Chrám Elements

Dveře paprsků slunce

Nik mě zklamal nepřišel doufala jsem že jen zapomněl nebo nemohl. Odpověď jsem ale nedostala ani za další týden když jsem hodinu čekala v chrámu a nikdo nepřišel. Teď stojím před dalšími dveřmi a snažím se jim přijít na kloub. Dveře jako vždy všechny jsou totožné s těmi dalšími. Začala jsem prvními, zkusila jsem kliku. Nic. Po delším přemýšlení mě napadlo je pořádně prohlédnout. Kus po kousku jsem hledala něco odlišného nebo zvláštního. Až když jsem zkoumala rám a jela prstem po jeho okraji zarazila jsem se. Udělala jsem pár kroků a ocitla se hlavou úplně u zdi. Přimhouřila jsem jedno oko a zaměřila tím druhým. Byl tam malý bílí papírek. Pomocí nehtů jsem ho vydolovala ven. Byl pečlivě složený. Rozložila jsem ho a uviděla tvář Nily. Usmívala se, na sobě měla nějaké letní šaty a tančila na pláži u moře. Při pohledu na ní jsem se musela usmát a pomyslela jsem na chvíle co jsme se sblížili. Obrázek jsem si položila ke skicám. Usoudila jsem že to je to co jsem hledala. Přešla jsem k druhým dveřím. Už jsem věděla kde hledat. Prozkoumala jsem rám a objevila další papírek. Složený byl stejně jako ten předchozí. Rozložila jsem a vykoukla na mě moje vlastní tvář. Ležela jsem na dece u vodopádů. Byli to ty kdy jsem myslela že se s Nikem vidím naposledy. Zavzpomýnala jsem si a odložila obraz k ostatním. Další byl Christian, po něm Lilian a nakonec Kyra. Sedla jsem si na studenou zem a přemýšlela které jsou ty pravé. Jediná já jsem neseděla oni byli rodina já byla Nikova přítelkyně. Musím uznat že mě potěšilo že tam jsem, ale opravdu nevím které jsou ty správné. S Nilou mají hodně dobrý vztah. Nik jí má moc rád to je vidět. Lilian tu má taky rád i když si to teď možná nemyslí. Christian je rozhodně dobrý člověk (upír). Nik s ním rád tráví čas a je s ním sranda. Hlavně ta ředitelna tam jsme se hodně nasmály. Kyru má taky moc rád i když ho štve jak mu stále dohazuje nějaké upírské slečny, dámy a prostě všechny co mají nějaké postavení. No a myslím že můžu s jistotou říct že mě Nik miluje. Jenže svou rodinu také miluje a nevím jestli tu jde o rodinou lásku nebo milostnou. Těžko říci. Bude to spíše risk. Jak jsem takto přemýšlela ozval se mi Elemnts.

Je mezi nimi rozdíl. 

Jak to myslíš? 

Jsou jednou drobností ty dveře odlišné, to ti pomůže určit které jsou ty pravé.

Takže mám hledat rozdíl?

Jo přesně.

Tak jo pokusím se snad to víjde. 

Snad ano. Ale myslím že to zvládneš. Vždy je cesta a někdy jich je i více. 

Děkuji za radu. Jdu se na to mrknout. 

Element my poradil, ale musím zjistit které z dveří jsou ty správné. Jak říkal jinou cestou. Stojím mezi dveřmi a snažím se přijít na ten rozdíl. Do jeskyně proudí malé světlo. Světlo je tu stále ale slunce tu je také. Pohybuje se po obloze. Má to asi mrtvým dodávat pocit že jsou doma a že je to tu dost podobné. Hledala jsem a hledala, ale stále nic. Už jsem byla rozhodnutá odejít, ale nechtěla jsem se vzdát. Musím bojovat. Pros svůj život. Pro Nika a i pro mé rodiče. Kteří jsou chudáci určitě smutní a nešťastní. Musím pomoct všem. Musím vytrvat. Všechny dveře jsem prohlédla ještě dvakrát stále nic. Byla jsem tu už tak šest hodin v kuse. Slunce bylo akorát namířeno přesně do otvoru kterým dovnitř proudilo světlo a vzduch. Světlo se probojovalo dovnitř a zasvítilo na dveře. Sledovala jsem paprsky. Od otvoru se linuli a tvořili vlasce světla. Periferním viděním jsem si všimla ještě jiné záře. Jedny ze dveří odráželi světlo ostatní byli pořád dřevěné a hnědé, ale jedny jediné  zářili. To vše bylo než slunce opustilo otvor a padalo k západu. Teda jestli se tomu tady dá říkat západ. Dveře to byli druhé. S mým portrétem. Vstala jsem a došla ke dveřím. Vzala jsem kliku a zatáhla směrem k sobě. Dveře se podvolili a se zaskřípěním se otevřeli. 

Dokázala jsem to. Otevřela jsem další dveře. Jsem další malí krůček k životu. Musím ale uznat že bez Elementa bych byla otevřela asi jiné dveře a pak už bych tu byla napořád. Ne že by tu bylo nějak moc zlé, ale není to můj domov.