Altarion III. - Vzestup Impéria - //Thradnuil FF//

Shledání

Ellete, podpírajíc Dorm která sotva šla, zaklepala na dveře Oiturova pokoje. Podívala se na svou dceru a usmála se. ,,Teď už bude vše v nejlepším pořádku," uklidňovala jí tiše a čekala na odezvu.

Oitur, celý rozespalý se nadzvedl nejprve na loktech, a poté se teprve zvedl z postele, byť neochotně. Nechtělo se mu odcházet od dívky, jež ležela po jeho boku. Zlehka ji pohladil po nahých zádech, které zakrývaly modré vlasy a neubránil se úsměvu.

S povzdechem došel až ke dveřím, které otevřel, připravený čelit dalším strážným, kteří měli pocit, že někoho nebo něco viděli, ačkoliv by se, ostatně jako vždy, jednalo o výplod jejich fantazie. ,,Co se- Dorm,'' vydechl překvapeně. Zadíval se na ni a ustoupil, aby mohli vejít dovnitř. Netušil, co je sem uprostřed noci přivedlo. Vždyť Dorm ještě den předtím spala na ošetřovně. ,,Je vám jasné, že budu chtít vysvětlení, že ano?''

Dorm na něj jen s lehkým úsměvem vzhlédla. ,,Uvěříš mi, když ti řeknu, že to potřebuji slyšet také znovu, protože to ani já příliš nechápu?" povzdechla si a posadila se na lenošku. S výdechem si opřela záda o opěradlo a sevřela víčka k sobě, zatímco Ellete začala vyprávět o tom, co slyšela. Oplánu s Dorm a králem, o tom, co se stalo, jak pomohl Antonio, i o tom, že by bylo nejlepší nechat Calanthee zatím žít v domnění, že vše jde dle jejího plánu. Dorame se zasmála. ,,Mít trochu víc síly, sežehnu ji na popel," hlesla tiše a sama pro sebe se nad tím zasmála, ačkoliv uvnitř supěla.

,,Na to budeš mít dost sil později. Myslím, ale že by pro tebe bylo lepší, kdyby jsi přešla do Hvozdu za Thalem. Tady by tě někdo dříve nebo později mohl zahlédnout a váš plán by padl jako domeček z karet," zamyslel se a naštvaně nad počínáním Calanthee svraštil obočí, ,,ale když budeš ve Hvozdu a tvoje kopie zde, nikdo si ničeho nevšimne. Navíc můžeš vše vysvětlit Thalovi a ten to jistě nenechá jen tak.''

Pohledem střelila z Oitura na svou matku a pak sklopila hlavu. ,,Nejspíš máš pravdu, asi to bude rozumnější," pronesla tiše. ,,Kdy mám vyrazit? Přeci jen, nejlepší by to bylo teď, i když, i to je dost riskantní, ale něco zkusit musíme," pokývala souhlasně hlavou a podívala se na Ellete, která se již chtěla zvednout. ,,Půjdu sama, tvůj odchod by byl podezřelý," špitla a přemýšlela, jak se nepozorovaně dostat k portálu.

,,Dovedu tě k portálu nyní. Všichni spí a nikdo to neuvidí," pronesl Oitur nekompromisně a zvedl se. ,,Všichni musíme hrát svou roli. Ellete, kdyby se vás kdokoliv ptal na vaši dceru, plačte. Klidně se i modlete k bohům. Nepochybuji o tom, že Calanthee na toto téma dříve či později přivede řeč. Pokud to zahrajeme dobře, nic nezjistí.'' Ze skříně vyndal dlouhý plášť a podal ho Dorm. ,,To si obleč. Kdyby se mě někdo ptal, řeknu, že jsem doprovázel hosta do Hvozdu, protože si to král přál.''

Dorame kývla na souhlas. Přišlo jí to rozumné.Natáhla se po plášti, a pak matce zlehka stiskl ruku. ,,Vše bude v pořádku," pověděla jí, když si všimla jejího strachu, ,,tohle zvládneme, zvládli jsme i horší věci," pronesla tiše a vtiskla jí polibek na čelo. Pak se otočila na Oitura. ,,Můžeme tedy vyrazit," pokynula mu hlavou.

,,Zvládneme to. Dostanu Dorm do Hvozdu a tam bude v bezpečí. Král ji nespustí z očí a my si připravíme půdu pro naši akci. Calanthee bude hodně překvapená. A nejspíše i naštvaná,'' ušklíbl se a oblékl si tuniku. Společně s Dorm pak zamířili k portálu blízko hradu.

Dorame měla co dělat, aby se nad Oiturovým plánem zlomyslně nezasmála. Calanthee jí byla trnem v oku již od doby, co se sem dostala. Při cestě k portálu se nervózně ohlížela kolem sebe, ale nakonec se jim podařilo nepozorovaně dojít až k portálu. ,,Doufejme, že vše půjde, jak má," hlesla směrem k Oiturovi, když se unaveně zastavila u místa portálu do Hvozdu, ,,protože nevím co by se dělo, kdyby ne," ušklíbla se.

,,Všechno půjde podle plánu. Ty hlavně zůstaň tam, kde máš,'' usmál se Oitur a vyndal z kapsy nožík. ,,Řekni mu vše, on bude vědět, co dělat. Jsem si tím jistý.''

