Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Král a královna

Ten den se přiblížil tak rychle, že se ani jeden z nich nestačil nadít. Pro udržení tradice toho, aby se ženich s nevěstou v den svatby neviděli, to byl tentokrát Thranduil, kdo odešel v noci z Doraminých komnat. Oba se ovšem probudili s úsměvem na tvářích od ucha k uchu a pocity čistého štěstí. Dnes je ten den.

Dorame skoro hned od jejího probuzení obskakovaly služebné s tím, aby jí pomohly se obléci a učesat. Nebo spíš, aby to udělaly vše za ní. Obřad byl naplánován na pravé poledne a slavit se mělo další tři dny. I tak ale dívka vstávala za rozbřesku, aby vše stihla, také proto, že ještě dobrou chvíli rozdýchávala nervozitu.

Její svatební šaty se nesly ve tradiční bílé barvě se stříbrným a zlatým zdobením a různými výšivkami. Vrchní díl měla pevně upnutý na tělo, zatímco sukně byla volná a spadala až k zemi. Rukávy se jí až po lokty tiskly na kůži, odkad se následně rozdělovaly na dva volné pruhy spadající až k jejím nohám. Vlasy si nechala splést do jednoho velkého copu spadajícího jí na záda, který byl protkaný bílou pentlí a zdoben kvítky lučního kvítí. Služebné si daly záležet. A aby také ne. Tento den byl výjimečný. Jak pro Dorm a Thala tak i pro celý Altarion.

Z jejího zasnění ji vyvedlo klepání na dveře. ,,Ano!" zvolala Dorame, povolujíc tak, aby onen kdokoliv vstoupil. Byla to Dineth a jejich matka Elleth. Dorame se usmála a natáhla k ženám ruce. Obě k ní okamžitě přispěchaly a jedna po druhé jí věnovaly láskyplné objetí.

,,Vypadáš nádherně, Dorm," chytla Dineth sestru za ruku.

Dorame se usmála. ,,Děkuji, to ty také," zhodnotila její vzhled. Dineth na sobě měla modré, splývavé šaty a vlasy volně rozpuštěné po ramenech.

K dívkám přistoupila i Elleth. Pohledem si sjela Dorame od hlavy až k patě, než se přerývavě nadechla. ,,Tak má dcera se vdává," hlesla a zlehka přejela rukou po látce bílých šatů, ,,má dcera se vdává za krále," doplnila a po tváři jí stekla slza štěstí.

Dorame se natáhla a položila jí ruku na tvář. Žena stiskla její dlaň a usmála se.

,,Jsi moc nádherná, Dorame, kdyby to jen tak mohl vidět tvůj otec," špitla.

Dívka jí přejela palcem po tváři. ,,On to přece vidí, mami," stáhla si jí do objetí. V té chvilce se rozrazily dveře do pokoje a dovnitř vešel Danmor, oděný v lesklém, smaragdovém obleku a přes záda měl přehozený zlatavý plášť. Vlasy měl sepnuté v ohonu a na hlavě měl posazen blyštivý diadém.

Dorame na něj zpoza matčiného ramene pohlédla. ,,Danmore, snad se něco neděje?" svraštila obočí a odtáhla se od ženy.

Drak se na ní jen podíval a na moment ztratil nit svých myšlenek. Na Dorame byl zkrátka úchvatný pohled. ,,Musíme jít, Dorm," pověděl, když se jakž takž probral.

Dívka svraštila obočí a podívala se k oknům na nebe. Jaké to pro ní bylo překvapení, když zjistila že slunce plulo již vysoko na obloze. ,,Pro boha," zahalekala a pokynula služebným, které s úklonou nechaly všeho, co dělaly. Stejně již bylo hotovo. Dorame byla připravená.

Danmor na ní zlehka pokynul hlavou a nabídl jí své rámě. Vzhledem k tomu, že Dorame nemohl k oltáři odvést její otec se rozhodla o tuto věc požádat svého nejlepšího přítele, kterým byl právě Danmor. Pro něj to byla čest, vést k oltáři nejen svou přítelkyni, ale také budoucí královnu.

,,Můžeme, mladá dámo?" optal se jí s úsměvem, kdy se do jeho rámě zahákla.

Zvedla k němu svůj pohled. ,,Můžeme," přitakala a otočila na matku a Dineth, která jí podala kytici lilií těsně předtím, než vyšli z jejího pokoje. Našlapovala opatrně aby se jí náhodou nezamotaly nohy, ačkoliv řekla, že připravená je, a i si to myslela, každým krokem, co byli blíže sálu, se v ní hromadily pocity snad čisté nervozity. Zlehka se začala klepat.

Danmor to okamžitě vycítil. ,,Klid Dorm, bude to v pořádku, za chvilku ti to ani nepřijde," uklidňoval jí konejšivým hlasem. Nic neřekla, jen kývla hlavou.

