Jestli si s ním.. si jen pouhý sen 2 (Dokončeno)

32 Konec

(pohled třetí osoby)

Haru zůstal jen zaraženě sledovat Rina, nikdy by ho ani nenapadlo, že by ho jeho milovaný Rin přirovnal k někomu, jako je Sousuke. Vždyť.. Sousuke ho podváděl, to by Haru nikdy v životě neudělal. Nikdy by Rinovi takhle neublížil. 

Rin si až po pár vteřinách uvědomil, co vlastně řekl. ,,Takhle.. takhle jsem to nemyslel Haru." povzdechl si Rin a podíval se do oceánsky modrých očí. ,,Jen.. nechápu proč chceš mít takový přehled o tom, kam jdu. Je to moje věc, nedělám nic špatného." řekl Rin s pohledem stále upřeným do Haruových očí.

,,Já to chápu, promiň, nechtěl jsem se tak zachovat, jistě že je to tvoje věc." řekl mu Haru a pohladil Rina po tváři, za což si vysloužil Rinův drobný úsměv. 

Haru byl rád za to, že už se na něj jeho milovaný nezlobí a tak si ho za boky přitáhl k sobě do objetí. ,,Miluju tě Rine, vždycky budu." ujistil ho Haru a až poté si všiml blížící se postavy. I na tu dálku poznal, o koho se jedná. Sousuke, Rinův bývalý přítel.

Modrooký nechápal, co tady chce, vždyť musel vědět o tom, že už s ním Rin nechce mít nic společného a nemohl se mu ani divit. Možná šel ale Sousuke někam jinam, ale zatím to tak nepůsobí, konec konců šel stále jejich směrem a netvářil se zrovna dvakrát nadšeně, že je s Rinem právě Haru. 

Jistá Haruova část chtěla Sousukemu jasně dokázat, že je Rin jeho a už nikdy nedovolí, aby byl se Sousukem, o to se postará. Haru svou pozornost obrátil zpátky na Rina, kterého si následně přitáhl do polibku.

Rin, který se chtěl ještě pár vteřin zpátky otočit a zjistit, co tak moc zaujalo pozornost jeho přítele mu polibek téměř okamžitě opětoval a po chvíli se odtáhl. ,,Už mě necháš jít?" uchechtl se, ale úsměv mu z tváře zmizel ihned potom, co si všiml, že jeho přítel věnuje pozornost něčemu za Rinem. 

Chtěl se otočit, ale než to stačil udělat, ucítil jak někdo stojí těsně za ním a následně i ruku, která mu zabraňovala se přiblížit k Haruovi, ačkoliv to částečně vypadalo, jako by se mu osoba stojící za ním chystala dát kravatu. 

Rin krapet zaraženě a aniž by to komukoliv přiznal i krapet vyděšeně pootočil hlavu a následně si uvědomil, kdo za ním ve skutečnosti stojí. Sousuke, někdo, koho Rin dříve miloval a teď sám přemýšlí nad tím, jestli k němu ještě nějaký ten cit nechová.

Sousuke stále probodával Harua pohledem, stejně jako Haru probodával svým pohledem jeho. Oba se nenáviděli stejně tak, jako oba milovali Rina. Ani jeden z nich nechápal, jak se Rin mohl zaplést s tím druhým a jak se s ním mohl vůbec přátelit. 

Rin pustil Harua a následně ho od sebe mírně odstrčil, poté chytil Sousukeho ruku a dal ji na stranu. Nyní stál Rin mezi oběma, kteří se přestali probodávat pohledem a místo toho svou pozornost věnovali Rinovi, který nevěděl co říct. Slova se nakonec chopil Sousuke.

,,Myslel jsem, že se ti něco stalo, ale podle všeho tě jen někdo zdržel." poznamenal Sousuke a na konci své věty probodl Harua pohledem.

,,Ty ses s ním chtěl sejít? Copak si zapomněl, co ti udělal?" zeptal se Rina nevěřícně Haru. 

,,Jistě že nezapomněl, nechápu, proč to teď vytahuješ." povzdechl si Rin a podíval se na Harua. 

,,Děláš si srandu? Neměl by ses s ním vůbec scházet." 

,,A ty bys mu neměl říkat, co má dělat, Rin se o sebe dokáže postarat sám a nepotřebuje aby za něj někdo jako ty rozhodoval." přerušil Harua Sousuke.