Maze runner - Together

Kapitola 1

Chlad, tma a hluk. Nic jiného...
Vyděšeně jsi seděla v kleci, která sebou trhala a prudce se řítila na horu. Uvnitř tebe převládali jen dva pocity zmatek a strach.
„Po-pomoc!" Vykoktala jsi ze sebe a snažila se postavit, ovšem klec sebou prudce trhla a zastavila se, červená světla se změnila na zelená a kolem tebe se rozhostilo jen ticho.
„Pomoct! Prosím!" Křikla jsi hlasitěji. Nečekala jsi že ti někdo pomůže.
Najednou se ze shora ozvali hlasy, bylo jich víc a byly klučičí některé jemnější a některé tvrdší
„Otevři" řekl někdo, a klec vyplnilo světlo se slunečními paprsky. Někdo skočil za tebou, natiskla jsi se ke straně klece a zavřela oči.
Nechtěla jsi vidět kdo nebo co to je.
„Co tam je??" „Newtne co vidíš???" Ozvali se
opět hlasy ze shora.
Newt na tebe jen překvapeně Koukal a neschopen slova
„Je to holka" vydechl po chvíli a všichni si mezi sebou začali štěbetat.
„Em..ahoj" řekl jemný hlas kousek od tebe.
Odhodlala jsi se podívat na osobu před sebou.
Pohled ti spadl na kluka se zlatými vlasy a oříškovými oči, vypadal mile.
„Kdo, kdo jste??" Vykoktala jsi
„Newtne, vytáhni jí!" Křikl jiny hlas o něco hrubší, zvedla jsi hlavu a byla by jsi radši kdyby jsi to neudělala, protože ti pohled spadl tak na deset kluku kteří civěli na tebe.
„Jsem Newt, neboj neublížím ti...pojď musíš ven" řekl a natáhl k tobě ruku, chvíli jsi na něho koukala ale pak jsi ruku přijmula.
S pomoci něho jsi se dostala ven a hned jsi vzala první věc jako obranu
„Kde to jsem??" Zeptala jsi se
„Hej polož to!" Křikl na tebe kluk s divným obočím
„Gally! Klid, polož to...nic se ti nestane" řekl jemněji Newt a díval se ti přímo do oči. Po chvíli jsi věc pomalu položila na zem.
„Všechno ti vysvětlím, dnes při táboráku" umyla se, kývla jsi.
„Fajn...teď pojď semnou dovedu tě k meďochům oni tě prohlédnou jestli jsi v pořádku, jo?" Řekl opatrně, opět jsi pouze kývla a radši jsi šla s ním, protože jsi rozhodně nechtěla nikoho naštvat, pořad ti můžou přeci něco udělat.
S hlavou sklopenou jsi šla poslušně za ním.
Takže si do teď nevšimla velikých zdí které objímali velký plac do čtverce, dokud hlavu nezvedla. I hned se zastavila a otáčela kolem sebe „Proč...co to..." začala koktat
„Všechno ti vysvětlím, pochopíš to...ale teď pojď" kývl na tebe zlatovlasý kluk.
A otevřel dveře do postavené boudy ze dřeva
„Zdar čóni" řekl Newt „Čau Newtne" odvětil
snědý kluk „Teď se podrž...koukej" řekl a udělal krok doprava takže mu udělal parádní výhled na tebe „No to si děláš pr...holka" vydechl zařazeně „Taky jsi si toho všiml" Řekla jsi a založila ruce na hrudi
„Tak fajn...hele zkontroluj jí, je vyděšená a zmatená, a pak bude zřejmě sraz kápu" řekl Newt „No...jo, fajn...jsem Jeff" řekl
„Em, já jsem...jsem..." začala a snažila si vzpomenou na jméno ale nešlo to, na nic jsi se nedokázala vzpomenout, na svou rodinu, přátele nebo domov nic
„Já, já nevim, nic si nepamatuju! Proč si nic nepamatuju???" Začala jsi panikařit
„Klid, vzpomeneš si na jméno, každý to tak má je to...je to to jediny co nám nechali" řekl Newt
„Nechali?? Kdo???" Zeptala jsi se hned
„Nevíme ale říkáme jim tvůrci...už se neptej, vše ti vysvětlím večer" řekl a hlavou pokynul aby jsi se sedla na židli co jsi taky udělala

