THE LYŽÁK

❄️15. kapitola❄️

Párty byla super, ale rozhodla jsem se odejít dřív, protože mi nebylo moc dobře. René zůstal dole, hráli turnaj v ping pongu. Říkal, že dojde, jakmile porazí Šimona.

 ,,Tak to bude trvat dlouho Míši, to si na Romea ještě počkáš." zavtipkoval Venca. René po něm střelil výhružný pohled, stejně tak i já. Pak už na to nic neříkal a dál komentoval zápas.

 Ležela jsem s knihou v ruce. Najednou jsem slyšela zaklepání na dveře.

Usmála jsem se. To bude určitě René... pomýšlela jsem si. Vstala jsem a šla otevřít. Otevřela jsem dveře. Ve dveřích ale nestál René.

,,D-Dobrý den." řekla jsem. ,, Potřebujete něco?" zeptala jsem se ho. 

,,Přišel jsem tě zkontrolovat. Můžu dál?" zeptal se Bača.

Jen jsem přikývla. Vešel a já přivřela dveře. Posadila jsem se zpátky na postel. Opřel se o komodu stojící naproti postelím.

 Tak jo, tohle je fakt divný...

  ,,Jak je ti? Odešla jsi, prý ti nebylo dobře." zeptal se po chvíli. ,,No, není to nejhorší." odpověděla jsem. ,,...ale ani nejlepší." doplnil za mě. Jen jsem přikývla.

Přisedl si za mnou na postel. Ucítila jsem jeho vůni. No, nedalo se tomu říkat zrovna vůně. Byl cítit po alkoholu.

 ,,A jinak mám ještě trošku rýmu, ale není to nic hrozného." dořekla jsem. ,,Bude to v pohodě. Pozítří už bys mohla na svah." řekl a podíval se na mě. Usmál se. Trochu jsem se pousmála.

,,Tak, já si myslím, že..." nenechal mě to dopovědět. Začal mě líbat. Chytnul mě za boky a hodil na postel.

Ne, ne, ne...tohle nemůže být pravda. Snažila jsem se ho odstrčit, ale byla jsem moc slabá. Už jsem ani nepropadala panice, ani jsem se nějak nebránila. Neměla jsem prostě sílu.

,,Hej! Ty čo jej robíš!" slyšela jsem zakřičet někoho ze dveří. Ohlédla jsem se. Ve dveřích stál René. On ale nepřestával.

Přiběhl a strhl ho ode mě. Konečně jsem se mohla pořádně nadechnout. Ani jsem se nestihla vzpamatovat, Bača stál naproti Renému a prali se.

,,Ale ona je moje!" zakřičel Bača. ,,Není. Není nikoho majetok!" zakřičel nazpátek René. Pak jsem uslyšela hlasitou ránu. Bača ležel na zemi.

René přešel ke mně. ,,Si v poriadku?" zeptal se starostlivě. Já jsem se ještě nevzpamatovala z toho transu, a tak jsem jenom přikývla.

Do očí se mi nahrnuly slzy. Nevydržela jsem to a rozplakala se. Bača se mezitím stihl sesbírat a beze slov odešel. René šel zavřít dveře.

Sedla jsem si na postel a schoulila se do klubíčka. ,,Ale no tak, veď sa nič strašné nestalo." řekl René, zatímco si sedal za mnou na postel.

Obejmul mě kolem ramen a hladil mě po zádech. Po chvíli se postavil a odešel pro kapesníčky. Jeden z nich mi podal. ,,Děkuju." pípla jsem potichu.

,,Prinesiem ti niečo?" zeptal se po chvíli. ,, Čokoládu alebo niečo také?" zeptal se ještě jednou a pousmál se. Usmála jsem se a přikývla.

,,Dobre, počkaj tu, hneď prídem. A nikomu neotváraj." odpověděl s úsměvem a odešel. Najednou mi zapípal mobil.

Přišla mi fotka od Soni. Byl na ni vyfocený Šimon, přecpávající se muffiny z oslavy.

Míša: Doneseš mi taky nějaké?

Soňa: Dej mi minutku🏃‍♀️

Po chvilce se vrátil René i se Soňou v patách. Vypadala rozrušeně. ,,Vidíš, já jsem ti říkala ať si dáváš bacha." začala Soňa, sotva vešla do pokoje.

,,Ty jsi jí to řekl?" zeptala jsem se Reného. Podíval se na mě omluvným pohledem. ,,Potkal som ju na chodbe, vraj ti nesie muffiny." odpověděl.

,,A taky jsem potkala Baču s monoklem. A byl pěkně protivný." dořekla, zatímco si sedala za mnou na postel.

,,Co se přesně stalo?" zeptala se Soňa. ,,No, byla jsem tu a čekala na Reného. Někdo klepal, myslela jsem si, že je to on, a tak jsem šla otevřít." začala jsem.

,,...a potom si za mnou sedl na postel a začal mě líbat. Nemohla jsem se bránit, byla jsem moc slabá." řekla jsem se slzami v očích. ,,A pak přišel René. Vlastně mi zachránil život." domluvila jsem a postavila se na nohy.

René stál opřený o komodu naproti posteli. Přešla jsem k němu a obejmula ho. Chytnul mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž.

Všimla jsem si, že si vyměnil se Soňou pohled. ,,No, tak já vás tu nechám." řekla Soňa s lehkým úsměvem a odešla. René jen pokýval hlavou a usmál se. Dal mi pusu do vlasů.

,,Děkuju." špitla jsem, zatímco jsem ho stále objímala. Z nějakého důvodu jsem ho nechtěla pustit. ,,Není za čo." odpověděl a podíval se na mě.

Podívala jsem se mu do očí. Pomalu se ke mně začal přibližovat. Byli jsme od sebe jen pár centimetrů, když vyplnil tu mezeru mezi námi.

Po chvíli se odtáhl. Až teď jsem si všimla, že měl vzadu schované květiny. ,,Niečo som ti priniesol." dořekl, otočil se, vzal si růže a a předal mi je. ,,Děkujuuu. To jsi nemusel." odpověděla jsem s úsměvem.

,,Však, to nič nebolo." odpověděl a pousmál se. ,,Já si to nezasloužím." řekla jsem a podívala jsem se na něj. ,,Ale áno, zaslúžiš." řekl a odmlčel se. ,,A vieš prečo?" zeptal se.

,,Ne." odpověděla jsem se. Podíval se na mě a přitáhl si mě za boky. ,,Pretože si najlepšia." odpověděl a dlouze mě políbil.

 Ahoj všichni!

 Dneska trochu kratší, ale za to napínavá kapitola. Co myslíte, jak to všechno dopadne a dozví se o tom i někdo jiný? Podělte se o názory v komentech.

Zatím se všichni mějte fajn!

                                                                                                                    Aitana García