never stop running | tmr ✔

Kapitola 40. | Tunel raplů

Všichni jsme se vydali na cestu k záchraně Minha , auto řídil Pánvička, vedle něj seděl Newt který se mnou furt nemluvil a já s Thomasem jsme seděli vzadu.

„S Newtem se furt nebavíte?” zeptá se mě Thomas potichu tak aby jsem to slyšela jenom já.

„Ne, ale já se mu omlouvat nebudu” odpovím naštvaně, Thomas nade mnou prokroutí očima.

„Měli byste si promluvit, oba dva jste to. posrali. Sice nevím o čem jste se hádali ale oba dva si to potřebujete vyříkat takže až přijde ta správná chvíle ta-”.

„Fajn Thomasi já to chápu!” zastavím ho když začne mlít pátý přes devátý, zařvala jsem protože už mě to nebavilo a slyšeli to i oba ve předu.

„Všechno v pohodě?” zeptá se Pánvička a koukne se na nás v zrcátku.

„Úplně” odpovíme s Thomasem navzájem, on to radši nekomentoval a dal se věnoval řízení.

„Prostě si myslím, že tě má rád víc než kámošku” já na něj vykulím oči.

„Já ho měla taky ráda víc než kamaráda dokud mi neřekl ty hnusný věci o kterých ti samozřejmě neřeknu ani slovo” řeknu s vážnými výrazem, oba ba sebe tak chvíli s kamennými výrazy koukáme a pak se začneme smát.

Tahle situace je tak debilní ,že se jí nejde jinak než prostě smát, oba kluci ve předu se na nás divně podívají a to nás přinutí držet hubu.

Cesta probíhá jinak v klidu a nikdo nic neříká, najednou zastavíme když se před námi objeví velký tmavý tunel.

Všichni vystoupíme a rozhlídneme se okolo, není tu jediné míst přes které by se to dalo objet.

„Nechci malovat čerta na zeď ale kdybych byl rapl schoval bych se právě tam” Newt má pravdu v tom tunelu musí být těch raplů několik.

„Asi nemáme moc na výběr” Thomas odtrhne zrak od mapy a podívá se na nás, všichni nastoupíme do auta ať to máme rychle za sebou.

Pomalu ale jistě jedeme tmavým tunelem, každý plný napětí protože kdykoliv se tu může objevit rapl.

„Hele né, že by mi do toho něco bylo ale neměli bychom jet spíš rychleji?” řeknu po chvilce „Takhle budeme pro raply svačina, kdyby jsme jeli rychle tak je alespoň sejmeme a budeme odsud rychleji”.

„Možná má pravdu” promluví Thomas, Pánvička na nic nečeká a na rychlosti přidá ( pozn. autora : to se rýmuje xd).

Rychlostí blesku projíždíme tunelem, několik ráplů jsme sejmuli, ale několik se jich žene přímo za námi.

Vypadalo by to, že tunel raplů jsme přežili ale to by jsme nebyli my kdyby jsme něco nepohnojili.

Auto o něco blbě zavádí a celé se převratí, všichni teď vysíme hlavou vzhůru nohama v autě.

Já a Thomas se dostaneme ven, jdeme na pomoc Pánvičkovi a Newtovi.

Když se dostali ven i oni všude kolem jsme se rozhlédli, chvíli jsme tam stáli a čuměli dokud jsem nespatřila stádo raplů mířící přímo k nám.

„Kluci, zdrháme!” křikla jsem, nikdo jsme neváhali a zdrhali směrem ke konci tunelu.

Ihned jsme ale zastavili protože se před námi objevilo další stádu raplů, byli jsme obklíčeni ze všech stran.

„Kurva” vypadlo ze mě když jsem si uvědomila že jsme úplně v prdeli, Panvička začal po několika z nich střílet.

„Thomasi jestli tohle přežijeme tak tě zabiju!” zařvu na Thomase když se snažím jít co nejdál od raplů.

