Kapky rosy

Osamocený stařec

povídka do soutěže od Efox16 na téma Vánoce (myslím) (2019)

Byla zima. Foukal silný ledový vítr a všem, kteří se v tenhle nečas rozhodli vyjít ven, vál do tváří až jim úplně zrůžověly. Mrzlo, ale sníh nepadal. Jediný kdo se v téhle zimě nacházel, byl starý muž. Neměl domov a tak žil na ulici. Přes sebe měl přehozený plášť, který byl místy protrhaný. Choulil se u zdi a teplým dechem si zahříval ledové ruce.

Slunce už dávno zapadlo. Dnes byl Štědrý den, ale on neměl nikoho, s kým by na tenhle svátek byl. Sledoval pár opozdilců, kteří ještě na poslední chvíli nakupovali dárky a spěchali do tepla svých domovů, aby se setkali se svou rodinou.

Stařec si jenom smutně povzdychl. Byly časy, kdy i on sám slavil Vánoce v kruhu rodiny. Vždy na Štědrý večer si se svou vnučkou povídali. Bydlela s ním, protože jí rodiče umřeli. Stařec také neměl nikoho kromě ní. Bylo jí šest. Chodila do školy, kterou jí on sám platil ze svých tajných úspor. Jednou se ale stala nehoda a malou dívenku srazilo auto. Stařec se z toho nikdy nevzpamatoval. Začal pít a po pár měsících skončil na ulici.

Teď už neměl peníze ani na alkohol a tak musel v té zimě sedět a doufat, že mu někdo nějaké ty peníze hodí. Byl velmi unavený a tak po chvíli usnul.

***

Probudilo ho cosi studeného na nose. Vzhlédl a uviděl z nebe padat sníh. Bylo to nádherné, vločky poletovaly sem a tam a usazovali se na promrzlé zemi. Stařec nastavil dlaň a jedna mu spadla do dlaně, ale hned roztála.

Zvony začaly bít půlnoc. Lidé šli do kostela na půlnoční a stařec je zdálky pozoroval. Viděl mezi nimi tu lásku a radost. Všichni se nadšeně objímali, sdělovali si, co dostali za dárky a byli šťastní, že mohou být spolu. Stařec sklonil hlavu a ponořil se do svých vzpomínek.

Když zrovna vzpomínal na minulé Vánoce, vůbec si nevšiml, že k němu přišla malá holčička. Na sobě měla slušivý hnědý kabátek a bílou čepici. Kolem krku se jí vinula tmavě modrá šála. Přisedla si k němu na studenou zem. Mohlo jí byt tak osm.

Stařec ucítil pohyb a podíval se na ni. Usmála se na něho.

„Proč nejste se svou rodinou v teple?" zeptala se dětským hláskem. Stařec jen smutně pokýval hlavou. Tomu by ona nerozuměla.

„Víte pane, já jsem dostala na Vánoce kočárek a panenku. Moc se mi to líbilo. Vždycky jsem si přála mít takovou krásnou panenku, které bych mohla dávat ty nejkrásnější šaty," holčička se zasnila a stařec promluvil.

„To jsem moc rád, že máš radost," řekl to ale se smutným tónem.

„Ale to není všechno," usmála se holčička. „Když jsem se totiž pod stromeček podívala pořádně, zbyl tam ještě jeden dárek. Byl takový maličký a vypadal úplně obyčejně. Já jsem si říkala, co to asi může být. Maminka mi ho podala a říkala, že je to pro mě. Opatrně jsem si to vzala, však víte, ono tam mohlo být cokoliv. Tak jsem pomalu rozvázala stuhu a oddělala balicí papír. No věřte tomu nebo ne, byla tam krabička. Tak jsem ji otevřela a spatřila jsem krásný přívěšek. Vidíte? Mám ho tady," ukázala starci přívěšek. Byl to andílek hrající na flétnu. Stařec se na něj chvíli díval a pak se mu zrychlil dech.

Podobný přívěšek dal minulý rok své vnučce. Tolik mu ji připomínal.

„Je moc krásný," odpověděl stařec a poprvé se na holčičku usmál.

„A proč tu tak sedíte v té zimě?" zeptala se ho. „Nechcete jít k nám domů? U nás je teplo. Pojďte, zahřejete se." Přemlouvala ho a tahala za ruku. Stařec se po chvíli nechal přemluvit, ale to bylo jenom kvůli tomu, že mu ta holčička hrozně moc připomínala jeho vnučku.

„Jenom, já jsem Lily," řekla holčička po chvíli, kdy starce vedla k sobě domů. Šli ještě pár minut, až dorazili k rodinnému domku, který stál skoro na okraji města. Lily, zazvonila a otevřela štíhlá asi třicetiletá žena.

„Mami, tenhle pán mrznul venku, tak jsem si říkala, že by se k nám mohl jít ohřát," vysvětlila Lily mamince, ale ta už vtáhla zmrzlého starce dovnitř a usadila ho na křeslo. Dala mu horkou polévku a přidala do krbu ještě několik polen, aby se stařec ohřál.

„Pořádně se najezte, musíte mít hlad," nabádala ho Lily a on se na ni znovu usmál. Snědl polévku až do dna a pak si ještě dvakrát přidal. Když dojedl, holčička k němu přišla a v ruce nesla malý dárek.

„To je pro vás," sdělila mu. Vzal si dárek a rozbalil ho. Byla v něm šála. Hned si ji omotal kolem krku a radostně se na Lily podíval. Poděkoval za všechno a pak spolu vyrazili zpátky k místu, kde se s ním poprvé setkala. Jedno mu ale pořád vrtalo hlavou a tak se rozhodl, že se té malé holčičky zeptá.

„Lily, jedno mi pořád není jasné,"začal.

„A co pane?" usmála se holčička.

„Proč jsi to pro mě všechno udělala? Přišla jsi za mnou, starým pobudou. Dala ses se mnou do řeči a pak jsi mi nabídla, jestli nechci jít k tobě domů. Tvá maminka mi dala polévku, já se ohřál u krbu a ještě jsi mi věnovala dárek. Vždyť já jsem si nic takového nezasloužil. Tak proč?"

Holčička se usmála a její tmavá očka jenom zářila. „Víte, maminka mi vždycky říká, že Vánoce jsou svátky radosti, míru a společného setkání s rodinou. No, a já si myslím, že by nikdo neměl být o Vánocích sám." Dořekla a objala starce kolem pasu. Stařec byl nejprve udivený, ale pak si klekl a objal ji také.

Po tváři se mu koulily slzy radosti a dojetí.