Není důležitý kolikrát spadneš, ale kolikrát se postavíš.[Housetrix] Nedoknčeno

Na hodiny ti seru!

Několik hodin nemůžu zabrat, jsem sice srašně unavený ale spát nemůžu.
Opravdu se moc snažím.
Oči už ani neudržím otevřené.
Ani sex nebyl! (Strašná tragédie, že?XD)

Konečně se mi to povede. Upadnu do říše snů ale dneska je to bez nočních můr a jiných věcí.

Moc dlouho  tam ale nepobudu, zase se proberu. Promnu si hřbetem ruky oči a rozhlédnu se.
'Štěépa tu není, asi šel na záchod nebo na vzduch' Řeknu si v duchu.
'Wau Jakube, ty jsi génius! Kde jinde by asi byl?! Na stole má osobní věci, kam jinam by asi šel!?' Seřve mě moje vnitřní já, musím se z toho pousmát.

Ani si nepamatuju jestli se Bax vrátil, znovu se mi podařilo usnout. A tentokrát to byl dlouhý a velmi klidný spánek.

Otevřu své oči. Pomalu se posadím, protáhnu se a promnu si oči.
Zvednu se a odcházím z pokoje.
V obýváku na gauči sedí Štěpán. Kolena má přitáhlé k bradě, vlasy rozcuchané, oči přivřené čumící do blba.
'Co se stalo?'
Přistoupím blíž a kleknu si před mladšího.
,,Štěépo?"
Nic, žádná reakce.
,,Štěpáne?"
Zase nic.
,,Štěpánku?!" Trochu sebou trhne. Pohlédne na mě a zesmutní.
,,Copak?" Zeptám se opatrně.
Baxtrixův pohled padne na můj mobil ležící na stole.
'Kde se tu vzal?'
,,Promiň." Vydechne a já uvidím slzy stékající z čokoládových očí.
,,Za co se omlouváš lásko? Vždyť já se na tebe nezlobím." Utěším bruneta a sednu si k němu. Obejmu slabší tělíčko a jemně s ním kolíbám.

,,Co se stalo?" Zkusím to znovu, když mám pocit, že se Štěpa uklidnil.
Ten si setře slzy ale není mu to nic platné, objeví se další.
,,Přišla ti zpráva a já.....já....." Zadrhává se kvůli pláči, zesílím stisk obětí a vyčkávám.
,,Já si jí přčetl, přečetl jsem si aj.....aj ty přdchozí zprávy, co jsi mi neukázal...a
....a....." Rozbrečí se ještě víc, přitulí se ke mě a slzami mi zmáčí tričko.
,,Kubo.....mám strach." Vydechne mi do hrudníku a mě pohltí panika.
Nechtěl jsem tím Štěpána vůbec zatěžovat, chtěl jsem to nejdříve vyřešit a pak mu to šetrně říct ale on ne! On mi musí vlézt do telefonu!

,,Alespoň tě to naučí mi nelézt do telefonu." Řeknu rázným tónem a odsunu se od postavy, která teď zničila mojí důveru.
,,Kubo promiň....já jsem opravdu nechtěl." Omluví se mezi vzliky.
,,Nechtěl!? Ty mě vlezeš do mobilu ale ty jsi nechtěl!? A můžeš mi říct jak ti po tomhle mám jako důvěřovat!?" Zvednu se a zařvu na něj.
Baxtrix si setře slzy a zvedne se též. V očích má strach, zklamání a vztek.

,,Jak ty mě máš důvěřovat!? Kdo komu tu důvěru zkurvil!? Co! Kdyby jsme si navzájem důvěřovaly, tak před sebou tohle netajíme. Já ti říkal všechno! A co ty?! Ty mi zatajíš takhle důležitý věci!" Štěkne na mě.
,,Když jsem tě včera nenašel doma dostal jsem strach, nemohl jsem tě nikde najít. Měl jsem strach, že se ti něco stalo. Trochu se mi ulevilo když jsem našel ten dopis. Když jsem odjel do Říčan dofal jsem, že až se vrátím budeš doma. Budeš na mě čekat. Budeš mi zase říkat jak moc mě miluješ. Budeš mi vykládat jaký byl den a jak si se měl. Ale nic se nestalo.
Vrátil jsem se do prázdného bytu bez známek života. Zase se mě pohltil strach, panika a bezmoc. Abych se odreagoval tak jsem uvařil. Když si se stále nevracel šel jsem do pokoje se zabavit." Vylíčí mi Štěépa své včerejší pocity a ve mě hrkne.
,,Za celý den jsem se mu vůbec neozval.' Mám chuť si jednu vrazit. Jsem takový idiot a pak se divím, že mi leze do mobilu. Kvůli čemu taky, kvůli tomu, že má o mě strach.

,,Jakube, já tě nadevšechno na světě miluju. Měl jsem o tebe starost, ani Tomáš mi nic nechtěl říct. Byl jsem zoufalý. Proto jsem to udělal. Ale jestli to vidíš takhle tak....zvtah bez důvery nemá smysl, asi bude lepší když půjdeš k Martinovi." Dořekne Štěpán a chce odejít. Já ho chytím za ruku a přitáhnu si jo k sobě.

,,To máš pravdu, vztah bez důvěry nemá smysl ale mě teď něco došlo. Chtěl jsem tě ochránit, proto jsem zničil tvou důvěru. Zanedbával jsem tě a hrozně mě to mrzí. Chtěl jsem abys byl v bezpečí." Se slzamy v očích se omluvím, Štěpán zaváhá.

,,Ale.....běží ti čas, měl bys jít." Zesmutní Bax a chce se vyprostit z mého sevření.

,,Na hodiny ti seru!"

Spojím naše rty v jedno. Nechci ho mechat odejít. Nemůžu. Miluju ho. Nadevše ho miluju.

,,Jsi můj nejdokonalejší, nejroztomilejší a nejúžasnější přítel, kterého jsem kdy potkal. Miluju tě." Vydechnu.

,,Já tebe víc.💙"

,,Já tebe nejvíc.❤️"

Romantický konec této kapitoly určitě nikdo nečekal, že? Nebojte se, já taky ne. Trochu jsem to zdramatizovala tou hádlou která vznikla z totální blbosti. I když....takhle vlastně hádky vznikaj.
Snad se líbilo.
Jestli vás něco zajímá okrem knihy nebo mě, napište do komentářů. Ráda si to přečtu a odpovím.
Děkuju za 654 přečtení, moc si toho vážím.
Zatím čus.