Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Bitva o Altarion

Vyletěla vysoko do vzduchu a očima mapovala to, co se děje pod ní. Stále nevěřila vlastním očím. Vojáci, oheň a smrt. Vím, co si myslíš. Zaznamenala vedle sebe a otočila proto tím směrem. Byl to Danmor, zlehka plachtící po jejím boku. Navari a mírumilovná země? Skoro jako kdyby dračici četl myšlenky.

Dorm se podívala opět pod sebe. Leť dohlédnout na ženy a děti, ať opustí město a schovají se do jižních lesů. Pověděla mu. Drak po její pravici přikývl a pak se dráha jejich letu rozdělila. Zatímco Danmor se vydal směrem, kterým Dorm určila, ona sama se skoro až střemhlav vrhla k místu, kde se hromadili vojáci Navari. Těsně nad nimi ovšem dráhu letu srovnala a proletěla tak nad jejich hlavami, přičemž je sežehla dračím ohněm.

Král se postavil do čela vojska a společně zatlačili armádu Navari ven z města na velkou louku. Tam se bojovalo snadněji a navíc nehrozilo, že vojáci zabíjí někoho z civilistů. Přece jen - už tak bylo dost mrtvých a další ještě přibudou.

V duchu se ušklíbl. Při jeho nástupu na trůn zde žádné vojsko nebylo. Sestavil ho a vycvičil on a jak jim to nyní jde. Snažil se přes pouto spojit s Dorm a zjistit, jestli je v pořádku, a jak na tom je.

Cítila jej, ale neodpověděla. Místo toho mu dala vědět dalším plamenem, kterým se pustila do vojska Navari před sebou. Ze vzduchu se jí bojovalo lépe, než normálně. A tak se věnovala tomu, co jí šlo.

Z vězení všichni strážní až na jednoho utekli. Mladík stál před celou Antonia a s jedním letmým úšklebkem na něj kývl. Byl to syn jednoho z Ardenových spojenců, který si stejně jako Antonio šel pro to, co rádce zanechal ve svém odkazu. Proto již za chvilku Antonio odcházel z královského vězení, opět volný a připraven dokončit to, co začal.

***

Zrovna prolétala nad vojskem Navari. Není jich moc, ovšem kdo ví, kdy dorazí to dru-. Její myšlenka, jež vysílala k Thalovi, byla ale přerušená železným řetězem, jež se omotal kolem její nohy. Zmateně se rozhlédla, ale to už další řetěz letěl směrem k ní. Nestačila uhnout, železo se obmotalo kolem jejích křídel a ona, neschopná dalšího pohybu, padala k zemi.

Thranduil sebou trhl, rozhlédl se a rozběhl se za Dorm. Kde přesně jsi? Jdu ti na pomoc. Viděl ale, kde zhruba byla, než spadla a k tomu místu i běžel. Rána na boku proti takovému pohybu protestovala a krvácela, ale nyní to pro něj bylo opravdu jen zanedbatelné zranění.

Aby na sebe upozornila, vychrlila zoufale plamen ohně, ovšem než se i kolem její tlamy omotal další z řetězů. Očima hleděla kolem sebe. Asi dvacet vojáků drželi za každý konec jeden z řetězů a pevně je utahovali. Na jednom místě pod křídlem se jí kov zasekl do kůže, a kdyby neměla svázané čelisti k sobě, nejspíše by bolestně zařvala. Ovšem i tak bolest, jež jí projela tělem, byla tak paralyzující a musel jí skrz pouto cítiti i Thal. Pokoušela se napínat veškeré svaly, ale při každém pohybu se řetěz zařízl více do jejího záhybu pod křídlem. Bolestně se nadechla a nechala se pohltit bílým světlem. Na místě, kde se v okovech zmítala dračice, teď stála Dorm. Při zmenšení její velikosti z ní veškeré okovy opadaly a ona teď čelila vojákům kolem sebe. Přes košili jí na zádech v oblasti lopatky jasně prosakovala krev a ona jen ztěžka sevřela rukojeť svého meče v ruce. Hádala, že kdyby se teď proměnila v draka, tak by také mohla omdlít, proto to nechtěla riskovat. Za dobu, co se vrátili z hory, s Thalem trénovali boj s mečem celkem často, takže si byla Dorm docela jistá.

Vojáci se na krále sesypali jako vosy na med. On ale neustoupil a bojoval s nimi dál. Měli dobrý výcvik, ale on uměl využít mezer v jejich obraně, a buď je ozbrojil, nebo omráčil.

Dorm se nedaleko od něj otáčela mečem kolem sebe a útočila přesně tak, jak ji to naučil Thal. I tak to ale nestačilo a než se stačila nadít, jeden z mužů ji sekl do ramene. Kdyby neuskočila, bůhví, jak by byla rána hluboká. Takhle to bylo ale jen škrábnutí, zanedbatelné a malé. Přesto ale dívka bolestně zasupěla a s adrenalinem, jež se jí vlil do žil, se již bok po boku s Thalem, pustila znovu do boje.

Ten neměl moc času dívat se, jak na tom jeho dívka je. Musel se starat o vojáky, kteří útočili na něj. Postupně však jejich počet snižoval, až nakonec i toho posledního poslal do bezvědomí. Měl sice pár škrábnutí, ale nic hrozného to nebylo. Otřel si meč o plášť, schoval ho do pouzdra a rychle přešel k Dorm. „Jsi v pořádku? Co tě bolí?"

Spíš se jen bránila a odrážela útoky, většinu práce odvedl Thal. Nad jeho dotazem jen máchla rukou. ,,Není to tak hrozné," rozhlédla se kolem sebe. ,,Další vojáci tu budou hned," otočila pohled na něj. ,,Co Calanthee? Ta by to zastavit mohla," zauvažovala, zatímco už pohledem opět těkala kolem sebe.

„Netuším, kde je jí konec. Buď zůstala v paláci nebo uprchla," pokrčil nad tím rameny a rychle zkontroloval svá i její zranění. „Ta rána pod lopatkou se mi nelíbí. Není naštěstí moc hluboká, ale je velká," pronesl s pohledem na Doraminy záda

Ignorovala jeho starost o její rány. ,,Cože udělala?!" nevěřila svým uším. ,,To snad není možné!" křikla naštvaně, až se její znaky na těle lehce rozzářily. Ta mrcha! Problesklo jí hlavou. Zbaběle utéct, dostat se k Thalovi, a pak se schovávat. A my, abychom to žehlili za ní. Zamračila se a otočila se na Thala. ,,Najdu ji, pokud může někdo vojsko Navari odvolat, tak to je ona," oznámila královi.

,,Pokud ji budou vojáci poslouchat. Je možné, že je vyslal někdo jiný a poslouchají jeho,'' pokrčil nad tím rameny. Stát se může cokoliv. Naprosto cokoliv. ,,Nevím co udělala, ale ani nevím, kde by mohla být.''

Kývla hlavou. ,,Pořád je ale královna, ne žádný generál nebo rádce," podotkla a otočila se na Thala. ,,Najdu ji, zastavíme tohle šílenství," pověděla, přitiskla se k němu a vtiskla mu polibek na rty, rychlý, ale přece plný pocitů, který jí král zlehka opětoval nazpět. ,,Neumři mi," zašeptala mu u rtů, když se odtáhla, a pak už se jen začala probíjet směrem k hradu, čekajíc na vhodnou chvíli, kdy by se mohla proměnit v draka.