Další Weasley - Rok první [DOKONČENO]

Kapitola pátá - Zmijozelská společenská místnost

Hostina byla nekonečná a já se nemohla dočkat, až budu moci zmizet z Velké síně a vyhledat své sourozence, abych zjistila, jak na tom byly naše rodinné vztahy. Mezi studenty už se šeptalo o tom, jak slavný Harry Potter a jeho Weasleyovský kamarád dorazili do školy v létajícím autě a zatím se jen předpokládalo, že nebudou vyloučeni.

Jakmile byli totiž všichni noví studenti zařazeni do svých kolejí, sál opustil Snape společně s profesorkou McGonagallovou i ředitelem Brumbálem. Neměla jsem tušení, odkud ta informace vznikla, ale snadno jsem uvěřila tomu, že se jednalo o pravdu. Ron byl schopný i horších věcí, co mamku zvládly pořádně vytočit. Pozorovala jsem zdálky nebelvírský stůl, u kterého se dvojčata i s mojí sestrou o něčem vzrušeně dohadovali a začala jsem se zvedat od stolu.

Někdo mi položil dlaň na paži a já se podívala na černovlasou dívku s jizvou na tváři, která seděla vedle mě. Soucitně zakroutila hlavou. Připadalo mi, že mi snad dokázala číst myšlenky, tak hypnotické byly její zářivě modré oči. Měly tak sytý odstín, až jsem se dostala do podivného transu, ve kterém mi přišlo, že jsem pod vodou. Zmateně jsem zatřásla hlavou a snažila se vybavit si její jméno.

Dříve než se mi to povedlo, na mě promluvila. „Sedni si, není to dobrý nápad." pověděla mi se smutným úsměvem a pohlédla někam směrem k havraspárskému stolu. „Vím, jak se cítíš. Jako vyvrhel."

Posadila jsem se zpátky na dřevěnou lavici a dívka mi přisunula talíř smažených brambor. Odmítla jsem. „Ty ses přece ale usmívala, když tě klobouk zařadil do Zmijozelu." řekla jsem a zamračila se.

„No jistě, moje rodina mě nemá zrovna v oblibě. Až příliš jsem se vždy podobala své prababičce Mirabeth. Ta strávila svých sedm let také v Salazarovo koleji. Já jí nikdy nepoznala, zmizela, když jí bylo necelých třicet let a už se nikdy neobjevila." odmlčela se a na tváři se jí objevil potěšený a poněkud zlomyslný úsměv. „A moje rodina se stejně tak bojí o můj osud. Myslí si, že budu tolik toužit po moci, až se vypařím z povrchu zemského." Hrubě se zasmála a vzala si jednu z brambor.

„A jak myslíš, že tedy skončíš?" zeptala jsem se zvědavě a přemýšlela o jejím příběhu. Během chvíle mi naskočilo dívčino příjmení, jakmile jsem si ho spojila se jménem její prababičky. Mirabeth Daviesová. Mocná kouzelnice, která se bohužel daleko ve své cestě nedostala, když na svých cestách v Rusku záhadně zmizela.

„Já vím, jak skončím. Jakmile dostuduji, půjdu v jejích stopách a zjistím, co se ve skutečnosti stalo." prohlásila neústupně.

Přikývla jsem. Bylo mi teď jasné, z jakého důvodu se dostala zrovna do této koleje. Ambice a odhodlání. „Nemáš ale trochu obavu, že tě potká stejný osud?" Zrovna žvýkala další bramboru, a tak jen pokrčila rameny, jako kdyby jí na tom příliš nezáleželo. „Promiň, ale nemůžu si vzpomenout na tvoje jméno. Během zařazování jsem se utápěla v myšlenkách." přiznala jsem konečně, abych ulevila svému těžce pracujícímu mozku.

Upřímně se zasmála a natáhla ke mně ruku. „Tracey Daviesová, k tvým službám." Potřásla jsem si s ní a přemýšlela, zda by mi tato dívka mohla pomoci přežít mou náhlou změnu života. „A ty, Francine Weasleyová, jsi hitem dnešního večera." zažertovala a znovu se pustila do jídla. „Tedy až na Pottera s tvým bratrem. Nevím přesně, kdo to zaslechl a od koho, ale ty bys mi mohla říct, jestli je pravda, co se říká. Ať se nezabýváme nějakým hloupým žvástem. Údajně totiž přiletěli mudlovským autem."

Obrátila jsem oči v sloup a zmučeně vydechla. Přišla jsem o možnost být tím nejzajímavějším tématem na několik týdnů, protože Potter a Ron vyváděli hlouposti. „Ano, je to dost pravděpodobné, vzhledem k tomu, že ani jeden v Londýně neprošli přepážkou."