Netrvalo to dlouho, než se oba octli před vstupem do ohromného sálu. Na moment se zastavili. Dorame se zhluboka nadechla a otočila se za sebe. Dineth se na ní zlehka usmála. Dorm se naopak zmohla pouze na skoro neznatelné přikývnutí.

V sále začala hrát hudba. Tichá, lehká jako letní vánek, linoucí se ze strun harfy a fléten. To byl pokyn pro otevření dveří do svatebního sálu. Oči všech se v ten moment upřely k jedinému člověku, k nevěstě. Stejně tak jako si ji prohlíželi elfové, lidé i sličný lid oblečen v pestrobarevných róbách, tak z dívky nemohl oči spustit ani samotný král.

Stál na samém konci sálu u oltáře, oděn do bílo-stříbrné košile a světlé róby prošívané zlatou nití. Vlasy měl jako většinu času rozpuštěné a na hlavě měl svou královskou korunu. Při pohledu na jeho dámu mu srdce snad vynechalo jeden úder. Ale to i Dorame.

S pohledem upřeným na krále vypouštěla vše kolem sebe, nechala se dovést až k němu, přičemž ani jeden z nich nepřerušil oční kontakt.

Danmor jí konečně pustil. Zlehka na něj kývla a pohledem na moment střelila i k Legolasovi, jež stál za královými zády. Pohled to byl ale velmi letmý. Teď pro ní existoval jen a jen Thranduil.

Hleděli na sebe celou tu dobu, co oddávající pronášel oslavnou řeč na uzavření sňatku a přijetí nové královny. Dorame nevnímala. Ani Thranduil. Společně si vyměňovali své vlastní pocity pomocí pouta, které mezi nimi bylo. Až teprve ta otázka, kterou muž u oltáře pronesl je oba probrala.

,,Thranduile, synu Oropherův, berete si,-" Thal ho ale nenechal domluvit.

,,Ano," hlesl s úsměvem na rtech.

,,A Dorame, dce-..."

,,Ano!" vyhrkla dívka rychle, až se nad tím musel král pobaveně zasmát.

,,V tom případě spečeťte svůj svazek manželským polibkem," vyzval je kněz, což ale ani dělat nemusel. Ještě než dořekl poslední slovo, vtáhl si Thal Dorm do své náruče a procítěně jí políbil na rty.

Lid propukl v salvu smíchu a jásotu nad štěstím novomanželů a jejich povyk ještě přidal na hlasitosti, když se král chopil koruny, jež na hlavě měla naposledy královna a posadil ji na hlavu Dorame.

,,Vaše královna!" zvolala vesele, krátce se otočil k lidu, než Dorame opět popadl do náruče. Nemuseli nic říkat. Ani jeden. Věděli, že vše je přesně tak, jak má být.

Správně.

***

A tak se slavilo. Všichni jásali a pili až do pozdních nočních hodin. Dokonce i Dorame pro tento den sáhla po číši s vínem, čemuž se za jiných okolností vyhýbala obloukem. Možná to byl důvod, proč to právě tu noc byla ona, kdo nesmlouvavě přitiskl krále na stěnu v jeho komnatách a věnovala mu procítěný polibek. 

Thranduil nic nenamítal. Ba naopak. Zlehka jí položil ruce na boky a polibek jí plným douškem, který si určitě zasloužila, opětoval nazpět ve stejném zapálení pro situaci. Dorame se zlehka pousmála a dlaněmi se mu zapřela o hrudník. Thranduil se sklonil, aby se mohl svými rty přitisknout na její krk, přičemž dračici nezbylo nic jiného než slastně naklonit hlavu na stranu a užívat si jeho pozornosti. 

Thal na tom byl stejně jako ona. Stále a znovu ochutnával její sladkou kůži, kterou tak miloval, kůži své královny, své manželky. Svým naladěním a dotyky na jejím těle dával ale najevo že chce více, mnohem více. 

Dlaněmi zabloudil k rozepínání Doraminých šatů, se kterým e chvilku pral, ale nakonec se podařilo. Až mučivě pomalu jí ten kus lehké látky stáhl z ramen a trochu za ně zatáhl, to stačilo k tomu, aby látka dopadla tiše na zem. Dorm se potutelně pousmála, zatímco hleděla na krále, který si jí opět se zájmem prohlížel. Pak se ale zarazila a podívala se do jeho očí. ,,Neublížíme nějak těm maličkým?" položila si ruce na břicho. Thal zavrtěl hlavou. ,,Ne, ještě je brzo," usmál se, aby jí uklidnil a vyzdvihl si jí do náruče. 

Dorm se usmála a ochotně si obmotala nohy kolem elfova pasu, ochotná se nechat odnést do postele za nimi.