Výměnná studentka

Kapitola 12

Když jsem šla domů, někdo na mě zavolal ,,Myung-sook!"

,,Myung-Sook!" otočila jsem se, volal na mě Ji-wook ,,Copak? Snad jsem si někde nenechala zase mobil." dodala jsem k tomu úsměv. 

,,Ne ne, jen jsem se tě chtěl zeptat," trochu se červenal ,,Na co?" usmívala jsem se na něj ,,jestli nepůjdeš se mnou dneska do kina?" špitl. 

Slyšela jsem dobře? On mě zve do kina?! Byl tak roztomilý, protože byl tak nervózní, to bych do něj neřekla.

,,Klidně, ráda půjdu, aspoň mi můžeš ukázat město." odpověděla jsem. Konečně se na mě usmál taky. 

Když jsem si odemykala pokoj, napadlo mě, že jsem dlouho nemluvila s Gyu-ri, pořád byla někde pryč. 

Šla jsem si položit tašku na stůl a z okna jsem zahlédla Gyu-ri, jak někam zase jde. Tak jsem rychle utíkala za ní. 

Doběhla jsem jí a uslyšela, že s někým volá, takže jsem šla za ní. V tu chvíli to vypadalo, jako bych jí sledovala a možná to tak je, zajímalo mě, kam furt chodí. 

Po chvilce začala chodit v uličkách a začala jsem jí ztrácet. Za další zatáčkou jsem jí, už ztratila. 

Když jsem vyšla z uličky, objevila jsem se před velkou plochou s velkou bránou. Koukala jsem se okolo sebe, vypadal to trochu jako park bez lidí, pak jsem si všimla nápisu na bráně.

,,Hřbitov?!" co sakra Gyu-ri dělá na hřbitově?! Když jsem se chtěla otočit a jít zpátky, uviděla jsem známou osobu ,,Hyung-soo?" řekla jsem si pro sebe. 

Viděla jsem, jak si sedl vedle hrobu a jedl šátečky, které jsem mu včera prodala. 

Pozorovala jsem ho celou dobu, zajímalo mě koho tam má, určitě někoho velmi blízkého, protože sem tam jsem uviděla, jak mluví. 

Když se začal zvedat a odcházet, rychle jsem se schovala za roh. Čekala jsem tam nějakou chvíli. Až jsem si myslela, že odešel, tak jsem vyšla. 

Chtěla jsem se podívat na ten hrob... možná bych neměla být tak zvědavá. Do něčeho, teda spíš do někoho jsem vrazila.

,,Omlouvá-" když jsem zvedala hlavu byl to Hynug-soo ,,Co tu děláš?" zeptal se mě a měl neutrální výraz. 

,,Nooo j-já jsem šla s Gyu-ri, ale ztratila jsem jí." přivřel oči a šlo vidět, že mi moc nevěří. 

,,Proto si mě sledovala?" sakra! Musela jsem být strašně červená ,,Noo" nevěděla jsem, co říct. 

,,Víš, jak trefit zpátky?" ozval se ,,Cože?" rozhodil rukama ,,Odtud, víš jak se dostat?" 

,,Vlastně nevím." pousmál se ,,Jasně, tak pojď." ukázal na svojí motorku. 

Když jsem si za něj sedala, byl napjatý. Pak ještě víc, když jsem se ho chytila. 

V hlavě se mi hned začaly honit myšlenky: Dělám to já? Znervózňuju ho, když jsem tak blízko? Vzbuzuju v něm něco? A DOST! Na takové věci přestaň myslet. 

Když jsme dojeli ke mně, stál před mou ubytovnou Ji-wook. Sakra, zapomněla jsem na to!