl jak k se k němu blíží tak přestal a posadil se. Co potřebujete? Zeptal se. Když jsme byli na hlídce tak na nás zaútočili tuláci. Bylo jich pět. Sdělil mu rychle Mechotlap. Olšový zůstal zticha. Pak se zvedl. Šel ven z doupěte a Zmijímu s Mechotlapem ocasem naznačil aby ho následovali. Když vyšel ven, vrávoravě vyskákal na Plochý balvan a svolal kočky. Když se všechny kočky shromáždili tak začal mluvit. Dnes, pět tuláků zaútočilo na hlídku. Budeme posílat více hlídek s věčím počtem členů a válečníci budou chodit minimálně po třech. Koťata stále nebudou vycházet z tábora vůbec a učedníci jen v doprovodu dvou válečníků. To stejné platí pro léčitelku. Řekl Olšový více hlasitě aby ho Jalovčinka slyšela, protože ošetřovala Sýkorce zraněnou tlapu. Dále vám chci sdělit, že Dým je už druhý den nezvěstný. Ještě dnes pošlu hlídku aby se po něm podívala. Na hlídku půjde: Hromovka, Flek, šedín. A povede ji Laňka. Ukončil klanové shromáždění Olšový. Hlídka se hned vypravila ven z tábora. Zmijí si šel pro úlovek. Byl unavený tak ho rychle shltl a uložil se ke spánku.

Probudil se když byla noc. V táboře byl klid. Zmijí přemýšlel jestli se už hlídka která hledala Dýma vrátila. Doufal že nikdo nezjistí že ho zabil právě on. Zmijí se vydal ven z tábora aby našel to místo kde zakopal Dýmovo tělo. Když tam došel sedl si před místo kde byl Dýmův hrob. Topil se v černém svědomí že to někdo zjistí. Ach Dýme...omlouvám se ti.. Zašeptal omluvně. V tu chvíly se z keřů vynořila Hromovka. Ty! Prskla. Tys zabil Dýma! Jsi vrah! Počkej jenom až to řeknu Olšovému! Prskala po něm. Pak se rychle otočila a začala rychle utíkat. Zmijí se vyděsil. Rozběhl se za ní a až ji dohnal tak do ní co největší silou napálil. Hromovka takový náraz nevydržela a spadla na zem. Snažila se vstát, ale Zmijí ji položil své přední tlapky na ramena a tak ji zablokoval. Ty to nikomu neřekneš. Byla to nehoda! Zasyčel výhružne Zmijí. Hromovka jeho nepozornosti využila. Vyprostila se a rozběhla se jak nejrychleji mohla. Zmijí jednal rychle. Rozběhl se za ní a odrazil se. Přistál Hromovce na záda a svalil ji k zemi. Hromovka s sebou začala zběsile házet. Otočila se na záda a vyrazila Zmijímu dech. Zmijí chvíly vrávoval a snažil se popadnout dech. Dostal strach že Hromovka jeho tajemství prozradí a pak ho vyženou z klanu nebo dokonce hůř, že ho na místě zabijí. Dal do běhu veškerou svou energii. Běžel rovnou vedle Hromovky. Šťouchl do ní a ta začala vrávorat. Zmijí toho využil a zasekl svoje drápy do Hromovčina ucha. Zběsile přemýšlel co má dělat dál. Musel ji prostě zabít. Neměl na vybranou, protože by to Hromovka stejně prozradila a jiná možnost nezbývala. Přišpendlil ji k zemi a zadními tlapami ji začal drásat její nechráněné břicho. Hromovka zaskučela a tak Zmijí musel jednat rychleji aby je nikdo neslyšel. Naklonil se nad její hrdlo a zamumlal: Omlouvám se Hromovko...nemám jinou možnost.. A prokousl Hromovce hrdlo. Pustil ji až se její tělo přestalo hýbat. Její šedivý kožíšek byl potřísněný krvý. Zmijí dráp vyprskal Hromovčinu krev ze své tlamičky a šel zase kopat hrob pro její tělo. Pečlivě tam Hromovku nastrkal a zahrabal. Když měl práci hotovou rozhlédl se po okolí jestli ho nikdo neviděl. Jeho pohled zůstal na jednom z keřů. Stála tam mohutná kočka. Zmijí se vyděsil. Ale najednou tu kočku poznal. Byl to Krvavý měsíc. Ten cladnokrevný kocour který se mu párkrát objevil ve snech. Zmijí začal přemýšlet jestli to není jen sen, ale když se podíval na to místo kde předtím stál Krvavý měsíc tak tam nebyl. Usoudil že to sen nebyl, ale začal se obávat proč se mu pořád objevuje ten krvežíznivý kocour. Najednou mu v hlavě zazněla slova Krvavého měsíce. Když chceš něco mít musíš si to vybojovat a nebo zabít!...jen ti nejlepší přežijí. V tu chvíly si uvědomil, že už od kotěte snil o tom jaký bude silný válečník a poté i velitel. Začal přemýšlet jestli je to dobrý nápad. Obával se že z něho stane to co z Krvavého...Hned si uvědomil že je celý potřísněný od krve. Musel se nějak očistit. Šel k hranici s Mračným klanem kde se rozprostírá malá říčka. Vlezl si do ní aby se umyl. Chvíly se v ní máchal a pak vylezl. Byl celý mokrý. Otřepal si vodu z kožíšku a šel zpátky do tábora.

Uběhli dva dny a Olšový zrovna svolával klan. Pohřešuje se další kočka. Hromovka. Strakáč mi sdělil že se s ní naposledy viděl před dvěma dny. Pošlu další hlídku aby se po ní podívali. Dým se stále nenašel a tak už nebudu ani posílat hlídky. Nevím proč se nám ztrácí kočky. Ale mám dobrou zprávu. Tuláci kteří byli na našem území už tu nejsou! Křikl Olšový nahlas. Už tu není cítit jejich pach. Dořekl. Mám pro vás ještě jednu zprávu. Vloččina koťata už přesáhla šest měsíců a je na čase aby se stali učedníky. Tři koťata došla až pod Plochý balvan a s rozzářenýma očima sledovali Olšového měsíce. Ty Břízinko, budeš od této chvíle zvána jako Břízka a tvým učitelem se stane Strakáč. Ty Rákosinko, budeš od tohoto dne zvána jako Rákoska a tvým učitelem se stane Temnota. Nakonec ty Flíčku, budeš nést jméno Flíčkotlap a tvým učitelem se stane Zmijí dráp. Ukončil svoji řeč Olšový, seskočil z balvanu a všech tří nových učedníků se dotkl čumáčkem. Zmijí dráp byl překvapený že dostal svého prvního učedníka. Došel ke svému novému učedníkovi a pozdravil ho. Začalo se stmívat a Zmijí byl unavený. V rychlosti vysvětlil svému učedníkovi Flíčkotlapovi co zítra budou dělat a odešel do doupěte. Tam se stočil do klubíčka a usnul.

OuO 1300 slov! OuO

Nevím jestli vás tahle kapitola bavila, ale snad ano :3

PS. je to nejdelší kapitola co jsem zatím napsala a pochybuju jestli někdy napíšu delší než je tahle XD