Temné proroctví - ✔

Temný vzkaz

Zmijí se probudil ještě za tmy. Vyšel ven a nadechl se. Ve vzduchu bylo cítit že příjde bouřka. Dlouho nepršelo a pravě byla polovina novolistí. Podíval se na doupě učedníků. Spatřil tam nepatrný pohyb a za chvíly vyšel ven Flíčkotlap. Zmijí na něj kývl na pozdrav a šel si vzít něco k jídlu. Flíčkotlap si vzal také svůj podíl a ulehl vedle Zmijího. Co dnes budeme dělat? Zeptal se Flíčkotlap s plnou tlamičkou. Dnes tě naučím lovecké techniky. Odpověděl Zmijí. Flíčkotlapovi se rozzářily oči a zhltl svoje žrádlo jak nejrychleji mohl. Když měli oba dojezené, tak Zmijí vstal a šel z tábora ven. Flíčkotlap ho následoval.

Celý den trénovali lov a večer se pomalu a unaveně šourali domů. Bouřka na kterou celý les čekal nepřišla. Když došli do tábora, uložili svoji ulovenou kořist na hromadu a Flíčkotlap zamířil do svého doupěte a Zmijí do svého. Tam si ulehl a začal si čistit kožíšek. Ahoj Zmijí. Řekl kdosi skoro vedle něj. Zmijí se trochu ulekl, protože myslel že je v doupěti sám. Otočil se a uviděl jak na něj ze tmy zírají tyrkysově zelené oči. Poznal Vlaštovku. Jakto že nejsi ve školce? Zeptal se pátravě. Tygřičce už je šest měsíců a dnes při úplňku se stane učednicí. Odpověděla pyšně. Tak to tě tu vítám zase mezi válečníky. Opáčil Zmijí s falešným úsměvem. Vlaštovka si toho nevšimla. Dmula se pýchou že její první kotě už bude učedníkem. Zmijí si položil hlavu na tlapky a odpočíval po náročném dni. Sledoval měsíc jak stoupá na oblohu, a až byl nejvýš tak vstal a vyšel z doupěte prtože se mělo každou chvíly ozvat volání velitele. Ať se všechny kočky které jsou dost staré aby si ulovili vlastní potravu dostaví k Plochému balvanu. Ozvalo se přes celý tábor. Všechny kočky se okamžitě shromáždili a netrpělivě sledovali velitele. Dnes,  se stanou dvě koťata učedníky. Začal. Tygřičko, pojď k Plochému balvanu. Od dnešní půlnoci se budeš jmenovat Tygřinka a tvůj učitel bude Šedín. Ty, Jantaříčku pojď také. Od dnešní půlnoci budeš natýván jako Jantařík a tvým učitelem bude Vlaštovka. Ukončil jmenovací ceremoniál Olšový a seskočil k novým učedníkům aby se dotkl jejich čumáčků. Zmijí byl překvapený že Jantaříček, teď už Jantařík je učedníkem. Vždyť mu nebylo ani šest měsíců. Nebo snad ano? Přemýšlel. Pak to ale pustil z hlavy a šel zpátky do válečnického doupěte. Chvíly ležel a pak už usnul.

Otevřel oči. Rozhlížel se kolem. To místo nikdy neviděl. Nevěděl kde je. Najednou se z keřů vynořila nějaká kočka. Zavětřil, ale nic necítil. Jen štiplavý pach krve. Když přimhouřil oči aby lépe viděl, tak poznal známého kocoura. Byl to Olšový měsíc. Všude kolem něj zněly hlasy, které říkali něco jako....využij šanci...a zabij...Jakmile rozeznal co ty hlasy říkají objevil se před ním zase Krvavý měsíc a přísným hlasem řekl: Využij situace..a při těchto slovech pohlédl na Olšového měsíce. Zmijí jeho slova nechápal. Šel blíž k Olšovému. Ten se na něj s trhnutím otočil a se strachem v očích hlasitě zavřískl.

Zmijí sebou prudce škubl. Otevřel oči a rozhlédl se. Ležel ve svém pelíšku, ve válečnickém doupěti. Byl to sen. Uvědomil si. Vyšel ven z doupěte s jeho oči zůstali na Laňce. Zachvěl se. Zamířil k ní a pozdravil ji. Nevíš kde je Olšový měsíc? Zeptal se Laňky. Dnes za východu slunce se šel projít. Odpověděla mu s klidem Laňka. Půjdu na lov. Řekl jí a vyšel ven z tábora. Po chvíly začal Olšového stopovat. Po pár minutách si vzpoměl na jednu větu. Využij situace, a zabij. Zaznělo mu v hlavě. Právě ten sen pochopil. Začal stopovat rychleji, až se nakonec dal do běhu. Olšového našel u hranic Ptačího klanu. Pomaličku a potichu došel až k němu. Sedl si přímo za něj. Když se Olšový ohlédl Zmijí neváhal a praštil svého velitele tlapou do hlavy. Olšový padl k zemi a zasyčel. Zmijí na něj skočil a tak ho přišpendlil k zemi. Olšový se na něj zmateně podíval, ale hned z něj vyprchala protože pochopil že Zmijí je zrádce a právě se ho chystá zabít. Olšový se snažil bojovat, ale byl už starý a tak to nemělo cenu. Zmijí se mu zakousl do krku. Olšového tělo bezvládně leželo na zemi. Zmijí trošku ustoupil. Připravil se znovu zaútočit protože věděl že Olšovému zbýva ještě jeden život. Jakmile se Olšový probral, tak vyskočil a zaril mu drápy do zad. Olšový se obrátil a zachytil se Zmijímu drápy za ucho. Když si Zmijí dráp uvědomil, že se musí snažit aby na něm nebyli vidět stopy po boji, zrychlil svoje tempo. Mrštně se odrazil, srazil Olšového k zemi a zadními tlapami mu rozdrásal břicho. Olšový tam jen ležel. Vyprchal mu jeho poslední život. Zmijí mrtvé tělo potichu sledoval. Ozvalo se křupnutí a Zmijí se otočil za zvukem. Krčil se tam malý učedník. Byl to Flíčkotlap. Zmijí k němu pomalu došel. Flíčkotlap se rozběhl, ale Zmijí za svojí tlapou chytl za ocásek. Z Flíčkotlapa bylo cítit že se bojí. Pšššš. Utišil ho Zmijí. Přitáhl si ho k sobě a do jeho tělíčka zaryl své drápy. Flíčkotlap vyjekl a tak Zmijí musel jednat rychle než je někdo uslyší. Sklonil se a zakousl se mu do krku a pošeptal: Měl jsi krátký život...a moc jsi si ho neužil... Pak bezvládné tělíčko mladého učedníka pustil a nechal ho ležet na zemi. Přišel k velitelově mrtvému tělu a odtáhl ho na území Ptačího klanu. Pak se vrátil pro tělo učedníka a odtáhl ho za velitelovým tělem. Otočil se, a u stromu stál kocour. Zmijí ho hned poznal. Udělal jsi dobře. Pochválil ho Krvavý měsíc...

Další kapitola napsaná! Snažila jsem se aby byla trochu napínavější, ale nevím jestli se mi to povedlo XD. To musíte posoudit sami <3