Kapky rosy

Příprava na oslavu

Krátká povídka na zadaná slova – lívance, popleta, klubíčko, cizina, porost (rok 2020)

„Marku, kolik máš těch lívanců?" křikla Markéta na svého manžela.

„Asi devět, miláčku!" odpověděl jí.

Markéta se přiřítila do kuchyně. Kolem pasu měla zástěru a pod ní květované šaty. Účes, který si ráno pracně udělala měla teď rozcuchaný a jen tak tak držel díky připnutým sponám. Podívala se Markovi přes rameno a kriticky zhodnotila jeho dílo.

„To stačit nebude," zněl verdikt.

„A co s tím mám jako dělat?" tázal se Marek.

„Na to jsi měl myslet dřív, než jsi začal vařit, ty popleto," práskla naštvaná Markéta utěrkou o kuchyňskou linku a zajela si rukou do vlasů. „Nestíháme a máme ještě k tomu málo jídla."

Pořádali rodinnou oslavu. Jejich syn Lukáš měl deset let a oni pozvali celou rodinu, která nebyla zrovna nejmenší. Jenomže ráno zaspali, a tak teď nestíhali.

„Mámí, Káťa se mi počůrala na posteli," zavolal mladší syn Petřík. Byly mu teprve čtyři roky a jeho malé sestřičce dva.

„Už jdu," křikla Markéta. Vzala malou Káťu z postele a šla s ní do koupelny. Osprchovala ji a dala nové oblečení. Mezitím se k nim připlížil i Petřík, který vše se zájmem sledoval.

„A mami, kde budu teď spát?" otázal se nevinně.

„Buď zticha a běž si hrát," vyjela na něj Markéta, která už měla nervy k prasknutí. Všechno se kazilo, nestíhali a k musela ještě řešit takový problémy.

Vzala Káťu a posadila ji do stoličky, kterou přemístila do kuchyně. Marek mezitím spotřeboval všechno těsto na lívance. Celkem jich bylo patnáct. Markéta se rozhlédla po kuchyni a přemýšlela, co by ještě honem uvařila. Vzpomněla si, že mají v lednici pomazánkové máslo. Mohla by udělat jednohubky.

Vytáhla tedy pomazánkové máslo, smíchala s různými ingrediencemi a namazala na nakrájená kolečka rohlíků. Když se podívala na své dílo, kývla a usmála se.

„Alespoň tak," otočila se na manžela. „Je všechno zařízené?"

„Dort máme, pití a jídlo taky. Myslím že ano," usmál se Marek.

Markéta si oddechla, tak přece to jen stihli včas. Teď ještě museli převléct děti do nějakého svátečnějšího oblečení. Ona vzala Káťu a začala jí oblékat roztomilé šatičky. Marek oblékl Petříka do slušivé košile a černých kalhot.

„Já to nechcu," tahal si za límeček Petřík.

„Musíš to mít. Přijede babička," vysvětlil Marek.

„Aháá, bábinka z ciziny," pokýval hlavou, jako by pochopil největší záhadu světa.

Bábinka z ciziny-to byla babička Jituška. Celá rodina jí tak začala říkat po tom, co se vrátila z Ameriky a každý měsíc navštěvovala jednu svou kamarádku z Německa. Byla to taková jejich cestovatelská duše rodiny. I když jí bylo sedmdesát, pořád měla dost energie, aby každé léto vyrazila někam za moře. Nikdy nedbala na varování svých bližních, že by měla zůstat doma, protože je už stará a mohlo by se jí něco stát.

Vypadala jako žena, která má velmi bláznivou povahu, což měla, ale také si hodně potrpěla na starých zvycích a všechno u ní muselo být tip ťop. Její šílenou povahu naštěstí Marek nezdědil.

„Lukášku! Pojď sem," zavolala Markéta a její nejstarší syn přiběhl. Zhodnotila mu oblečení a musela ho pochválit. Pak zamířila pohledem k jeho vlasům. Tomu porostu, který měl na hlavě se ani nedalo říkat vlasy. Rozcuchané a dlouhé mu trčely do všech stran. Markéta ukázala na jeho hlavu. „A s tímhle musíš ještě něco udělat. Tolikrát jsem ti už říkala, aby sis to nechal ostříhat."

„Ale mami! Mně se to tak líbí!" odporoval jí.

„Ale nám ne. Běž si to alespoň učesat."

Lukáš jen protočil oči v sloup a s hlasitým protestováním si to šel upravit. Markéta zavrtěla hlavou. Už jen s třemi dětmi jí přišlo složité to nějak zvládnout, a proto obdivovala svoji sestru, která jich měla dokonce pět.

Když po pár minutách byli všichni oblečení, učesaní a vše bylo nachystané, tak jako na zavolanou zazvonil zvonek.

„To budou už asi oni," zvolala Markéta a šla jim otevřít. A měla pravdu. Ve dveřích stála babička Jituška a za ní Markétina sestra i s dětmi a manželem.

Markéta byla ráda, že se jim to podařilo všechno stihnout. Už tu není žádný problém, pomyslela si. Asi o minutu později už ale slyšela křičícího Petříka.

„Mámí, sousedova kočka rozmotala klubíčko po celé zahradě!"

Markéta si hlasitě povzdechla. Ne, s toutorodinou se nudit nebude.