Jeff ti prohlédnul hlavu jestli si se někde nepraštila a malé odřeninky ti něčím namazal
„Jak je na tom?" Zeptal se Newt opřeny o dřevěný sloup „Hele přišel jsem k tý práci stejně jako vy ale vypadá v pohodě jen na ty odřeniny ale to se zahojí....ale tohle si budeš mazat a radši ti tohle ještě obvážu aby se ti tam nedostala špína" řekl a ukázal na větší ranku na tvar předloktí „Fajn..." vydechla jsi a nechala jsi si ránu obvázat obvazem.
„Super hotovo" řekl Jeff „Dík" pípla jsi a vstala
„Bažo...jo ty" ušklíbl se když jsi pozvedla obočí
„Hodně štěstí" řekl jen, opět jsi hodila nechápavý vyraz
„Proč, proč bažo?" Otočila jsi se Newtna který tě vyvedl ven „No říkáme tak novým" pokrčil rameny „Jak novým?" Zeptala jsi se
„Jak jsem řekl na vše se zeptáš večer, teď vy toho bylo moc, jo?" Zeptal se.
Měl pravdu, už teď jsi měla pocit že sebou tím vším za chvíli sekneš. Potřebuješ chvíli klidu a vše si srovnat než nabalovat další nové informace „Asi jo.." vydechla jsi
„Fajn" řekl a rozešel se nějakým směrem, následovala jsi ho a nemohla jsi si nevšimnout všem pohledu který směřovali na tebe
„Proč se na mě všichni tak dívají?" Zeptal jsi se
„Em...jsi první a jedina holka která tu kdy byla"
Řekl pomalu „Cože?!" Vypískla jsi
„Jedina holka? Jakoze jsme jedina holka mezi tak 20 kluky!?" Zeptala jsi se „Vlastně přesněji tak 35, bylo nás i víc" usmál se „Skvělí...počkej bylo??" Zeptala jsi se „Hodně kluku jsme ztratili kvůli strachu a tak, ale teď už jsme jinde, jsme jako brachové, všichni máme jeden druhého" řekl, kývla jsi.
„Hele měla by jsi si jít odpočinout, večer bude dost kluku vyvádět do rána, tak aby jsi nebyla jak mumie" ušklíbl se „Aha, fajn a kam..?" Zeptala jsi se a při pomyšlení na spánek se ti opravdu chtěla spát „Em, zatím nemáš postavenou síť ani nic připraveného, protože jsi přijela brzo...dost brzo...nečekali jsme to. Do večera to budeš mít. A můžeš...tak zatím můžeš ke mně...pojď" kývl hlavou aby jsi ho následovala což jsi taky udělala.

Dovedl tě do jednoho s domků, který byl rozdělené na různý místnosti
„Tohle je domek kápů, já spím tady..takže zatím si lehni sem, pokud teda s tím nemáš problém ale teď fakt nic jiného nemam" řekl a ukázal na postel z bambusů
„Ne, to je dobrý, lepší něco než nic" pousmála jsi se „Fajn, reknu ať sem nikdo neleze pak pro tebe přijdu, a půjdeme na sraz kápu...měj se" řekl "Dík" pípla jsi opět, kývl a zavřel bambusové dveře.
Trvalo dlouho než jsi usla, tvoje myšlenky ti to nedovolili. Byla jsi někde ani nevíš kde, nic jsi si nepamatovala a byla jsi mezi samými kluky!
Byla jsi ale ráda že zrovna Newt tu byl s tebou, vypadal v pohodě a ne jak nějaký nadržený prase....Ale třeba je to vše jenom sen! Prostě teď usneš a zítra se probudíš doma ve své posteli......