Kapky rosy

Záchrana

povídka sepsaná podle čtyř obrázků (2020)

Hnědovláska skočila do vln a potopila se. Moře bylo teplé a ona si chtěla zaplavat. Pod vodou to bylo moc krásné. Odplavala od břehu, nasadila si brýle a podívala se pod hladinu. Plavala ve vodě níž, až se ocitla na dně.

Kousek od sebe uviděla potápěče, který jí zdravil. Také mu zamávala a dál se kochala podmořským světem. Najednou se cítila ospale. Docházel jí dech a točila se jí hlava. Snažila se rychle dostat nad hladinu. Nadechla se čerstvého vzduchu, ale pořád si připadala malátná a špatně se jí plavalo.

Kdosi jí popadl kolem hrudníku a plaval s ní na břeh. Když vylezli z vody, všimla si dívka, že to byl potápěč, kterého viděla. Byl to docela pěkný mladý kluk, viděla, když si sundal masku. Došli do malého domku, který sloužil jako úschovna věcí pro potápěče. Posadil ji na židli a podal jí červený hrnek s čajem.

„Vypij to," řekl mladík a dívka poslechla. Čaj byl sice studený, ale i tak jí po něm bylo trochu lépe. Pořád se ale cítila ospale a bez energie. Mladík odešel dozadu a za chvíli se vrátil i s několika miskami, které položil na stůl.

Bylo tam spousta dobrot. Mladík ji vyzval, aby si něco vzala. Dívka si nabrala hrst lentilek. Potom jí hodil nějaké oblečení, aby nebyla v mokrých plavkách. Zašel zpátky dozadu a dívka se mezitím rychle převlékla. Po chvíli se vrátil zpět.

„Jsem David," představil se.

„Nikola," řekla dívka. „Díky za záchranu."

„Není za co. Neměla bys chodit do vody, když jsi unavená. A ještě tam, kde je velká hloubka."

Nikola se podivila nad tím, jak poznal, že je unavená. Ale vzápětí přišlo vysvětlení.

„Sledoval jsem tě už na břehu, když jsi tu byla s rodinou. Spala jsi tam pod deštníkem a potom ses dohadovala s rodiči, že jsi přišla z večírku brzo. Ta hádka nešla přeslechnout," usmál se. „Navíc, když tě teď vidím zblízka, tak nejde přehlédnout ani tvé kruhy pod očima. V kolik jsi šla spát?"

Nikola se divila čím dál tím víc, kolik toho David ví. Je pravda, že byla na večírku a přišla hodně pozdě. Teď se cítila unavenější ještě víc.

„Asi ve tři," opověděla na jeho otázku.

„Měla by ses jít pořádně vyspat," radil jí David. Nikola najednou uslyšela za sebou mňoukání. Přicupitalo k ní malé kotě a dožadovalo se pozornosti.

„Ach ano, to je Micka," usmál se na kotě David a dal ho Nikole do náruče. Kotě začalo příst, a to dívku uklidňovalo. Oči se jí pomalu začaly zavírat a ona jen stěží udržela pozornost.

„Promiň," probrala se z dřímoty mžourala na Davida.

„Klidně se vyspi," zašeptal David. „Budu tady, pokud budeš něco potřebovat. Ale příště do vody nelez, pokud si unavená. Už tam nemusí být někdo, kdo tě zachrání."

Usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila. „Ještě jednou děkuju." Sevřela koťátko v náruči a ponořila se do říše snů.