Během cesty jsme oba mlčeli. Měla jsem tisíce otázek ale radši jsem mlčela. Přemýšlela jsem jak bude jeho dům vypadat. Podle auta to vypadá že je celkem bohatej. Uvidíme.
-----------------
Wow.
Brána se otevřela sama. Asi tam má nějaký senzory. Možná mi to někdy vysvětlí.
Byla jsem tak zaujatá krásou jeho domu že jsem ho nevnímala, dokud mi nezaluskal před obličejem.
"Zatím nebudeš bez mého svolení nikam chodit, na něco sahat nebo nedej bože vařit a podobně,,. Na souhlas jsem mu jen kývla. Vystoupili jsme z auta a já šla směrem ke kufru abych si mohla vzít svoje věci. Ale nemohla jsme nikde najít nějaký knoflík či něco podobného. Byla jsem tak zaneprázdněna hledání knoflíku že jsem nevnímala jeho smích. Když jsem si to uvědomila, napřímeně jsem si stoupla a podívala jsem se na něho. Byl opřený o svoje auto a smál se mi jako bych byla dítě které na sebe vylilo celou Coca-Colu. Koukala jsem se na něho nechápavým pohledem a čekala až se přestane smát. Chvilku mu trvalo než se uklidnil a nasadil si sluneční brýle i když sluníčko zas tolik nesvítilo. Ve kterých mu to mimochodem hrozně slušelo. Opět nasadil svůj neutrální výraz a zapnul svůj mobil a někomu začal psát. Chápu hodně věcí ale tohle opravdu ne, jak sakra může někdo z vteřiny na vteřinu změnit komplet svoje chování a svůj výraz? Vypnul svůj telefon a dal si do zadní kapsy. Směrem od domu se začala vynořovat nějaká postava. Byla docela daleko ale i tak jsem dokázala poznat že je to mužská postava. Čím blíž ta postava byla tím více jsem začala poznávat jeho tělo, vlasy, oblečení a na konec i jeho tvář. Byl to chlapík okolo 30 let s vousama a vypracovaným tělem.
" Ahoj Zayne,, pozdravil ho chlapík. Zayn mu hodil klíčky, otočil se a odcházel směrem k domu. Stála jsem a nehýbala jsem se, nevěděla jsem co dělat. Ten pán, kterýmu Zayn házel klíčky došel ke mě a sundal si sluneční brýle aby na mě líp viděl. " Čau, jsem Robert a ty budeš asi jeho nová co?,, Řekl a usmál se. Nechápavým pohledem jsem se na něho podívala, co mělo znamenat "jeho nová?,,. Asi to pochopil a nasadil si sluneční brýle s takovým divným obličej ze kterého jsem byla zároveň nezvozní a nevěděla co znamená a co si o něm myslet. Už jsem se nadechovala že se ho zeptám co tím myslel ale v tu chvíli jsem uslyšela Zayna, který si všiml že nejdu vedle něho ani za ním " na co jako čekáš?! až zahřmí nebo co?!,, rozběhla jsem se směrem k němu abych ho dohnala.
----------------------------------------------------------------------
Hrozně moc se omlouvám že mi to tak dlouho trvalo ale poslední dobou nejsem úplně psychicky v pořádku a do toho je škola a za chvíli se uzavírá klasifikace takže si to potřebuji opravit. Snad se bude nová kapitola líbit a pokusím se do příští neděle napsat další.
lavjůůůůůůůůů