Kývla hlavou na souhlas. ,,Dobře, dobře," pověděla a zlehka se na něj usmála. Pak už jen čekala, až jí portál přenese do Hvozdu, kde se objevila ani ne za chvilku. Musela si zakrýt oči, aby zabránila ostrému světlu portálu, ji na moment oslepit. Rozhlédla se kolem sebe. Pamatovala si, kudy k hlavní bráně lesního sídla Hvozdu a vydala se tím směrem. Stráže u brány, jakmile ji spatřili, jí ihned otevřely dveře a nechali projít. Jeden z elfů ji podepřel, když si všiml, že je nejspíše vyčerpaná a unavená, zatímco druhý běžel ihned pro krále.

Když ke králi doběhl posel s tou zprávou, srdce mu málem vynechalo úder. Vstal ze svého místa a spěchal jí naproti. Byl tak moc šťastný, že se vzbudila, tolik mu chybělo její objetí, její vůně, její úsměv, ona celá! Spěchal k bráně a už z dálky viděl, že ji jeden voják podpírá. Přišel k nim a objal ji. Hlavu zabořil do jejího ramene a přitom ji sám zlehka podpíral, aby neupadla. ,,Tolik jsi mi chyběla," zavrněl jí něžně do kůže a neodpustil si ji na její šíji několikrát políbit.

Z jejího stále lehkého zmatení a stavu, kdy měla v podstatě všechno v mlze, ji probrala až náruč, do které byla vtažena. Chvilku tápala, ale díky světlým, dlouhým vlasům a té jedinečné vůni poznala, že se jedná o Thala. Zesláblýma rukama mu objetí opětovala a schovala se do jeho náruče, jako kdyby se snažila ukrýt před tím vším, co se ve světě dělo. ,,Tak mě nepouštěj," odvětila mu šeptem a ještě více se k němu přitiskla, neochotná jej pustit. Jeho náruč bylo přesně to, co teď potřebovala. Sevřela víčka a opřela si hlavu jeho hruď.

Jemně ji pohladil po zádech a usmál se. ,,Měl jsem o tebe takový strach. Tvá matka říkala, že je jen otázkou času, než se probereš, ale to čekání bylo hrozné,'' shrnul ji kápi a konečně se jí zadíval do tváře. ,,Nepustím tě. Ale vybrala sis hodně zajímavý čas na příchod.''

Zlehka se usmála a zadívala se mu do očí. ,,Vše ti povím, jen ne tady," špitla nad tím faktem, že stáli stále na chodbě, společně s několika strážnými, kteří jako kdyby čekali na další rozkaz.

Král se zadíval na stráže. Jedním pohledem a pokynem hlavou jim beze slov sdělil, aby odešli, což také udělali. ,,Proč mám pocit, že to, co mi řekneš, se mi nebude líbit?'' Pohladil ji jemně po tváři a díval se jí zpříma do očí.

Zhluboka se nadechla a povzdechla si. ,,Protože se ti to opravdu líbit nebude," potvrdila jeho obavy.

Vzal ji něžně za ruku. ,,Co se děje, Dorm? Ať je to, co je to, společně to zvládneme.'' Netušil, jak hrozná ta zpráva bude. A to jsem jí ještě neřekl o té podmínce u spojenecké smlouvy.

,,No," začala, přičemž se rozešla směrem hlouběji do útrob sídla, ,,vím, proč jsem spala tak dlouho," pronesla, a aniž by dala králi možnost mluvit, spustila dál ,,Mohla za to, jak jinak než Calanthee, matka ji slyšela. Pozvala si čaroděje, aby se ujistila, že se neprobudím ještě dlouhou dobu, a možná že pak ani vůbec, a nebýt toho čaroděje, který to vše způsobil," musela se usmát nad tím, jak vtipně to znělo, ,,tak bych tu teď nebyla," dopověděla.

Vyslechl si jí a jen s obtížemi dokázal ovládat svůj vztek. Calanthee. Ta mrcha. ,,Bude toho litovat. Neodpustím jí to.'' Držel Dorm jemně za ruku a jen velice se přemáhal, aby jí nezačal ve vzteku drtit. ,,Oitur ti pomohl se dostat do Hvozdu, že?''

Souhlasně kývla, ale ihned na to se zastavila, stoupla si před krále a chytla jeho obličej do dlaní. ,,No tak, není přeci důvod se rozčilovat, vše dobře dopadne," snažila se jej uklidnit, protože ačkoliv se to snažil skrýt, tak vztek z něj přímo čišel.

Svraštil na moment obočí. ,,Přišel jsem za ní s nabídkou spojenectví. Řekla, že přijme, když si ji vezmu. Neudělám to.'' pohladil jí po tváři. ,,Miluji tebe Dorm a vždycky budu. Vždycky.''

Povzdechla si. Něco podobného si i myslela. ,,To by dávalo smysl a vysvětlovalo to, proč se mě chtěla zbavit," zauvažovala nahlas, a hned poté si stoupla na špičky, a vtiskla králi polibek na rty. ,,Bude to v pořádku, Leo ji sežere," vzpomněla si na jeho výrok, když letěli do Navari a zlehka se mu nad tím pousmála do rtů.