Pár raplů bylo těsně u nás , Pánvička je naštěstí sestřelil. Ale bohužel to nebyl důvod aby na nás ti ostatní neútočili.

Stala se věc ve kterou jsme doufali, že se nestane - Pánvičkovi došli náboje, všichni jsme se namáčkli na sebe a čekali na to nejhorší.

Mezi skupinou raplů se velkou rychlostí přiřítilo auto, dívčí hlava vykoukla a začala po raplech střílet. Byla to Brenda, a ne jenom ona, Brenda a Jorge!

„Nasedat” promluví a mi bez váhání co největší rychlostí nasedneme.

Projíždíme tunelem a za námi se furt žene několik raplů, každý se jenom snažíme popadnout dech a vstřebat to ,že jsme před chvílí mohli přijít o život v tunelu plných raplů.

Když uvidíme světlo na konci tunelu tak si všichni oddechneme ,že jsme konečně venku a od raplů máme pokoj.

Když dorazíme z tunelu na světlo tak se na nás Brenda otočí.

„Nechtěl jsem vás do toho zatahovat” promluví Thomas, prokroutím očima nad jeho debilitou.

„Tom chtěl říct, že děkujeme za záchranu” Brenda i mi s ní se usmějeme, ona se otočí a pokračujeme v cestě.

„Moc se neradujte, ta kontrola byla poslední obranou lidí , pokud byla zničena tak město nejspíš taky” promluví Jorge.

„Jestli nevymysleli jinej způsob jak se chránit” prohodí Newt, všichni se koukneme ven a uvidíme v dálce poslední město na téhle planetě.

Jorge zabrzdí a my vystoupíme z auta, z dálky se podíváme na nás cíl.

„Zvláštní, byli jsme tam zavření a teď chceme zpátky” prohodím, všichni se na mě podívají a pak se zase věnují sobě.

„Myslíš , že tam bude?” uslyším rozhovor Thomase a Newta.

„Doufám” odpoví mu Thomas.

„A ona tam bude taky” řekne Newt, moc dobře vím, že tím myslí Teresu - mojí bývalou kamarádku, bývalou protože jí začlo šplouchat na maják.

Pak se všichni odebereme do auta a pokračujeme v cestě do města, všimnu si, že se na mě Newt několikrát podívá.

Když se na něj podívám taky, tak si vzpomenu na všechny ty vzpomínky v Place které jsme spolu měli.

Nikdy bych si tu věc prostě nepřiznala ale prostě mi chyběl Plac, i ostatní Placeři co už bohužel nikdy neuvidím.

Jeff a Clint - oba meďoši co umřeli při cestě ven a teď jsou jejich těla někde v Labyrintu, pokud je nesežrali rmutové.

Winston , Zrt nebo Ben mi taky chyběli, a co teprve Alby. Mrzí mě, že se těch několik správných lidí nemohlo dostat ven.

Zároveň doufám, že se všichni vrátíme živý a zdravý, i když nemusí být úplně zdraví nebo nemít skřivený vlásek - hlavně, že se vrátíme živý.

Hlavně pro Chucka, ať už si musí vybrat mezi mnou nebo Newtem musíme být naživu, on toho ztratila už moc a nemůže přijít a těch několik kamarádů.

Odvrátím od Newta pohled v momentě kdy si uvědomím, že vzpomínky na něj mě neuvěřitelně bolí. Třeba to vyřešíme, možná někdy....

ne nevím kolikrát je v téhle kapitole slovo rapl 😂

hej jako já nevím, ale kdyby jste jeli v tunelu plných raplů tak asi nepojedete pomalu ne? logicky asi rychle abyste byli pryč co nejdřív a takhle je třeba alespoň sejmete 🤷🏻‍♀️ tohle jsem v tom filmu nikdy nepochopila, vždycky na to hrozně nadávám 😂

mějte hezký den 🤍