Měsíc na táboře

26.kapitola

Najednou uslyším slabé ťukání na dveře. " Mio, co se děje? Můžu dál?"
řekne opatrně Sofi. Nic neřeknu, jen se natáhnu po klice a kousek uhnu. Pomalu nakoukne do pokoje a když mě uvidí, zavře dveře a sedne si vedle mě. " Tak co se děje? Víš, že mi můžeš říct cokoliv!" chytne mě okolo ramen a já si položím hlavu na její rameno. " Tommy, o-on a-a- asi umře. " řeknu mezi vzlyky. " Mio, zhluboka se nadechni a řekni mi, co se přesně stalo." poslechla jsem ji a nadechla se. " On, má nádor v hlavě, nejde to prý operovat. I proto jsem jim to nemohla říct, prostě nemohla."
nevěděla, co říct... " Mio, to je strašný, je mi to moc líto. A je jasný, že jsi jim to neřekla." řekla a obejmula mě.

Seděli jsme tam v objetí asi 10 minut, když vtom Sofi zavibroval telefon. Chvíli se na něj dívala a pak se lehce pro sebe usmála. " Už budu muset jít, zvládneš to sama? " řekla mi najednou. " Děje se něco? " tazávě se na ní podívám. " Nene, jen musím něco zařídit. " usměje se. Rozloučíme se a já si jdu konečně ještě ze včera vybalit věci z tábora.

****

Je tu čas oběda. Vybalování zase tak dlouho netrvalo, zbytek času jsem strávila na mobile a dívala se na YouTube. Vzala jsem si těstovinový salát a šla na zahradu k bazénu.

Z pohledu Sofi :

Právě sedím v autě a jedu na nádraží. Ta zpráva, to byl Lukas. Chce Miu překvapit. Nemá ale odvoz, tak pro něho musím jet.

Dojedu tam a Lukas už tam netrpělivě stojí a vyhlíží, hned jak mě uvidí, rozejde se ke mně a sedne do auta. " Ahoj Sofi, jsem rád, že jsi pro mě přijela!" řekne mi. " Čau Lukasi, no doufám, že to bude stát za to, teď jsem mohla být u bazénu a opalovat se, tak si toho važ!" řeknu a oba se rozesmějeme.

Asi v půlce cesty mi Lukas řekne...
" Jo a abych nezapomněl, máte tu někde květinářství? Chci jí koupit růži. " zeptá se. " Není to přímo po cestě, ale je to kousek, tak tě tam vezmu. " vděčně na mě kývne. " Já bych taky málem zapomněla. Víš, Miin hodně dobrý kamarád je nemocný. Našli mu nádor. Určitě bude šťastná, že jsi přijel, ale tohle jí hodně vzalo. Radši se vůbec na nic neptej. Prosím, slib mi to!" řeknu mu. " To mě mrzí, ale spolehni se." usměju se.

****

Už jsme skoro před domem. Lukas v ruce drží krásnou rudou růži a klepe se jako by šel na první rande. Musím se pro sebe zasmát. " Čemu se jako směješ? " řekne naoko uraženě.
" Buď v klidu, klepeš se jak ratlík."
opět se rozesmějeme.
Zastavíme před domem a Lukas se ke mně otočí. " Jsi fakt skvělá holka. Jsem rád, že jsme se poznali!" řekne, obejmě mě a konečně vystoupí z auta směrem k domu.

Zpět z pohledu Mii:

Už se tu opaluju nejméně hodinu. Už skoro nemůžu brečet, jako bych vybrečela všechny slzy. Rána ovšem zůstává obrovská. Chtěla bych alespoň na chvíli přijít na jiné myšlenky, ale nejde to.
Třídím si myšlenky a najednou uslyším někoho otevírat domovní dveře. Matka se zase někam vypařila a takhle brzo by se ani nevrátila. S přesvědčením, že se vrátila Sofi, se tedy vydám zadními dveřmi zpět do domu. " Sofi, jsi to ty? " zeptám se.
" Ano Mio, jsem v kuchyni. " dojdu do kuchyně a Sofi spustí... " Už je vše vyřízené, teď už se jen těším do plavek a k bazénu. Jé, že bys mi půjčila ty tvoje skvělý sluneční brýle? " zeptá se mi. " No jo pořád." řeknu s úsměvem a jdu ke schodům, vedoucích do našich pokojů. Vejdu do pokoje, neohlížím se, rovnou jdu k šuplíku, kde by měly být. " Princezno, nehledáš náhodou tohle? " trhnu sebou, ten hlas přece znám, otočím se a na mé posteli sedí Lukas s brýlemi v jedné ruce a růží ve druhé. " Luky, co tady děláš? " zeptám se a rovnou mu skočím do náruče. " Už jsem to nemohl vydržet, navíc jsem tě chtěl překvapit. "
" Jak jsi se sem vůbec dostal." zeptám se. " Odpověď hledej tam. "  ukáže ke dveřím, ve kterých stojí Sofi. " Já vás miluju, oba dva." a jdu obejmout i Sofi. " No nic, nechám vás tu, stejně už musím jít za Bobym. Mio, kdyby něco, volej, budu na telefonu. Zatím ahoj!" a odejde z pokoje. " Jak to myslela, kdyby něco, volej? To se bojí tě nechat se mnou samotného? " řekne zaraženě.
" To ne hlupáčku, víš, můj kamarád..." skočí mi do řeči... " Jo tohle, Sofi mi to všechno řekla, je mi to líto, opravdu!" Jen se na něho usměju a pevně se obejmeme.

"Zlato?"... " Ano?"... " Nechtěla bys jít do kina? Určitě dávají něco dobrýho." zamyslím se, ale nakonec proč ne.
"

Ano, půjdu ráda. " ... " Bezva v 6 dávají After. To by byla dobrá romanťárna!" naprosto ten film zbožňuju, natož v kině se svým klukem, takže moje odpověď je samozřejmě... " Jasně, to bude skvělý!"

****

Jsem v koupelně a maluju se. Ještě si musím vyfénovat vlasy a převléct se.
Najednou mi příjde zpráva od Lucy.
" Ahoj, půjdeš dnes ven? Máme sraz v 5 na té louce, co jsme byli včera. "
šla bych ráda, ale už jsem to Lukymu slíbila. " Čauky, promiň, ale dnes ne, musím něco zařídit. Užijte si to. " jako odpověď mi přistanou dvě srdíčka. Odložím mobil a dopřipravím se.

****

Už jsme v kině. Sedíme úplně nahoře. Luky mi koupil Colu a popcorn. Sál je skoro celý plný a film za chvíli začne.

****

Právě vycházíme. Je tu zácpa, takže je to trochu na dýl. Když se konečně prorveme ven, sedneme si na lavičku. Držíme se za ruce a povídáme si.
" Zlatíčko moje, jsem tak šťastnej, že jsem tě potkal. Nemůžu se dočkat našeho dítěte. Miluju tě, chci jenom tebe, už navždy. Na všechny naše zážitky jen tak nezapomenu, jsi skvělá holka a jsem moc vděčnej, že sis vybrala zrovna mě!" dokončí Luky a mně se nahrnou opět slzy do očí. Nic neřeknu, jen si ho přitáhnu do polibku. Miluju ho, tak strašně moc. Jeho rty, oči, vlasy, jeho celého. Věřím, že je to ten pravý, aspoň tedy doufám. Čekám s ním dítě, pořád tomu nemůžu uvěřit, je to neuvěřitelný. Tak moc se těším.
Tohle všechno jsou jen moje myšlenky, ale věřím, že to tak vnímá i Lukas.
Najednou kousek od nás uslyším, jakoby něco spadlo. Rozhlídnu se a uvidím... " Ne jenom to ne, prosím!" uvidím Lucy, Mikyho a Tommyho, koukají na mě. Ta rána byl Lucyin mobil. Než stačí někdo něco říct, uslyším Chrise... " Na co tak koukáte? " zeptá se směrem k nim. A pak si mě všimne, mě a Lukase, jak se ještě pořád držíme za ruce, upustí kelímek s pitím, ublíženě se na mě podívá a rozeběhne se pryč. Lucy s klukama ho ihned následují. Než stihnu cokoliv říct, jsou pryč. Lukas mě přitáhne do objetí, ale ucuknu.
" Teď ne, musím za nimi a nějak to vysvětlit. " řeknu, dám mu pusu a běžím rychle za nimi...