THE LYŽÁK

❄️22. kapitola❄️

 ,,Míšo, ty se po tom svahu moc neprojedeš viď?" zeptal se Melichar, když jsme donesli snowboard. ,,Co se stalo?" zeptal se.

  ,,Srazili jsme se na svahu a něco se pokazilo." odvětil Bača. ,,Mrknul by ses mi i na ty lyže?" zeptal se nakonec.

  ,,Jasný, nech mi to tady, všecko to prozkoumám." odvětil a zasmál se.

 ,,Co teď?" zeptala jsem se, když jsme vycházeli z lyžárny. 

,,Tak na svah se už ani jeden dneska nevrátí, to je jasné, vidím to na druhou večeři." odpověděl a zasmál se. Mírně jsem se pousmála.

 ,,Ty jsi se srazila s Bačou?!" zeptala se Soňa, když večer dorazila na pokoj. Přikývla jsem. ,,A co pak?" sedla si vedle mě. 

,,Nic. Šli jsme za Melicharem, ať se na to podívá." odpověděla jsem a zavřela knížku, do které jsem byla doteď začtená.

 ,,A dělo se něco?" zeptala se vážně. ,,Ne." odpověděla jsem krátce. ,,Co by se jako mělo dít?" zeptala jsem se naštvaně. ,,No, tak... víš, co se stalo v pátek večer, tak se nediv, že mám starost." odpověděla a trochu zesmutněla.

 ,,Promiň." omluvila jsem se. ,,Jen mě ty řeči kolem toho pořád štvou." dokončila jsem větu a přisedla si za ní. 

,,V pohodě."

,,Jaké to jinak bylo?"

,,Jo, fajn. Ale škoda, že se nemohly míchat skupinky." řekla, vzala si věci a odešla do sprchy.

  - - - - - 

,,Bobánci, vstáváme!" zakřičela Zaplík z chodby. Sedla jsem si na postel a rozhlédla se po pokoji. Podívala jsem se na hodiny. 

 8:46

 ,,Ty Soňo." zavolala jsem na svou polo spící kamarádku. Ohlédla se. ,,Nezaspali jsme?" zeptala jsem se. 

 ,,Je to možné." potvrdila. Vtom nám někdo zaklepal na dveře. Sebrala jsem se a šla otevřít. Za dveřmi stála Zapletalová.

,,Za půl hodiny sraz v jídelně." řekla krátce a odešla k dalšímu pokoji. 

,,Míšo?" zavolala Soňa, dívající se z okna. ,,To musíš vidět." Zavřela jsem dveře a šla k oknu. Až pak jsem si všimla, co ji tak zaujalo.

 Venku byly metry sněhu, hustě chumelilo a vál silný vítr. ,,No, tak to se dneska asi projet nepůjdeme. Bychom odletěli." zavtipkovala Soňa. ,,Pravda no." zasmála jsem se ní. 

,,Ale stejně by mě zajímalo." začala jsem, když jsem měla namířeno do koupelny. ,,Jak to mohlo napadnout za tak krátkou dobu." dokončila jsem. ,,To víš, tady je možné všecko." odpověděla a zasmála se.

 ,,Takže mě dobře poslouchejte." začala Zapletalová, když jsme seděli v jídelně na poradě. ,,Jak si někteří z vás všimli, venku to nevypadá zrovna nejlépe. Proto jsme se rozhodli dnešní lyžování zrušit. Aby jste se tam ještě někde nezlámali. A jedna lavina nám už stačila." při poslední větě se krátce ohlédla na mě a Kubu, který seděl vedle mě a po tajnu ujídal z palačinek.

 ,,Budete mít volno. Ale s jednou podmínkou. Nebudete čučet do těch mobilů. Páni učitelé vám milerádi půjčí nějaké hry. Dobrý, to bude všechno. Běžte se najíst." dokončila větu a sedla si ke stolku s ostatními vyučujícími. 

 ,,Ale já si stejně myslím." začala Soňa, zatímco naše skupinka snídala. ,,Že je to osud. Ty a René. Lepší pár jsem nikdy neviděla." dokončila a usmála se. 

,,Jsme spolu jen tři dny." odvětila jsem.

,,Ale i za ty tři dny jste se stali dokonalý pár." namítla. Mára se uchechtl.