Kapky rosy

Narozeninové překvapení

povídka k narozeninám (2019)

„Znovu přejedeme tuhle část. Dáváš tam nohu víc do boku, Silvie," řekl muž, který měl na starosti celý videoklip.

Silvie, patnáctiletá blondýnka, se znovu pustila do tance. Byla v tom dobrá a bavilo jí to. Silvie také tancovala soutěžně a na různých akcích. Uměla různé druhy tanců, ale nejvíce ji bavily ty moderní.

Kameraman kývl na znamení, že to má natočené a Silvie si šla sednout a pořádně se napít. Oblečení do videoklipu si vybrala sama, protože její maminka byla módní návrhářka a ona lásku k módě zdědila po ní. Vždy dbala na to, aby byla hezky oblečená.

„Díky, dneska už je to všechno," přišel k ní režisér. „Peníze ti přijdou na účet."

„Fajn, mějte se hezky!" rozloučila se Silvie se všemi a už si to mířila domů. Jelikož její máma neměla o práci nouzi, bydleli ve velkém krásném domě s obrovskou zahradou a bazénem. Sotva překročila práh, nahrnuli se k ní mladší sourozenci- dvojčata Patrik a Magdaléna.

„Byl tu David a ptal se, jestli máš čas," sdělila Magdaléna.

„David? My se spolu ale nebavíme," odvětila Silvie.

Magdaléna jen pokrčila rameny. „Říkal, že si chce s tebou něco vyjasnit, a že pokud budeš mít čas, máš být zítra o půl sedmé u červeného kola. Vůbec netuším, kde to je."

Jenomže Silvie to věděla až moc dobře. Červené kolo bylo místo v parku osázené rudými tulipány. Nechtěla se vidět s Davidem, ale něco jí říkalo, že tentokrát to myslí vážně.

Vešla do svého pokoje s balkonem a převlékla se do pohodlnějšího oblečení. Pak se podívala na instagram, jestli někdo vložil nové fotky. Nikdo nic.

Sešla tedy dolů a zamířila do tréninkové místnosti. Dům byl opravdu obrovský, takže mohla trénovat doma a nemusela dojíždět do nějaké tělocvičny.

Pustila si hudbu a začala tancovat. Tohle byla její vlastní sestava, kterou měla na soutěž. Po chvilce skončila a sedla si na zem. Pot z ní kapal a byla celá udýchaná.

„Jsi vážně dobrá, Silvi," ozvalo se za ní. Při tanci si vůbec nevšimla, že dovnitř vstoupila její maminka.

Měla nakrátko sestříhané blonďaté vlasy s odstíny rezavé. Volné tričko měla zastrčené do dlouhých upnutých béžových kalhot, které ladili k stříbrným lodičkám.

„Mami, vyděsila jsi mě," dala si Silvie ruku na hruď.

Maminka se usmála. „Mám pro tebe překvapení. Pojď se mnou." Silvie se zvedla a šla s ní do místnosti, kde byly vystavené různé kolekce oblečení. Maminka odhrnula závěs a Silvii se naskytl pohled na nádherné šaty. Byly zbarvené do odstínů oblohy, když zapadá slunce.

Silvie si je oblékla. Sahaly jí ke kolenům. Sukně byla z jemné látky a vršek, posetý malými rudě se lesknoucími kamínky, jen zářil.

„Děkuju, mami!" vykřikla Silvie a objala svou maminku.

„To máš ke svým narozeninám. Mohla by jsi je zítra využít," mrkla na ni spiklenecky maminka.

„Proč zítra?" nechápala, ale více se nedozvěděla, protože mamince zazvonil telefon. Když došla do kuchyně, konečně jí to docvaklo. David se s ní chtěl přece vidět. Jenomže ona ne. Po tom co jí udělal se s ním už nechtěla bavit.

Stalo se to jednoho krásného jarního večera, když zjistila, že skončil v nemocnici, protože se škaredě porval s jedním klukem. Řekl jí, že za všechno může ona, a že ji už nikdy nechce vidět. Silvii to hluboce ranilo, měla ho totiž ráda, i když ji on bral jenom jako kamarádku.

Nakonec se Silvie rozhodla tam jít. Jedině tak zjistí, jestli to myslí vážně, nebo si z ní chce udělat srandu.

***

Zbývalo jí půl hodiny, aby stihla dojít na místo schůzky. Namalovala se, krátké blonďaté vlasy si nechala rozpuštěné a oblékla se do svých nových šatů. Přes ně hodila ještě černý kardigan a vyrazila.

Slunce začalo pomalu zapadat, když dorazila na místo. Nikdo tu zatím nebyl, proto si sedla na lavičku. Zasněně se dívala do zapadajícího slunce a představovala si, jak tančí v jeho paprscích. Někdo si k ní lehce přisedl na lavičku. Věděla, že je to David, aniž by se otočila.

„Ahoj," zašeptal.

Otočila se na něj, ale neodpověděla.

„Sluší ti to," řekl, když uviděl její krásné šaty.

„Dík," odpověděla stroze. Její nálada při pohledu na něj klesla na bod mrazu. Chvíli bylo ticho, ale pak ho přerušil David.

„Vím, že jsi na mě naštvaná. Já...prostě to ze mě v té nemocnici vylítlo. Byl jsem hrozně rozzuřený a musel jsem si na někom vybít zlost."

„Uvědomuješ si vůbec, jak mi pak bylo? Cítila jsem se hrozně odstrčená a samotná. Vždyť jsi byl můj nejlepší kamarád. Bála jsem se o tebe," řekla tiše Silvie a podívala se do jeho krásných očí.

„Je mi to líto, kdybych nebyl v takové situaci a tolik pod tlakem, tak bych ti to nikdy neřekl." Prohrábl si rukou vlasy a Silvie uviděla jizvu, která mu po té rvačce zůstala. „Mohla bys mi to odpustit?"

Silvie jenom kývla. Kdyby tak věděl, jak moc se o něho bála.

„Víš, v té nemocnici," pokračoval David, „jsem si uvědomil, že tě mám moc rád. Ale ne jako kamarádku. Jako něco víc. Taky mi došlo to všechno, co jsi dělala pro to, abych si tě všimnul jako holky a ne jako kamarádky. A už to chápu."

Silvie nemohla uvěřit svým uším. Právě se jí vyznal z toho, že je do ní taky zamilovaný. Po tváři ji stekla slza dojetí. David ji jemně setřel a naklonil se k ní blíž.

„A samozřejmě jsem ti chtěl popřát k tvým včerejším narozeninám," řekl tiše, sklonil se k jejím rtům a něžně ji políbil. Byl to Silviin první polibek. „Všechno nejlepší Silvi."