I saw you on the bridge

Part 1

Harry:

Jel jsem s mamkou v autě, cestou za jejím přítelem který s námi bydlel, ale pak se musel kvůli práci přestěhovat asi 2 hodiny od nás. Měl jsem ho docela rád hlavně teda hlavně kvůli tomu že s ním mamka byla šťastná, tak jak nebyla od té doby co nás můj otec opustil, ale to už bude nějakej ten pátek. Cesta i když by měla trvat 2 hodiny tak se táhla neskutečným tempem, a já se už za okénkem spolujezdce těšil až vypadnu z auta a půjdu prozkoumat to úžasné město Docaster o kterém mamka tak básní. Byla tu za Robinem už několikrát, já vždy odmítl... prostě se mě nechtělo. Ale tentokrát mě mamka dotlačila k tomu že by bylo už načase se sem podívat, nevím proč ale co už.

Z mých myšlenek mě vyrušilo zastavení auta. No konečně! Chtěl jsem co nejdříve vypadnout ale prve jsem musel mamce vzít tašku, protože tu budeme asi celý týden pokud půjde vše podle plánu. Mamka je totiž velmi dobrá doktorka v nemocnici a vždy může být důvod se rychle vrátit. Zároveň je její práce důvod proč jsme se nepřestěhovaly za Robinem. Mě by to bylo asi jedno, stejně od té doby co jsem přiznal okolí že jsme bisexuál tak mě odsoudily, samozřejmě až na mojí úžasnou maminku. No jo takovej je život.

Ve dveřích nás už nadšeně vítal Robin, letmo jsem se s ním pozdravil a vracel jsem se ještě do auta pro mojí tašku, jenže to si Robin mamku vtahoval do vášnivého polibku "tak tohle pozorovat vážně nebudu, já se jdu porozhlédnou po tomhle městečku" Očividně si máte co "říct." Zahlásil sem docela otráveně ale co po mě můžou chtít po skoro věčnosti v autě. Nevypadaly že by jim to nějak vadilo tak jsem si jen vzal mikinu hodil jí na sebe a vyrazil se toulat skrz Doncaster.

Asi po hodině jsem si říkal že bych se mohl vrátit, přece jen už se setmělo a já nechci aby se mamka strachovala, jo je mě 17 ale pro ni budu stále její "malý chlapeček".
To by můj pohled ale nesměl utkvět na chlapci sedícím na zábradlím na mostě.
Z přemýšlení nad tím jak roztomile, malinký proti mě musí být mě trklo... sakra, sakra, sakra vždyť on se nekochá hvězdama jako obyčejný člověk. On sedí z opačné strany zábradlí a sleduje vodu pod sebou, sice vodu ale most je dost vysoký na to aby ho to zabilo. Vždyť voda je jak beton jen co do ní padáte z víc jak deseti metrů a neumíte to ale tohle je tak 20! V tu chvíli mi došlo proč tam asi tak sedí. Ne to se nesmí stát nesmí se mi před očima zabít člověk. Co teď?!

Stál jsem tam příliš dlouho a pak už bylo asi pozdě.
Najednou jsem jenom viděl jak si stoupl a z hluboka se nadechl. V ten moment jsem se k němu rozběhl, ale on už stihl udělat onen osudný krok do prázdna.
Z poslední dobré jsem se trochu odrazil a rukou se ho snažil strhnout ale jeho ruku jsem
Nechytil.

~~~

Ehmm... může mi někdo říct jak tohle začít?!
Takže asi čauky, chci pouze říct že tohle je jen něco jako pokus o napsání Larry ff. Předem upozorňuju že jsem nikdy nic nepsala jenom jsem toho hodně přečetla a tak jsem se rozhodla že si udělám příběh podle sebe.
ČÍST NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ!
Protože se znám a to co moje podvědomí občas vymyslí no bože chraň.
Takhle to bude asi všechno, snad tohle bude někoho do budoucna bavit i když asi spíš ne, ale já si to stejně hlavně píšu jen tak na zahnání dlouhé chvíle.
Soo.. užijte si čtení
~Adel~