💚V Zajetí Lásky💛

27.

Cesta od vlaku byla tichá. Nikdo nic nenamítnul. Byl to zvláštní pocit. Zrovna ti dva poskoci Draca byli vtipálci a komentovali každého. Teď to bylo spíš tak, jak kdyby se báli něco říci.

Hrad byl osvícen měsíčním svitem úplňku. Milovala jsem ten pohled a Bradavice ještě víc. Musela jsem se pousmát, když jsem byla zase doma.
——————————————

Ve Velké síni už všichni seděli a čekali až se dobelhají prváci. Mně bylo nařízeno, že si mám sednout k Mrzimorskému stolu a vyčkat na okamžik, kdy mě vyzvou, abych předstoupila. Mezi Mrzimorskými jsem se cítila hrozně. Všichni mě sledovali a šuškali si mezi sebou. Bylo to vůči mé osobě dost nepříjemné. Vím, že jsem Mrzimor zradila, ale ve skutečnosti jsem to doopravdy nebyla já, ale Draco, který mě o sporu mezi kolejemi neřekl. Se zamyšlením jsem pohlédla na sedícího Draca u Zmijozelského stolu. Měl prázdný pohled. Byl smutný a něco ho výrazně trápilo.

Když jsem pohlédla k učitelskému stolu. Všichni už seděli na svých místech a někteří profesoři si povídali mezi sebou. Kdo mě ale zajímal byl Snape. Seděl jako vždy s nabručeným pohledem a sledoval studenty, jakoby je chtěl všechny povraždit. V tu chvíli jsem si potvrdila to, že se nic nesmí dozvědět. Sama nevím jak by reagoval. Když o mě vlastně věděl, ale nevěděl můj pravý původ. Žije ve lži stejně jako já žila svůj celý život, že jsem dcera Parker. Stejně tak se nesmí o ničem dozvědět kdokoli jiný.

Z mých myšlenek mě vytrhla McGonagallová, která vedla prváky za sebou. Musela jsem se pousmát, jelikož vypadali jako kuřátka, která cupitají za svou mámou a nemohou uvěřit, jak je to tu obrovské. Také je zaujal kouzelný strop, který zářil a slavil další školní rok.

Nervózně jsem se narovnala a zhluboka se nadechla. Byla jsem nervózní. Věděla jsem, že Mrzimor už to nikdy nebude, ale do Nebelvíru jsem nechtěla. Nepotřebuji se potkávat s triem. To bych radši do Havraspáru. Ale v hloubce jsem doufala, že Moudrý klobouk mě pošle do Zmijozelu. Kam bych měla patřit.

McGonagallová začala číst jména prváků, kteří se nervózně došourali k profesorce a usedli na malou stoličku. Poté jim McGonagallová posadila na hlavu Moudrý klobouk, který se jako vždy upjatě zamýšlel, a když věděl kam studenta zařadit, vítězné kolej vykřikl. Studenti prvních ročníku šťastně seskočili ze stoličky a běželi si sednout ke stolu dané koleje. Kolej stejně jako vždy jásaly za nové studenty u nich.

Když odešel poslední prvák, který byl přiřazen do Havraspáru, Brumbál se na mě s úsměvem podíval. Poznala jsem, že je řada na mě.
,,Tak. Děkuji profesorce McGonagallové za uvítání nových studentů. Rád vás vítám ve škole Čar a kouzel v Bradavicích. Ještě, než vám povím upozornění. Minulý rok se tu objevil menší nešvar a studentka Mrzimoru byla odmítnuta vlastní kolejí. Je potřeba ji nově zařadit do koleje. Betty Parker." Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem vstala od stolu. Přešla jsem ke stoličce a otočila jsem se přímo k studentům. Všichni byli zamlklí a sledovali každý můj pohyb. Pomalu jsem přejela očima po všech studentech a zastavila jsem se na Draca, který se snažil o úsměv. Upřímně, mě vůbec neuklidnil. Posadila jsem se na stoličku, cítila jsem jak páry očí mě upřeně sledují. Na hlavu mi McGonagallová posadila starý ukecaný klobouk a já se snažila uklidnit.

