THE LYŽÁK

❄️21. kapitola❄️

 ,,Myslíš, že bude v pohodě?" zeptala jsem se Kuby, když jsme s naší skupinkou kráčeli k lanovkám. ,,Určitě, on se z toho dostane." odpověděl. Seřadili jsme se k turniketům. Dneska bylo krásně, sem tam spadla nějaká sněhová vločka a foukal mírný větřík.

 Většinu cesty nahoru jsme mlčeli, sem tam jsme prohodili nějakou větu. Pak se ale z ničeho nic ozval Bača. ,,Míšo?" ohlédla jsem se. ,,Když jsi viděla Reného... nebo jinak, nevíš, co se stalo? Co tomu předcházelo?" zeptal se. Pokývala jsem hlavou. 

 ,,No...." začala jsem. ,,...když se to stalo, byla jsem na pokoji. A potom jsem zaslechla Katarínu a vyběhla ven. Zbytek už znáte." odpověděla jsem. Přikývl. ,,Nevíš, co tomu mohlo předcházet? Nějaká událost... všiml jsem si, že vy se spolu hodně bavíte, tak mě napadlo, že bys něco mohla vědět." vysvětlit. Přikývla jsem.

 Najednou se zastavila lanovka. Zmateně jsme se rozhlédli kolem sebe. ,,Co teď?" zeptal se Kuba. ,,Klid. Bude to jenom nějaká oprava." uklidňoval nás Bača a ohlédl se dozadu.

 Po chvíli mu zazvonil telefon. ,,Ano?" ozval se, když ho zvedl. ,,Petře, lanovka se zasekla. Spadl jim systém." ozvalo se z telefonu. Podle hlasu jsem poznala Melichara. ,,A co teď?" zeptal se. ,,Musíme čekat, nic jiného nám nezbývá." namítnul hlas. ,,A Petře?" ozval se. ,,Ano?" 

 ,,Mám tu Katarínu. Chtěla by s tebou mluvit. Mám vyřídit, že ti zavolá." odvětil. ,,Jo, dobře, budu čekat." odvětil a položil. Po chvíli se mu telefon opět rozezvonil. ,,Je jak nějaký dispečer." zavtipkoval Kuba. Potichu jsme se zasmáli ,,Ano?" ozval se Bača. ,

 ,,Mohol by si jej prosím povedať, že ho stabilizovali? Nech sa nebojí. A že už je vraj hore." odpověděla. ,,Jasně." odvětil a položil. ,,Mám ti vyřídit." začal, zatímco si schovával telefon do kapsy. ,,Že Reného stabilizovali. A prý je už vzhůru." Usmála jsem se. ,,A co mu je?" zeptala jsem se. ,,To netuším, zeptej se pak Kataríny, ta by mohla vědět." odvětil. Přikývla jsem.

 ,,Tak, zahrajem si nějakou hru." navrhl Mára. ,,No to bude." odvětila Soňa a zasmála se. ,,Co navrhujete pane předsedo?" zeptala jsem se. ,,Slovní fotbal?" zeptal se nejistě. ,,To ne." namítl Kuba. ,,Budeme polemizovat." navrhla jsem.

 ,,A o čem prosímtě?" zeptala se. ,,O životě." odvětila jsem. ,,A-to-proč?" zeptal se Kuba nejistě. ,,Protože je to potřeba." odvětil Bača. ,,Proč myslíte?" zeptal se Mára. ,,Víš Marku, celý život je přemýšlení a filozofie, tomu se nevyhneme. A občas je dobré jen tak přemýšlet. Nechat myšlenkám volný průchod." odpověděl.

 Páni, tohle jsme nečekali... pomyslela jsem si.

 ,,Myslíš, že kdybych seskočil dolů.." začal potichu Mára. ,,Ne." namítla jsem a zasmála se. Mára se zasmál se mnou. ,,Budeme filozofovat." navrhla jsem. ,,A nad čím?" zeptala se Soňa. ,,Proč se zastavila lanovka?" odvětila jsem. ,,Hej Máro." zavolal Kuba.

 Otočil se na něj. ,,Uzavřeme sázky, jak dlouho tu budeme trčet?" zeptal se se smíchem Kuba. ,,Okey, můžeme." potvrdil a zasmál se. ,,Já si myslím, že tak 2 hoďky." odvětil. ,,Já myslím, že do večera." namítl Kuba a zasmál se.

 ,,No tak do večera snad ne." řekl Bača. ,,Ale co když jo?" zeptal se Kuba. ,,To je ve hvězdách." odpověděl Slováček, který doteď mlčky seděl na konci lanovky.

Prosím, ať hlavně nezačne věštit... přála jsem si potichu. Slováček se totiž, jako učitel Fyziky, vyznal ve hvězdách.

 Jednou když jsme měli Fyziku, tak to vypadalo, že začne věštit. Nikdo se na škole nevyzná ve hvězdách víc než on. 

,,Jo, hvězdy." potvrdila jsem a zasmála se.

  - - - - -

  Jakmile se lanovka opět rozjela, byly už skoro tři. S Kubou jsme se postavili na kraj svahu a čekali na zbytek skupinky.