Plán

26 6 0
                                    

Slunce pomalu zapadalo a foukal studený zimní vítr.

Kočky se shromažďovali u východu tábora. Byl ůplněk a tudíž bylo shromáždění. Zmijí shromažďoval učedníky.
Laní hvězda je vedla temným lesem. Kolem bylo slyšet cupkání kořisti. Skupinka koček se zastavila na okraji dolinky, ve které už byli kočky z Mračného klanu.
Laní hvězda potichu mňoukla a kočky se řítili do dolinky.
Zmijí si sedl vedle zástupce Mračného klanu Motýláka a povídali si.
Za chvíly se přítil Ptačí klan a hned za ním Skalní.
Velitelé sborově zamňoukali a shromáždění začalo.
Na našem území jsou lišky. Loví nám kořist a zabili naši léčitelku. Začala Mátová hvězda - velitelka Mračného klanu. Zmijí si uvědomil, že když jejich léčitelka zemřela, tak teď žádnou nemají. Zhrozil se. Jak tohle mohl Hvězdný klan dopustit?
Laní hvězda si to nejspíše taky uvědomila a soucitně se na velitelku dívala. Ovšem se jí v očích prohnaně zalesklo, ale hned prohnanost přešla. Zmijí věděl co jeho velitelku napadlo.
Další zprávy nebyli nějak zajímavé a tak Zmijí neposlouchal. Přemýšlel nad plánem Laní hvězdy. Nechápal to. Vždy byla spravedlivá a plná soucitu, zvláště k Mračnému klanu, kde také byla její sestra. Její sestra se před několika úplňky rozhodla přejít do jiného klanu, kvůli svému druhovi.
Laní seskočila z Ostré skály - skála kde stojí velitelé, a seskupila svůj klan. Zmijí se rozloučil s Motýlákem a odešel ke svému klanu.
Cestou si zavolala Zmijího a popošli dál před kočky.
Mám plán. Řekla Zmijímu potiše.
Zmijí kývl, že rozumí.
Mrační teď nemají léčitele a tudíž je nemá kdo ošetřovat. Vysvětlila.
Laní hvězdo..to není dobrý nápad. Mrační jsou i tak silní a není jasné, že vyhrajeme. Navíc jsou na jejich území lišky. Může to ohrozit i naše válečníky. Začíná období bezlistí a ztráty si dovolit nemůžeme.
Laní na něj pohlédla.
Mluvíš moudře. Jednou z tebe bude dobrý velitel. Řekla a zastavila se.
Zmijí na ni chvíly hleděl a pak se oddělil od skupinky a vydal se na lov. Měl strašný hlad.
Když se vracel do tábora, už svítalo. Lovil celou noc.
Uložil kořist na hromadu a šel do školky.
Ve školce bylo tepleji než venku.
Pozdravil Vichřici a šel k mechu, kde spali jeho koťata. Byla tam sama. Divil se kde je Havranka, ale ta zrovna vešla do školky.
Pozdravil ji a sledoval spící koťata. Jeho pohled zůstal na Žaluďáčkovi. Zmocnil se ho strach. Odvrátil pohled a svižně vyšel ze školky.
Nechápal co to s ním je. Bál se vlastního syna. Ale to co viděl mohlo zničit klan. Nevěděl co má dělat.
Někdo na něj promluvil. Byla to Bouřka, jeho učednice. Měla načechraný šedivý kožíšek.
Půjdeme trénovat? Zeptala se.
Zmijí byl unavený, ale i tak přikývl a vedl Bouřku na místo kde se cvičili učedníci. Cvičící místo byla malá mýtinka obklopená hustými stromky.
Zaujal lovecký postoj a ukazoval Bouřce jak se plížit. Ta to po něm se zájmem opakovala.
Víc se přikrč a dávej pozor na otřesy. Poučil ji.
Bouřka se urychleně postavila.
Tak si to dělej sám! Křikla na něj uraženě. Zmijího to překvapilo a vrhl na ni přísný pohled.
Omlouvám se. Špitla Bouřka a znovu se přikrčila.
Dobře. Pochválil ji Zmijí, ale stále na ni byl ještě naštvaný.
Celý den trénovali jen lov a k večeru něco nalovili.
Zmijí poslal Bouřku s úlovky za staršími a sám odnesl úlovek Havrance.
Odešel do válečnického doupěte a stulil se do klubíčka.
Vyrušila ho Temnota.
Mám jít na noční hlídku? Zeptala se mile.
Ano. Vem sebou ještě Strakáče, Vločku a Rákosku. Odpověděl.
Temnota kývla na souhlas a odešla.
Zmijí si položil hlavu na tlapky a usnul.

Probudilo ho něčí mumlání. Poznal, že to je Myšovous a Mechotlap. Tito mladí kocouři si spolu povídali v jednom kuse. Radši vstal a vyšel ven. Nadechl se studeného vítru. Na čumáček mu něco přistálo. Začal padat sníh. Jemný snížek poletoval celou oblohou. Zmijí se oklepal a zamířil do velitelčina doupěte. Laní hvězda tam seděla a čistila si kožíšek. Mňoukla na pozdrav a pustila Zmijího dál.
Co potřebuješ? Zeptala se.
Kdy chceš uskutečnit ten útok na Mračny klan?
Kdy bude vhodná příležitost. Odpověděla, už ne tak přívětivě.
Dnes v noci na ně zaútočíme. Řekla po chvíly ticha.
Vybereš kočky, které půjdou se mnou.
Zmijí souhlasil a odešel. Sedl si k doupěti starších a přemýšlel koho má vybrat.
Nakonec se rozhodl, že vezme Mechotlapa, Šedína, Pruha, Fleka, Rizku, Temnotu a Myšovouse. Věděl, že když na ně zaútočí, tak budou bojovat všichni z Mračného klanu, ale víc jich brát nechtěl.
Podle něj bylo zbytečné na ně útočit, ale musel uposlechnout rozkaz velitelky.





Tahle kapitola mě trvala napsat tři dny! Nevěděla jsem co psát. XD
Zduř!

Temné proroctví - ✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat