RIVALOVÉ

první díl

Jméno: Oikawa Tõru
Věk: 17-18 (skoro 18)
Výška: 184 cm

Popis: Kapitán a nahrávač volejbalového týmu školy Aoba Johsai.

Autorka je Angelitoxoscuro

Jméno: Kageyama Tobio
Věk: 15 - 16 let
Výška: 181 cm

Popis: nahrávač volejbalového týmu školy Karasuno.

Autorka je Prolive87

Oikawa:
Akorát jsem nastupoval do autobusu i se zbytkem týmu a usedl do prvního sedadla hned nalevo, ihned vedle Iwa-chana. Když se autobus rozjel, bavili jsme se spolu...ale stále jsem měl v hlavě něco jiného. Opět se setkám s mým malým kohai-em, který už ani zdaleka není tak malý. Jedeme na dvoutýdenní kemp, který se zaměřuje hlavně právě na volejbal. Docela se těším, jelikož tam bude hodně týmu a my se budeme moc lepšit i více trénovat, jelikož nebudeme mít školu...ale taky hlavně se budu moct setkat s ním. Zajímalo by mne, zda se Tobio-chan od minulého zápasu nějak zlepšil.

Tobio:
Nastoupil jsem do autobusu, který nás má odvést na dvoutýdenní kemp. Sedl jsem si vedle mandarinkové hlavy i když ne moc nadšeně. Je to jediný člen našeho týmu, kterého já snesu a který snese on mě.
Jedeme na kemp, který se zaměřuje hlavně na volejbal a abychom, jak říká náš trenér měli čas poznat i další týmy. Jeden z těch týmu je právě Aoba Johsai, který mi ležel v žaludku. A hlavně ten, který mě nejvíce štve je Tooru Oikawa. Ach jo to bude zase katasrofa.

Oikawa:
S lišáckým úsměvem, který je už odjakživa mou součástí, jsem sledoval krajinu, která mi připadala stále stejná, přestože se neustále měnila. Cesta mi nepřipadala ani tak dlouhá, ale když jsme tam dorazili bylo už něco kolem času oběda. Autobus zastavil mezi dalšími asi pěti. Ten kemp byl obrovský. Docela jsem se bál, že potkám Ushiwaku, to fakt nechci a vůbec nemám náladu na jeho kecy, ale těším se na to až budu moct ponižovat Tobio-chana. Vystoupil jsem stejně jako ostatní a vzal si své věci a následoval trenéra do obří budovy.

Tobio:
Jeli jsme docela dlouho. To jsem taky poznal z toho jak se Hinata dožadoval pozornosti ale já neměl ani sebemenší chuť se s ním bavit. Stále jsem byl myšlenkami u toho idiota Oikawy a vzpomínal jsem na naše poslední setkání.
Bylo to na zápase, který náš tým sice prohrál ale všichni jsme se snažili to se musí nechat. Jenže Oikawa se zdokonaluje čím dál víc a jeho výkony jsou čím dál víc kvalitnější a to mě nejvíce štvalo. Ještě ke všemu to jeho neustálé rypání směrováno na náš tým a hlavně na mou osobu.
Konečně jsme dorazili do kempu, který byl opravdu velký. No skvělý, nejspíš budu potřebovat mapu na to abych nezabloudil.
Vystoupil jsem z autobusu a vzal si své věci. Trenér nás vedl k hlavnímu vchodu do veliké budovy.

Oikawa:
Akorát jsme byli u vchodu a vcházeli dovnitř, upřímně ani trenér moc netušil kam jít a tak se rozhodl se jít podívat kolem a my čekali v hale ihned u vchodu, takže jsme se ihned mohli setkat i s ostatními týmy. "Iwa-chan, řekni sýr.~" Usměju se a nakloním se i s mobilem k němu, ale on mě seřve, že nemám dělat blbosti a lehce mne bouchne loktem do břicha. Sleduju vchodové dveře, jsou prosklené a samo otevírajíci, Karasuno je tu taky.

Tobio:
Upřímně vůbec se mi nechtělo projít těmi dveřmi a proč? Spatřil jsem jak v hale čeká tým Aboa Johsai a zahlédl jsem Iwaizumiho, takže někde poblíž bude i to pako. No paráda, je tady. Zrovna se napřímil a pohlédl vražedně po Iwaizumim. No nejspíš asi dostal jednu pěknou ránu od svého kamaráda. Jen do toho Iwaizumi. Fandím ti a jestli budeš chtít pomoct. Rád ti pomůžu. Pomyslel jsem si v duchu a trochu zvedl koutky do mírného úsměvu.
Nakonec jsem musel projít těmi dveřmi. Pokusil jsem se schovat v davu mého týmu ale bez úspěchu, hned si mě všiml. Holt mám prostě smůlu. A mám podělaný den.

Oikawa:
"Haha! Huhu...! Tobio-chan...!~" Ušklíbnu se a jdu pomalu k němu, ignoruju Iwa-chana, který mi říká, že ho mám nechat být a zastavím jen pár centimetrů od něho.

Tobio:
Tak jo. Hlavně klid. Vůbec si ho nevšímej. Dělej jako by tady nebyl. Ignoruj ho a já nevím co ještě si mám říct abych se podle toho řídil. Všechny mé snahy byly ta tam v momentě, kdy ke mě přistoupil. Proč jen neposlechl svého kamaráda. Vlastně on neposlouchá nikoho ani Iwaizumiho.
"Nech mě být." Řekl jsem mu znechuceně ale věděl jsem, že to nebude jen tak.

Oikawa:
"Nebuď tak nabručený, jsi jako Iwa-chan." Zabručím a dám si ruce v bok. "Dlouho jsme se neviděli. Přijel jsi, abych tě mohl znovu porazit?" Mile, ale zároveň zákeřně se usměju. Cítím na sobě zamračené pohledy i ostatních.

Tobio:
Ten zákeřný úsměv mě donutí abych ho probodl svým pohledem.
"Ne. Přijel jsem abych tebe mohl porazit. A jednou v životě bys mohl poslechnout svého kamaráda a nechat mě být. Nemám náladu na ty tvoje keci." Nahnu se přes jeho rameno a lehce pokývnu hlavou na Iwaizumiho na pozdrav.

Oikawa:
"Někdo se tu špatně vyspal?" Optám se, ale nečekám na odpověď. Nakonec jen hodím ruce do vzduchu a zasměju se. "Tak zatím, Tobio~" zamával jsem mu a odkráčel zpátky ke svému týmu, jelikož se vrátil trenér a sledoval mne.

Tobio:
Konečně jde pryč. Trochu se mi ulevilo ale když si vzpomenu na to, že my dva budeme pod jednou střechou celých čtrnáct dní, brrr. Oklepu se nechutí.
To budou mé nejhorší dva týdny mého života.
Konečně nás trenér vede do naších pokojů.

Oikawa:
Trenér nás odvede do velké prázdné místnosti a my si dáme spacáky a deky na zem. Celých čtrnáct dní s klukama v jedné místnosti, no jsem na to už docela zvyklý. Dám si svůj spacák vedle Kunimiho a snažím se ho trochu rozmluvit, po chvíli ale už jdeme na oběd.

Tobio:
Super. Čekal jsem pokoje a trenér nás dotáhl do velké místnosti a kde jsme si rozložili spacáky. No bomba. Celých čtrnáct dní se z jedné strany budu koukat na Hinatu a z druhé strany na Yamagushiho. Bezva a hned vedle Yamagushiho si ustele Tsukishima. No lepší už to být nemůže. Pomyslel jsem si. Ale omyl byl pravdou. Společný oběd a tím společným myslím jako že všechny týmy. No nechcete mě rovnou zabít?

*Tak máme tady první díl naší společné práce se skvělou osobou, která se jmenuje Angelitoxoscuro. Je to role play. Musím uznat, že se nám hra docela vede.😊 Ale raději posuďte sami. Krásné počteníčko, zlatíčka.💖*