Výměnná studentka

Kapitola 5

Když jsem se otočila, dostala jsem málem infarkt, někdo vedle mě seděl.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se ho.

,,Je snad ta houpačka jenom tvoje? A taky jsem čekal, až si mě všimneš," byl to ten kluk ze včerejší noci ,,po hodině úspěch." zasmál se a já protočila jen oči a zvedala se k odchodu. 

Zavolal na mě, ale já ho ignorovala, pak mě chytil za ruku a otočil k sobě ,,Mluvím na tebe, tak neodcházej." 

,,Co chceš?" řekla jsem otráveně ,,Chtěl jsem se ti omluvit za tu noc." neřekl to tím tonem, že by ho to mrzelo, ale to mi bylo jedno.

,,Hlavně, ať se to už neopakuje." na to jen kývl pustil mě a otočil se k odchodu. ,,Počkej!" překvapeně se otočil ,,Hmm?" 

,,Našel si jí?" zeptala jsem se ,,Proč se ptáš? Není to snad tvůj problém ne?" odfrkla jsem si, otočila se na podpatku a odešla. 

Srdce zpátky domů mi bušilo jako o život, ani nevím, proč.

♡

Dneska jsem do školy šla sama, nevím, kde byla Gyu-ri, protože v pokoji nebyla. 

Taky jsem si všimla dneska, že Kun-soo chodí do mojí třídy, jenže sedí úplně ve předu, tak jsem si jí na začátku nevšimla. 

Jako první hodinu jsme měli chemii, kde nám učitel oznámil, ať uděláme skupinky po 4, že takhle budeme pracovat po celý školní rok. 

Chtěla jsem poklepat na Gyu-ri, ale ona šla za tou dívkou ze včerejška. Tak jsem se rozhodla jít za Kun-soo, která jako vždy seděla sama. 

,,Zbyl ještě někdo, kromě tady dívek?" ptal se učitel, mluvil o nás s Kun-soo.

,,Já." otočila jsem se a byl to Ji-wook, jeho kamarádi ho obětovali, protože jich bylo celkem pět. 

,,Fajn tak budeme mít jednu skupinku trojčlennou." v tom někdo přiběhl do třídy celý udýchaný ,,Omlouvám se, ale ujel mi autobus" počkat ten hlas odněkud znám.

,,V pořádku Hyung-soo, zbývá nám tady čtvrtý člen, takže je to na tobě." 

,,V pohodě." zasmál se a sedl si vedle mě ,,Ahoj já jsem-" když mě uviděl, ztuhnul a já také. Byl to ten kluk, co ke mně vrazil do pokoje. 

Dělal jakoby nic a pokračoval dál ,,Lee Hyung-soo" a natáhl ke mně ruku, chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem mu ruku podala také a řekla ,,Já Mi Myung-sook." 

Celou hodinu mě pozoroval, což mě znervózňovalo. Zvonek ohlásil konec a já nemohla být šťastnější.

♡

V jídelně jsem opět seděla s Kun-Soo a dokonce jsme si i povídaly.

,,Jak to, že tu nemáš žádné kamarády?" zeptala jsem se jí, jen se na mě podívala a potichu řekla ,,Teprve loni jsem tu přišla." jako odpověď na mojí otázku, mi to asi muselo stačit. 

Potom si někdo vedle mě sedl.