Moje malé tajemství

28. kapitola

Polknula jsem dívajíc se na schody do sálu. Netušila jsem, jak se mám postavit před Adélu a pohlédnout ji do očí. Odpustila jsem ji, ale pořád jsem se cítila tak nejistě. Navíc Aneta chodila do stejné třídy jako moje přítelkyně a tu jsem ještě víc nechtěla ani vidět.

Vydechla jsem a vyšla schody „Niky!" zaslechla jsem Adélin hlas a za necelou vteřinu už mě dívka objímala „Moc jsi mi chyběla..." pošeptala mi do ucha.

Pousmála jsem se „Ty mě taky..." dala jsem ruce kolem jejích zad. Přítelkyně mi náhle dala pusu na čelo, na tvář a pak i na rty. Zarazilo mě to, odstrčila jsme ji ode mě „Co děláš?" pošeptala jsem.

„No..." pohlédla do země a udělala pár kroků ode mne „Promiň..."

Opět vypadala jako roztomilé štěňátko, připomnělo mi to den, kdy jsem ji poprvé potkala. Objala jsem ji „Bože, ty jsi tak roztomilá..."

„O čem to mluvíš..." z jejího hlasu zněla nejistota.

Trochu jsem od ní poodstoupila, abych si ji mohla prohlédnout „Vypadáš dokonale!" řekla jsem při pohledu na svoji přítelkyni. Měla na sobě make-up a krásně upravené vlasy. Byly rozpuštěné až na její přední prameny, které měla svázané vzadu, celkově je měla vlnité. Její šaty bez ramínek zářily rudou barvou „Jsi nádherná..." pohlédla jsme dívce do očí všímajíce si, že má trochu červené tváře. Tiše jsem se zasmála „A roztomilá..."

„Přestaň s tím..." pošeptala a zakryla si obličej rukama „Ale ty taky vypadáš skvěle..." pohlédla na mě. Otočila jsem se na místě se smíchem. Samozřejmě, že jsem se musela pořádně upravit na maturitní ples mé přítelkyně. Měla jsem make-up, upravený vlasy do culíku a na sobě šaty.

„Niky, tys přišla!" zaslechla jsem Týny hlas a rychle se otočila jejím směrem. Dívka mě nečekaně objala.

Zasmála jsme se a dala ruce kolem ní „Samozřejmě, že jsem přišla. Už jsem na něj dostala lístek!"

Kamarádka ode mě poodstoupila „Jsem ráda, že tu nakonec jsi... A opravdu ti to sluší! Ty bys mohla znova chodit jako maturant!"

Podrbala jsem se na krku „To není pravda..." cítila jsem, že mi začínají hořet tváře. Náhle jsem si všimnula Anety a rychle jsem od ní odvrátila tvář. Nechtěla jsem ji ani vidět, ale bohužel jsem zapomněla, že dívka chodila do stejné třídy jako moje přítelkyně.

„Děje se něco?" zeptala se mě náhle Týna.

Rychle jsem se jí podívala do očí „Ne! Jsem v naprostém pořádku!" snažila jsem se znít přesvědčivě, ale moc mi to nešlo vzhledem k tomu, že se dívka ohlédla.

Všimla si, kam jsem se dívala, respektive na koho jsem se dívala, ale nic na to neřekla. Místo toho jsme si chvilku povídaly všechny tři o něčem jiném. Týna vzpomínala na můj maturitní ples s tím, že vynechávala to drama, které tam proběhlo. Adéla celou dobu pouze poslouchala, ale všimla jsem si, že vypadá trochu provinile, řekla bych.

Po nějakém čase se od nás kamarádka oddělila a šla se věnovat své rodině „Měla bys taky jít za někým jiným... třeba za rodinou..." pronesla jsem.

„Měla bych," odpověděla, ale potom mě chytila za ruku „ale já chci být s tebou..."

S výdechem jsem objala dívku „Miluju tě..." pronesla jsem „budu na tebe čekat po tanci s rodiči, tak doufám, že si budu moct zamluvit druhý tanec..." tiše jsem se zasmála.

„Samozřejmě! Budeme spolu tancovat, jak moc budeš chtít. Budu s tebou trávit, co nejvíc času..."

Něžně jsem ji od sebe odstrčila „Tak já si budu muset najít nějaké místo, co nejdřív, abych tě mohla vidět a nemusela se tlačit..."