We belong together...✨ / Patříme k sobě...✨

The twelfth time...💞

"Já se hrozně omlouvám,že jsem tě tu nechal čekat... ten autobus mi ujel a vracel jsem se domů pro kolo, abych tě aspoň nějak mohl dneska vidět." vyšla okouzlující slova z Finnových úst.
Millie se začervenala, usmála a uvědomila si,že jí nikdy nic hezčího kluk neřekl. Po minutě mlčení a usmívání se Finn podíval do země a řekl:„Nechceš se teda projít..?"
Millie stála s úsměvem a přikývla na souhlas. Finn tedy zasedl z kola a vedl ho vedle sebe.A tak se vydali po silnici.

"Většinu času mluvím já..nebo někdo jiný..až na tebe..nepověděl by si mi o sobě něco víc..?" navrhla Millie.

A Finn začal vyprávět prakticky bez emocí:"Ok...tak asi úplně od začátku.. Už od mala jsem žil v New Yorku s rodiči, mladší sestrou Nicol a starším bráchou Nickem, který taky v New Yorku zůstal. Chodil jsem na stejnou školu jako Noah..,ale moc jsem se sním nebavil..chodil do jiné třídy...  S kluky z mojí třídy jsme založili takovou "kapelu"...jestli se tomu tak dá říkat. Jo...já jsem hrál na kytaru... a teda hraju na ní tak trochu do teď...."
„To mi musíš někdy zahrát!" skočila mu do řeči Millie.
„No nevím...dál někdy jezdím na skatu a flákám se venku s kámoši." pokračoval Finn.

„Je to asi zvláštní otázka..,ale co ty a holky..?" zeptala se opatrně Millie.
"Tak...jestli si vzpomínáš na ten den ve městem,jak se Noah zmínil, že si mě pamatuje jako..."oblíbeného"...tak jsem jich pár měl..tedy ani s jednou bych to nenazval vážný vztah..Ty holky.... byly to takové ty vtěrky,který semnou chtěly chodit, protože jsem byl "oblíbený" a já vlastně ani nevím proč jsem s nimi nakonec chodil. Chodil jsem s nimi jen tak na oko před ostatníma...asi jsem si připadal jako největší borec.. ale spíš jsem byl blbec." přesvědčoval ji trochu nervózně Finn.
„A kolik jich tedy bylo...jestli se teda můžu zeptat..?" kladla opatrně Millie.
„4..5...6..asi... ale opravdu jsem s žádnou z ní nic extra neměl! Maximálně jsme se drželi za ruce a dala mi pusu na tvář.." obhajoval se s úsměvem Finn.
Millie se na něj usmála nazpět,ale podvědomě byla trochu nervózní.
„Co ty.. a kluci...?" zeptal se narovinu Finn.
Millie zavrtila hlavou doleva a doprava,aby naznačila ,že žádného ještě neměla.
„Tak se to třeba někdy změní.." usmál se Finn a Millie se na něj usmála nazpět. Pak pokračovali v chůzi.

Najednou se Millie zastavila a jen tak koukala do dálky. Finn položil kolo na silnici a přišel k Millie blíž.
„Děje se něco..?" optat se Finn.
„Ne ,vůbec ne...jen ten západ slunce...je tak kouzelný.." nemohla Millie odtrhnout zrak od oranžovo-žluté oblohy.
„Jo..to je." reagoval Finn.
A oba jen tak zírali do sluníčka.
Byla to nejromantičtější chvíle. A Millie s Finnem jen tak postávali na okraji silnice. Až do té doby,kdy se Finn otočilna Millie a řekl:„Millie..?"
Ta se na něj otočila a zakoukala se do jeho očí.
„No..stalo se něc..." nedokončila svojí větu.
„ Chtěl jsem to udělat už od té chvíle,co jsem tě zahlédl na pláži.." zašeptal Finn.
Poté se k Millie přiblížil o mnohem blíž a lehce se k ní sklonil. Hleděli si navzájem do očí, ale Finn upřel zrak na její pusu. A poté se jejich rty spojili..Tento akt trval půl minuty,ale Millie to přišlo jako nekonečně nejdokonalejší chvíle. Za nimi zapadalo slunce a byly slyšet je vlny oceánu.
Když už se jich rty od sebe odtrhly, jen tak si hleděli navzájem do očí a slunce už skoro zapadlo.

„Chceš doprovodit domů..? Už bych totiž měl pomalu vyrazit domů..za chvíli bude tma..a já nemám na kole žádné světlo." přerušil Finn romantickou chvilku.
„Neee.. to je v pohodě..mám to přeci jen kousek....nechci,aby se ti něco něco na té silnici nestalo." oznámila Millie.
„Ok...tak já už to to otočím. Tak zas někdy Millie!" rozloučil se slovy Finn.
„Ahoj Finne.." odpověděla s nevinným úsměvem Millie.
Finn nasednul na kolo a šlápl do pedálů. Millie stála s překříženýma rukama před sebou, pozorovala ho a celou dobu se usmívala.
Finn už se řítil po rovné silnici a z ničeho nic otočil hlavu, pokračoval v jízdě a sebevědomě zakřičel :„Snad jsem nebyl tak špatnej!!"
Millie se nahlas zasmála a pro sebe si zašeptala:„Ne...asi ne..."
Pak čekala do té doby,než už Finna nespatřila a otočila směr ke svému domovu. Ve svém třetím kroku si poskočila radostí a celou cestu domů se usmívala. Když dorazila domů, slyšela z kuchyně vlas své mamky,která se ptala:„ Už si doma Millie..?"
„Neeee..já jsem zloděj!" reagovala Millie.
„Ha ha..strašně vtipný." ironicky se zasmála maminka a dodala:„ S kým že si byla venku...a proč se usmíváš jako sluníčko..?"
„To je jedno ne?" s úsměv se vyhla Millie odpovědi a odešla do svého pokoje.

Ten večer už strávila jen v pokoji a v koupelně. Také se dnes vykašlala na večeři.
Se zamilovanou myslí Millie usla ve své posteli s nebesy.

The end of the twelfth part.........🥴
898 words
Ahojkyy! Doufám, že jste si tuto dvanáctou část přečetli..je tedy docela o dost delší, takže mi prosím do komentářů napište ,jestli vám to vyhovuje a nebo je lepší kapitola okolo 540 slovech😉❤️ 
(Pokud jste to tedy dočetli až sem ,napište do komentářů tohoto emoji:🔅 ..ať to vím😉✨ A pokud jste fanoušci Stranger things a nebo Stranger things castu ,tak napište do kometářů: 🧇 (waffle😉❤️)
Můžete napsat i nějaký jiný komentář. Klidně se mě můžete na něco zeptat..❣️
Za jakoukoliv zpětnou vazbu budu moc ráda❤️❤️