Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Procitnutí

Na Altarion padla hluboká noc. Většina království spala, jen několik mužů obcházelo hradby, hlídajíc město před případnými útoky či narušiteli nočního klidu.

Na ošetřovně hradu byl klid ještě větší. Většina vojáků, jež zde ležela, se již uzdravila, jen Dorame stále ležela uvězněná v hlubokém spánku. Ellete, její matka, se zrovna vydala podívat se na svou dceru, pronést k ní pár slov a vyměnit obvazy z bylin, ovšem to, co spatřila, jí vyrazilo dech.

Už z dálky spatřila bělovlasou ženu se snědou pletí bok po boku s černovlasým mužem, jak stojí u Doraminého lůžka. V obou postavách ihned poznala královnu Calanthee a jednoho z jejích čarodějů, se kterými přijela.

Schovala se za roh a tiše sledovala, co u lůžka její dcery chtějí, připravená ale každou chvilku zakročit.

Královna Calanthee shlížela na Dorame s jasným pohledem plným pohrdání. Sjížděla si ji od hlavy až k patě, a v očích se jí zřela čirá nenávist. ,,Copak máš ty a já ne?" optala se spící dívky. Nechápala to. Ona sama měla moc, bohatství, samotné království, a co měla tahle holka? Bez krále by neměla nic. A i tak se Thranduil stále rozhodoval pro ni. ,,Pokud budeš spát, pak mi nebude nikdo stát v cestě," nadzvedla koutek do úšklebku. Kdyby mohla, zabila by ji. Věděla ale, že by to bylo až moc nápadné, a to si dovolit nemohla, ačkoliv nemohla popřít, že s tou představou a nutkáním už několikrát soupeřila.

Pousmála se a sklonila se k Doraminému uchu. ,,Nebude to už trvat dlouho. Po sňatku na tebe král zapomene a jen počkej, až mi do rukou přijde vláda nad Altarionem. Král vám volnost nikdy dávat neměl, z vašeho lidu se měli stát jen otroci. Královna, co vládla předtím, to věděla dobře. Nebýt tebe a toho, jak jsi králi zamotala hlavou, byli bychom teď někde jinde," zavrčela, ,,ale k tomu se dostaneme, toho se neboj," řekla ještě, než se odtáhla a povzdechla si. ,,Co na ní Thranduil vidí?" optala se čaroděje, jež stál po jejím boku.

Muž jen ledabyle pokrčil rameny. ,,To netuším, má paní, na to se pak budete muset zeptat krále," dál shlížel na dívku, jež u po několikáté uvedl do hlubokého spánku, jako vždy, když se začala probouzet. Pokud by vše vyšlo jak má, královna by dostala krále, Altarion a jeho bohatství. A tomu ta holka prostě bránit nebude. ,,Bylo by lepší, kdybych to provedl hned, má paní. Dokud všichni spí. Léčitelé sem chodí brzy, a občas i v noci. Pokud budeme otálet, někdo by nás tady mohl vidět a všechno naše snažení by přišlo vniveč. Po sňatku vám dám bylinky na ovládnutí krále. Bude dělat, co budete chtít,'' ušklíbl se. Král nemá ani ponětí, do čeho se řítí, a co se stane.

Ušklíbla se. ,,Uspi ji," poručila prostě, a s veselým výrazem ve tváři sledovala Doraminy zavřená víčka. To by tak hrálo. S povýšeným pohledem na tváři sledovala, jak Dorame opět upadá do spánku tak hlubokého, že by jej z něj mohl probrat jen zkušený čaroděj. Zapomínala na to, že jednoho takového ale Altarion přece jen má.

V ten moment ale Ellete věděla, že slyšela a viděla dost. Pomalu se vyplížila zpoza rohu, na chodbu a pryč z dosahu královny, přemýšlejíc, co bude dělat. Musela prvně probudit svou dceru. A nevěděla o mocnějším čaroději, než byl ten, co proměnil Legolase v elfa.

Rychle proto vyběhla jedním z vchodů pro služebnictvo a běžela k domu, kde muž bydlel. Byl to dům blízko hradu, aby jej měl král stále pod přísným dohledem. Už z dálky viděla dvojici hlídajících strážných. ,,Musím mluvit s čarodějem, jde o mou dceru," vysvětlila jim ihned situaci a rozhlédla se, snad aby ji nikdo neviděl.

Muži se na sebe podívali, ale nakonec přikývli a nechali ji zabušit na dveře.

Antonio, celý rozespalý, vyprostil své ruce z objetí své ženy, přes hruď si natáhl košili, došel ke dveřím a otevřel je. Promnul si oči a prohrábl rozcuchané, bílé vlasy. ,,Co se děje? Je půlnoc. Všichni spí,'' zavrčel nevrle a zadíval se na osobu na prahu. Byla to žena z dračího lidu, matka královy dračice. To jej donutilo se na moment zamyslet nad svým předešlým tónem.