Výměnná studentka

Kapitola 15

Zvedla jsem hovor ,,Ahoj Myung-sook, to jsem já, máma."

,,Mami?" zeptala jsem se, jestli jsem slyšela dobře ,,Ano, mám totiž nový mobil, ale naštěstí jsi mi napsala svoje číslo na ledničku." 

,,Proč mi voláš?" řekla jsem to asi trochu chladně ,,Chtěla jsem se tě zeptat, kdy přijedeš, když za týden jsou už Vánoce, ať vím, jak si zařídit volno." počkat volno? Tohle nikdy neudělala. 

,,Nemusíš si podle mě zařizovat volno, jestli nechceš nemusím jezdit." řekla jsem a čekala, co mi na to řekne ,,Ale neee, nemůžeš nebýt doma na Vánoce." překvapilo mě to ,,Cože?" řekla jsem nejistě.

,,Docela mi tu chybíš Myung-sook." 

,,Cože?" zopakovala jsem ,,Proč se divíš, však jsi moje dcera, to je přece normální." děsila mě ,,Musím končit pak ti zavolám, uložím si tohle číslo, čau." dopověděla jsem to a rychle to ukončila. 

Začaly se mi klepat ruce. Co to s ní je?! Snad se neopakuje to co tenkrát, když se s ní rozešel její přítel, kterého měla hodně ráda. 

Najednou jsem ucítila teplo na svých zádech a potom, jak mě někdo drží ,,Jsi v pohodě? Celá se třeseš." poznala jsem ho po hlase ,,Ji-wooku?" 

,,Ano jsem to já, jsi v pohodě?" podlomila se mi kolena a on podepřel mě víc. ,,Volala mi mamka." řekla jsem smutně a on to očividně pochopil. 

Za ten měsíc jsme se sblížili ještě víc a Hyung-soo nějak zmizel. 

,,Pojď se posadit tam na lavičku." pobídl mě, pomohl mi posadit se a ustaraně mě sledoval ,,Potřebuješ něco?" podívala jsem se na něj a kývla.

,,Obejmout." on se pousmál a přitáhl si mě do obětí ,,Chceš o tom mluvit teď?" zakroutila jsem hlavou ,,Dobře, tak jindy." řekl a začal mě hladit po zádech. 

Po docela dlouhé době jsem se odtáhla a řekla mu, že musím do práce. Nejdřív mě nechtěl pustit, ale řekla jsem, že je vše v pohodě. Jo... díky němu. 

Po směně jsem se šla projít. Byla sice už větší zima a tma, ale to mi nevadilo. 

Došla jsem zase k hřbitovu, docela jsem tu teď chodila, jestli tu nenarazím na Hyung-soa, ale nic. Moje zvědavost se zase probrala a chtěla se podívat na ten hrob. Ne Myung-sook, nemusíš vše vědět. 

Když jsem byla na odchodu, uviděla jsem, jak uličkou ke mně někdo šel. Tak jsem se otočila na druhou stranu, ale do někoho jsem narazila. 

Když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem nějakého kluka, nebo už spíš chlapa? Nebyla jsem si jistá, ale když jsem ho chtěla obejít, tak mě silně chytl za paži, začala jsem se bát. 

,,Kampak chceš jít, když jsme se zrovna potkali?" řekl slizce a já se pokoušela ho obejít, ale druhý chlap mě zezadu chytl ,,Nikam nikam kočko." řekl a chytil mě za ruce ,,Pusťte mě." zakňučela jsem, ale marně. 

,,Nepodíváme se, co se skrývá pod tou bundou?" řekl ten první a usmál se na toho druhého. 

Sakra! Sakra! Zavřela jsem pevně oči, oba mě drželi a já se nemohla, jak bránit. Slyšela jsem jen, jak rozepínají bundu a já prosila o zázrak. Do očí se mi vehnaly slzy. 

Z ničeho jsem slyšela ránu a křik ,,Kurva můj nos!"