,,Hm...tebe jsme tu už měli. Jistě, Mrzimor. Ale ne. Hm, výrazná změna to ano. A může za to chlapec, jistě, Zmijozelský chlapec. Hm, jistě to bude ono. Budeš nadanější než kdy jindy. Jistě, ZMIJOZEL." Vykřikl klobouk, kterého bych radši podpálila a zakopala za hradem pod Mlátivou vrbu. Určitě nemusel říkat kdo za to vše může a s kým jsem vlastně podvedla Mrzimor.

Myslím, že můj hluboký výdech byl slyšet až na druhém konci hradu. Byla jsem ráda. Zmijozel bude dobrý domov pro zbytek mého života. A další věc, budu nablízku Dracovi, což jsem byla z celého srdce ráda, ale i Snapeovi.

Ze stoličky jsem rychle sklouzla a poklusem jsem se rozeběhla ke stolu Zmijozelu. Sedla jsem si k Dracovi a hluboce jsem se na něj usmála. Stejně jako před chvíli se snažil i on o úsměv. Bylo mi to divné. ,,Děkuji, jsem rád, že je teď vše v pořádku. A teď k upozornění..." začal vykládat Brumbál. Mně to však nedalo a musel jsem se zeptat. ,,Děje se něco." Potichu jsem špitla k Dracovi. On se na mne vyděšeně podíval a jen záporně zakýval hlavou. Věděla jsem, že mi lže, ale proč?!
——————————————

Byli jsme na cestě na kolej. Kufry jsem tam už měla mít jen znát přístup. Všichni se bavili a měli radost, že je další šílený kouzelný školní rok. I já byla ráda však trápily mě dvě věci. A to Draco a Snape. Mé problémy jsem chtěla někdy jen vypustit z hlavy nebo je vykřičet celému světu. Však o ničem nikdo nesmí vědět, ale co bych já věděla ráda bylo to, co se děje s Dracem.

U vchodu na kolej řekl Draco jednoduché heslo, kdy se kolej otevřela a my mohli vejít dovnitř. Kolej byla samozřejmě ve sklepení. Byla tmavá a ladila do černé a tmavší zelené barvy. Někomu to mohlo přijít jako depresivní místo, ale já se tu cítila opravdu skvěle.
,,Betty?" Oslovila mě modrooká dívka se světle hnědými vlasy. Já s úsměvem přikývla. ,,Já jsem Grace. Budeme spolu na pokoji. Ukážu ti ho." Vybídla mě dívka jménem Grace. Pohlédla jsem na Draca, který dívku probodával pohledem. ,,Dobrý?" Poptala jsem se. On se však jen podíval do mých očí a zmizel s partou kamarádů. ,,Jdeme?" Dívka netrpělivě přešlapovala na místě u schodiště. ,,Jo, jasně."

Vyšla jsem za dívkou, která se zastavila u prvního vchodu. ,,Tady jsou ložnice chlapců. Dívčí ložnice jsou dál. Pojď." Usmála se a pokračovala dal po malých schodek. Prošli jsme uličkou, která vedla přímo k dívčím ložnicím. Vešli jsme do prvních dveří, kde se vyjímal tmavý pokoj se dvěmi lůžky. ,,Tady je náš pokoj. Zavazadla máš támhle. Ulož si vše co potřebuješ. Dole v hlavní místnosti bude ještě uvítání prváků, tak se nezapomeň přijít podívat. Budeš to potřebovat." Usmála se Grace a zmizela ve dveřích.

Já se s úsměvem rozhlédla po pokoji. Byl mile útulný. Když jsem však spatřila svá zavazadla, usoudila jsem, že by bylo dobré si vybalit. Proto jsem raději začal hned.
——————————————

Slyšela jsem hluk, který se táhl od hlavní místnosti. Předpokládala jsem, že uvítání prváků už začalo a proto už v zeleném jsem sešla zpět do hlavní místnosti.
,,Vítáme vás prváci. Chci vás jen ujistit, že Zmijozel je zákeřná, ale nejlepší kolej na škole." V tu chvíli všichni začali jásat.
Chlapec hovořil o věcech, které se tu dějí běžně, nebo co Zmijozelští dělají normálně. Jako třeba nějaké zákeřnosti nebo naschvály.

,,Ahoj, sluší ti to." Někdo na mne promluvil a chytil kolem pasu. Lehce jsem nadskočila a podívala se na dotyčného. Ovšem, byl to Draco, který se křečovitě usmíval. Usmála jsem se. Jeho sevření jsem přijala a ruce mu omotala okolo jeho pasu.
Teď jsem jen naslouchala, jak to tu chodí.