Od narození

3.kapitola O čtyři roky později.

Už mi bylo devět a fur jsem chdila na kraslobruslení.Moc mně to bavilo.Byl tu další problém.Chodila jsem do školy a moc jsem nestíhala tréninky.Trénink byl ráno od 6:00 do 7:30 a pak ještě od 15:30 do 17:30.A moc jsem nestíhala školu.Dostávala jsem špatné známky a hodně zapomínání.Paní učitelka se ptala co se semnou děje?A já jsem nevěďěla co jí mám odpovědět.Holky se mně také ptaly.Řekla jsem že moc nestíhám školu, ale snažím se že mám tréninky každý den a to dvakrát.Oni my řekly že toho mám necht že to nemá cenu mít jen špatné známky.Já jsem jim odpověděla že to vím, ale snažím se to nák zvládnout.Už jsem se lepšila ve škole i v kraslobruslení. Je to prostě můj život a i bude.Blížila se velká soutěž.Mistrovstvý ČR.V Praze.Mněla jsem super chorografiji.Na píseň- Kiss the rain. A školu jsem už hodně zlepšila.Tak to jsem byla ráda a i všichni ostatní hlavně moje mamka.A v pátek jsme odjeli na soutěž autobusem.V autobusu byl tablet a WI-FI.No a byla tam velká sranda. Jeli s náma i rodiče.Už jsme byli jen 50km od Prahy.Všichni se začali radovat.Ta cesta byla děsně dlouhá.Za necelou půlhodinku jsme byli na místě.Celé Ledové panenky spali v jedné třídě na navukovacích madračká.Ráno jsme se všichni ní probudili v 06:00.aby jsme byli na všechno připraveni .Kdyby něco přesunuli a já jsem šla na řadu po obědu měla jsem hrozné nervi.
Ale nakonec jsem vše zvládla a taky to dopadlo dobře a za to jsem byla velmi ráda,ale jeden skok se my moc nepovedl. Na večír přišlo vyhlášení a došlo na mojí kategorii.A uspěla jen dobře 1.více mistrně ČR. Trenérka a rodiče byli moc rádi za nedlouho byla Evropa ve Francii v Paříži. Jako obvykle jsem trénovala co to šlo a taky to bylo vidět za co jsem byla ráda. A tentokrát jsme jeli i týmovou sestavu, která se nám moc povedla ☺, ale nesmím zapomenout na své sólo moc jsem se balá na přidala jsem tam o hodně těží věci.A už jseme šli na řadu Czech republik. Díváci jásali a křičeli Čechy. Tuto sestavu jsme zvládli a ,když jsem šla na svoje vystoupení byla jsem odvázaná a jela jsem srdcem a né hlavou a nakonec jsem skočila dvoják .Hala stála na nohou a já jsem byla nadšená. Díváci házeli krácné plyšáky a řůže .odjela jsem z kluziště a tam čekala trenérka a šli jsme na lavici a hodnotili mě moc nebylo vysoké tak mě to zklamalo. Na vyhlášení jsem se vůbec netěšila spíš jsem se bála jak to vše dopadne.