Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Proč ti to vadí?

Pohled House
Je večer a já se vracím domů. Od rozhovoru s Tomem jsem toho moc neudělal a ani nenamluvil. Stále nad tím ale přemýšlím.
Zaparkuju svou motorku, postavím stroj na stojan, vypnu motor a zesednu. Zamknu řídítka a rozejdu se směr byt.

Odemknu vchodové dveře. Hned mě do nosu udeří krásná vůně jídla. Zuju se. Helmu položím na botník, bundu pověsím na věšák a rozepnu si kalhoty.
Pouze v tryčku a v trenkách odcházím do kuchyně.
Na lince je položený talíř. Nahlédnu a naberu vůni do plic.
'Ahhh! Kuře na paprice a knedlík! Jak já to miluju!'
Zakřičím na sebe v hlavě. Jsem opravdu rád že tu Bax je, ne jenom kvůli jídlu ale tak celkově.
Když už je řeč o Štěpánovi, kde vůbec je?
Prolezu skoro všechny místnost až na svůj pokoj - ložnici. Vejdu a musím se usmát. Na mém menším pracovním stole je položený notebook, v něm je zaplé Fivem. Počítač ale není jediná věc která leží na stole. Štěépova hlava leží na jeho levé ruce. Ta je položená vedle klávesnice. Nádherné hnědé vlasy trčí do všech stran, některé neposedné pramínky spadli na písmena kláves. Čokoládové oči jsou schované pod víčky. Pravá ruka držící myš je položená na pravé straně stolu.
Štěpa má na sobě moje světle šedé tričko s kapucí a šedé volné tepláky.
Je to sice krásný a roztomilý pohled ale nemůžu ho takhle nechat.
Příjdu ke spícímu tělu, položím své ruce na uvolněná ramena.
,,Štěpánku." Povím klodně a jemně s nimi zatřesu.
Bax potichu zamručí, nadzvedne hlavu a pravou rukou si promne oči. Se zívnutím si normálně sedne a pohled zabodne na mojí maličkost.
Hlavu si dá na můj podbříšek. Je asi hodně unavený. Svou ruku vložím do jemných vlasů, začnu si s nimi hrát. Druhou rukou si menší tělo přitáhnu blíž k sobě.
Takhle ještě chvíli zůstaneme, celou dobu tu panuje ticho.
,,Neříkej mi tak." Ozve se najednou Štěpa. Hned pochopím. Oslovil jsem ho zdrobělinou, kterou už od mala nesnáší. Bohužel vůbec netuším proč.
,,Proč ti to tak vadí?" Shlédnu a vidím překvapený výraz. Tmavé přimhouřené oči těkají po místnocti. Lehce se zamračí a povzdychne si.
,,Mamka mi tam pořád říká, připadám si jako malý dítě a ani tomu nepomáhá babička která mi s tím taky nedá pokoj."
Pomalu se zvedne a já mladíka středního vzrůstu obejmu.
,,A ode mě ti to vadí proč?" Zeptám se.
Štěpa se odtáhne, v očích se mu zaleskne nejistota. Chvíli přemýšlí, nakonec sklopí zrak a ospalým krokem odejde do kuchyně.
Vydám se za ním.

Bax je opřený o kuchyňskou linku, pohledem směřuje na zeď.
Zezadu ho obejmu. Pod mým dotekem se naprosto uvolní. Otočím mladšího čelně k sobě. Vyhoupnu svou lásku na linku, lehce mu roztáhnu nohy a stoupnu si mezi ně. Dlaněmi se opřu o roh nábytku. Zeleno-hnědé oči hledí do tmavě hnědých.
,,Ty ani nevíš, viď?" Promluvím do ticha ze kterého jsem začínal šílet.
Štěépa stydlivě přikývne.
,,Ale notááák....za to se nemusíš stydět." Snažím se přítele uklidnit. Ten odvrátí pohled na talíř položený kousek od něho.
,,Najes se, jdu si lehnout." 'Rozkáže' má 'mamželka', sleze z linky a odejde do ložnice.

Štěpa odejde a mě zapípá telefon.

Neznámé číslo:Tik tak Jakube, tik tak. Rozhodni se, máš na to do konce týdne. Tik tak.

Joo čus. Další kapitola je tu, snad se líbí. Chtěla jsem to ukončit jinak ale nějak mi to nevyšlo ale další kapitola bude snad trochu....jak to říct vášnivější. Možná.
Mějte se a zatím čus.