The eleventh time...🔅

77 11 9
                                    

„Noah....?.....ten....mi nenapsal....Proč by měl....?" zadrhávala se Millie se svojí nepravdivou odpovědí.
„Aha... ne ne..." divila se Sadie.

Pak chvíli mlčely a procházely se po prosluněné pláži plné písku a poslouchaly šum oceánu.

Poté Sadie prolomila ticho a zeptala se:„Nechtěla by sis někdy s semnou jít ráno zaběhat..třeba i s Noahem?" 
„Co sním furt máš..?" usmála se Millie a dodala:„Víš ,že neběhám a neumím to... s taky bych tě zdržovala."
„To Noah taky" řekla škodolibě Sadie a pak si uvědomila, že asi není úplně dobrý nápad takhle moc na Noaha upozorňovat. A tak toho nechala a začla konverzaci o běhání a radši už Noaha vůbec nezmiňovala.
Po spoustu prochozeních minutách na pláži se každá z holek rozhodla jít svou vlastní cestou domů. A domluvili si na zítra ranní běh. Millie protestovala, ale Sadie ji nakonec přemluvila. Pak tedy zamířily zpět domů.

Po zaklapnutí dveří slyšela Noahovi kroky ,které k ní rychle pospíchaly.
„Tak co viděla to ...? Řekla na to něco..? Posral jsem si to u ní totálně..?" vychrlil ze sebe Noah.
„No...takhle.. mně tvrdila,že si jí vlastně vůbec nic nenapsal,ale já z ní vycítila nervozitu a jsem si na sto procent jistá, že to tu zprávu četla. No jo...je to herečka." řekla trochu ošemetně Sadie a poté ,co si Noah vyrval snad všechny vlasy jen v té chvíli něž se Sadie vymáčkla, dodala:„ Uvidíme, co se stane v budoucnu.. osud je osud" odešla Sadie do svého pokoje.

Po chvíli přišla Sadie zpráva na mobil. Byla od Millie. Psalo se tam:„ Finn asi vstal z mrtvých a napsal mi! Pozval mě ven... tedy jenom na procházku, ale jsem ráda ,že na mě úplně nezapomněl."
Sadie odepsala:„ Tak vidíš, to je super zpráva!"
Ikdyž v tom si nebyla úplně jistá... neví jestli chce pomoct Noahovi se Millie aspoň trochu zalíbit a nebo jestli má podpořit svojí nejlepší kamarádku. Po dobu jejího přemýšlení si Sadie okusovala nehty a pro sebe si zašeptala:„ Osud je osud...jen tak ho nezměníš.."

>Millie<
Nehorázně ji zahřálo u srdce zpráva od Finn. Řekla si ,že se ho zkusí víc vyptávat ba něj ,aby taky jen nemlčel a jen neposlouchal. Byli domluvení trochu na pozdější hodinu a to 18:50.  Millie to ale nakonec moc nevadilo.
A tak hodiny ubíhaly a ubíhaly až se blížilo k páté hodině odpolední a Millie se začla připravovat na procházku s Finnem. Oblékla si světle modré džínové kraťasy s vysokým pasem, bílý top a nakonec přes sebe přehodila světle modrou kostkovanou košili v jiném odstínu než kraťasy. Vlasy si nechala rozpuštěné, decentně se namalovala a vyrazila směrem na zastávku. Tam se měla sejít s Finnem, který by dorazil autobusem. Ale když viděla odjíždět ten autobus a Finna nikde u zastávky neviděla, najednou měla sucho v krku a v břiše divný pocit úzkosti. Byla hodně zklamaná a tak si sedla sama na lavičku u zastávky a jen tak koukala na slunce, které pomalinku začlo zapadat.
Ikdyž slunce slunce stálé svítilo a ještě ani nepřišla doba na golden hour. Millie přestala doufat a zvedla se z lavičky. Pak si ale zaslechla zvuk kola od zběsile rychlého cyklisty, který se řítil silnicí.
„Millie , POČKEJ..!" ozvalo se z dálky.
„Finn..?" šeptla Millie.
Kudrnatý kluk přijel na okraj silnice až k chodníku a řekl:„ Ahoj Millie." .......
To be continued...🥰❣️

550 words
The end of the eleventh part.........
Ahojkyy! Doufám, že jste si tuto jedenáctou část přečetli..❤️ (Pokud jste to tedy dočetli až sem ,napište do komentářů tohoto emoji:🚲   ..ať to vím😉✨ A pokud jste fanoušci Stranger things a nebo Stranger things castu ,tak napište do kometářů: 🧇 (waffle😉❤️)
Můžete napsat i nějaký jiný komentář. Klidně se mě můžete na něco zeptat..❣️
Za jakoukoliv zpětnou vazbu budu moc ráda❤️❤️

We belong together...✨ / Patříme k sobě...✨Kde žijí příběhy. Začni objevovat