Život či Smrt

Miluju tě...

Stačí jeden krok a můžu být s ním. Konečně mu můžu říct že ho také miluji. Za to to stojí. Udělal jsem krok a pak už jenom tma.
____________________________________
Když jsem padal neucítila jsem žádnou bolest. Jen jsem cítil jak mi někdo třese rameny. "Kageyama, vstávej máš zlý sen" slyšel jsem klidný, ale zároveň panický hlas mého Šedovlaseho senpaie. Sen? Proč mluví o snů? Otevřel jsem oči a oslepila mě bílá místnost. "Kde to jsem? lehce zmateně se na mě podívali, ale pak se mírně usmáli. "Jsme pořád v nemocnici kageyama„ řekl mi kapitán. Najednou jsem si to uvědomil "co shoyo?!" Vykřikl jsem, ale snažil se krotit hlas. Přece jen jsme v nemocnici. Všichni se na mě podívali smutně a já cítil, další slzy v očích. Pak se, ale lehce usmáli. A já na ně zmateně díval. "Shoyo je v pořádku jen teď musí odpočívat". Slzy se mi znovu spustili, ale tentokrát štěstím. Nakonec přišel doktor. "Chcete se na něj podívat? Už je po návštěvách, ale můžu udělat chvilkovou výjimku." Všichni jsme na něj radostně koukali a unisuno řekli ano. Doktor nás přivedl před pokoj a odešel. "Myslím, že si že by měl jít první Tobio sám." Všichni přikývli. Pravděpodobně jim suga vysvětlil situaci. Bože já jsem debil. Ani nemám řádnou omluvu, které by to vše vysvětlila. Pravděpodobně mi neodpustí. Nevadí... Musím se mu omluvit, nemusí mi odpouštět. Vím, že je to neodpustitelný. "Dobře" nejistě sáhnu po klice a vejdu dovnitř. Ten pohled na něj je zdrcující. To, že jsem ho do toho stavu dostal já je neodpustitelný. Znovu se mi spustili slzy. Tolik slz jsem nevybrecel ani za celé dětství. Najednou slyším skřípat postel.

Pov hinata
Slyším pípání. To už jsem umřel? Nechtěl jsem umřít. Najednou pomalu otvírám oči, ale musím je lehce zavřít. Až moc světla. Ale najednou slyším někoho brečet otočím se a tam kageyama. Proč tady je? Proč brečí? Myslel jsem, že mu na mě nezáleží. "S-shoyo" otevřel jsem pusu, že jsem chtěl promluvit, ale byl jsem přerušen "shoyo jsem rád že jsi v pořádku. Nemusíš mluvit jen mě prosím vyslechni" nejistě jsem přikývl a on pokračoval " ten den. Ten den co jsem to udělal. Je neomluvitelný. Rád bych říct, že za to nemůžu, ale nebyla by to pravda. Celou dobu tě miluju, a když jsme šli pít můj mozek se zatemnil a já nevěděl co dělám. Chci se ti jen omluvit nemusíš mi ani odpouštět. Hodně mi na tobě záleží. A já nechci abys trpěl. Přesto jsem já příčinou kdo tě dostal sem. Miluju tě a najdi si někoho kdo tě bude milovat a starat se o tebe ne jako já."

Pov kageyama
Nevím jak, ale ty slova šli že mě sami. Jakmile jsem to dopověděl začal jsem odcházet a sahat po klice jenže jsem uslyšel chraplavý hlas jenž volá mé jméno. "Kag- Tobio, p-pojd sem p-prosim." Vytrestil jsem oči. Byl jsem překvapený, že mě tady ještě chce. Poslech jsem a přišel k jeho posteli. Pomalu začal zvedat zdravou ruku a stalo se to co jsem nečekal.

Pov hinata
To co říkal... Byla pravda... Celou dobu jsem mu koukal do očí. On nelhal. Samozřejmě chvíli potrvá než mu odpouští, ale... "Kag- Tobio, p-pojd sem p-prosim" když přišel k mé posteli tohle bylo jediné co jsem chtěl udělat. Co jsem chtěl udělat po celou dobu. Zvedal jsem zdravou ruku, chytil ho za triko a přitáhl do polibku. Za chvilku jsem na mé tváři cítil jeho slané slzy. "Taky tě miluju Tobio"

Tak tohle je konec knížky ❤️ pravděpodobně udělám i druhou část, ale bude to chvíli trvat❤️ tak pokud jste to dočetli až sem tak všem děkuji za ohlasy a uvidíme se u další knížky ❤️