Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Konec všeho zlého

Večer tu byl skoro ihned. K nebi z města stoupalo několik desítek, ba i stovek lampionů za jejich padlé, aby lidé vzdali hold jejich památce. Jeden takový držel v rukou i Danmor, stojíc u Rodesova těla. Položený byl na vatře jedné z mnoha lodí, které kotvily na břehu ohromného jezera La-Dun, některé už ovšem byly v polovině vodní plochy a stoupal z nich oheň, který v dálce slabě zářil. Danmor si povzdechl a pohledem si přejel všechny přítomné, krále Thranduila, Dineth, Mindëho, který se choulil ke králi, Legolase a své blízké, těsně předtím než pohled upřel opět na loďku před sebou, zdobenou několika bílými kvítky. ,,Nechť si Altarion připomíná tvé skutky a odvahu až do samotného konce," pronesl muž těsně předtím, než voják po jeho boku přesekl lano, jež drželo loďku, odstrčil ji od břehu a Danmor pustil svůj lampion z rukou. Přistihl se u toho, že mu po tváři ukápla slza.

Thranduil sledoval vypouštění lampionů a za ruku držel malého Mindëho. Zadíval se na odplouvající loďku s tělem Rodese, tiše šeptajíc několik vět v elfštině, uctívajíc jeho věčnou památku.

Mindë zatahal náhle krále za rukáv, snad jako kdyby ho chtěl upozornit na příchod ještě jedné osoby, jež zde doteď nebyla. Královna Calanthee, oděná do černých, smutečních barev projela na bílém koni skrz dav a zastavila se nedaleko. Otěže vtiskla do rukou jednomu ze strážných a pomalým krokem se vydala směrem k místu, kde stál král.

Danmor, jež ji uviděl přicházet se nespokojeně zamračil. Neměl ji rád, už jen od pohledu, možná by i něco řekl, kdyby jej ale za paži nezachytil Takina. ,,Teď ne, příteli," pověděl mu a zahnal tak Danmorův pokus o to, královnu snad i nařknout z toho, že to byla její vina.

Žena mu pouze věnovala přísný pohled, než se vydala ke králi. S podobným pohledem jako se na ni ale díval drak, na ni hleděla i Nyeliss, jež se tiskla k Oiturovi. A aby také ne. Skoro nikdo ji tu nechtěl, hlavně poté, co předvedla při bitvě. Ovšem královnina troufalost snad jako kdyby neznala hranic.

Nevšímajíc si všech těch pohledů, došla až ke králi a zlehka pokynula hlavou. ,,Dovolte mi vyjádřit mé vřelé omluvy a soustrasti, králi Thranduile, a vám, můj princi, neskonalý vděk," hlesla pouze, s pohledem skákajíc mezi králem a jeho synem.

Thranduil vzal chlapce do náruče a hladil ho jemně po zádech. On sám tušil, že Mindë moc dobře věděl, co se dnes dělo. Přece jen ztratil rodiče a znal tu prázdnotu. ,,Bitva skončila zásahem mého syna. Na rozdíl od někoho, se nebál,'' zadíval se na Lea a pousmál se. Ano, bude z něj dobrý král. Velmi dobrý král. Naučím ho vše, co znám já, pomyslel si. Sledoval lampiony stoupající k obloze. ,,A omluvy? Ty nám naše muže nevrátí, Calanthee, na to je už pozdě. Ti již putují k bohům," zavrčel tiše.

,,Jak jsem řekla dříve," hlesla královna, ,,bez vašeho draka, ach pardon, prince," opravila se ihned, když si všimla nevrlého pohledu samotného Legolase, ,,by to bylo jen stěží uskutečnitelné. Kdo ví, třeba by mne měli jen za přelud od vašich čarodějů, ale kdo ví, je to za námi," řekla a zhluboka se nadechla s pohledem upřeným před sebou. ,,Zaslechla jsem o zranění vaší dračice," pověděla králi. ,,V Navari je několik světaznalých léčitelů, budete-li chtít, mohu je vyslat sem, aby se podívali nejen na ni, ale i na ostatní vaše zraněné," navrhla.

,,Děkuji, královno Calanthee, ale to není třeba. Léčitelé zde jsou více, než schopni uzdravit zraněné. Navíc, vy také budete mít hodně práce s vaší zemí," zadíval se na Lea. Věděl, že sem může přivést léčitele z Hvozdu, kteří rádi pomohou. ,,Já sám znám velmi dobré ranhojiče, kteří s radostí tuto funkci vykonávají.'' Možná by nebylo na škodu je sem vzít. Určitě by našli nějaký způsob jak probudit Dorm. Jejím léčitelům bych ani ji, ani jiné zraněné, nesvěřil, pomyslel si uštěpačně.

Jen kývla hlavou. ,,Je to vaše rozhodnutí," pronesla a lehkým krokem se vydala ke skupině vojáků z Navari. V ten moment se Nyeliss odtáhla od Oitura a došla až k Thranduilovi. ,,Můj králi," zlehka se uklonila, ,,nechala jsem již poslat posly do naší říše, do zítřejšího dne by sem měli přivést obvazy a bylinky sličného lidu, společně s jídlem, zásobami a oblečením pro lid Altarionu, pro ty, jenž budou mít málo," oznámila mu svůj počin.

,,Děkuji mnohokrát, princezno Nyeliss. Budou se nám hodit. Já sám se na okamžik vrátím do své tiše a přivedu s sebou ranhojiče. Znám je. Jsou to sice staří elfové, co svůj život zaslíbili léčitelství. A pomohou každému," pokynul hlavou jejím směrem.

S úsměvem mu pokynula hlavou a vrátila se zpět k Oiturovi. Vtiskla se do jeho objetí a hlavu si položila na jeho rameno. Ani ne o pár chvilek později se ale vedle dvojice objevil Takina a zlehka se usmál. ,,Něco mi uniká?" pronesl a podíval se na svou dceru a elfa. Princezna střelila pohledem ze svého milého zpět na otce, než se ještě víc k Oiturovi natiskla a spokojeně zavřela oči.

Elf se zadíval na jejího otce. ,,Ano, nejspíše ano," zlehka se usmál a ještě víc si ji k sobě přitiskl.

Jen kývl hlavou. ,,Budeme si muset později promluvit v soukromí, Oiture," zlehka se na něj a na svou dceru usmál. Přece jen, chtěl si být jist, že je jeho dcera šťastná.

,,Zajisté," odsouhlasil elf. Popravdě něco takového čekal. ,,Pokud si chcete promluvit nyní, klidně můžeme.'' Doufal, že to Nyeliss nebude moc vadit.

Jen zavrtěl hlavou. ,,To počká, nebudeme nyní řešit takové záležitosti. Na to bude času dost," pokynul mu hlavou a vydal se směrem ke skupince vojáků jeho lidu.

Nyeliss se podívala na Oitura a jen pokrčila rameny. ,,Otec je ochranitelský," pověděla opatrně, doufajíc, že elf pochopí.

Přikývl a sledoval, jak její otec odchází. ,,To samozřejmě chápu. Jsi jeho jediné dítě. Thal se tak také chová vůči Mindëmu a nejspíše se tak bude chovat i vůči Legolasovi. Změny, kterými prošel, z něj udělaly lepšího elfa. A Dorm mu pomáhá překonat špatné zkušenosti z minulosti,'' vtiskl víle polibek do vlasů.

Nyeliss si povzdechla a přitiskla se k němu blíž. ,,Snad se brzy probudí," hlesla tiše.