Výměnná studentka

Kapitola 16

Z ničeho jsem slyšela ránu a křik ,,Kurva můj nos!"

Když jsem otevřela oči, už jsem viděla jen dva chlapy na zemi. Ten co je praštil, mě zachránil a hned ke mně přiběhl.

,,Jsi v pořádku? Pojď musíme jít." stála jsem tam v šoku a nemohla se hnout. 

,,Hej! Musíme pryč!" zařval na mě, ale mi se zatočila hlava a pak už jsem měla jen černo před očima.

Když jsem pomalu otevírala oči, uviděla jsem svůj pokoj. Rychle jsem se posadila, protože jsem slyšela hluk v kuchyni. 

,,Kdo je tam?" zeptala jsem. 

Z kuchyně vyšel Hyung-soo ,,Už ses konečně probrala, začínal jsem se bát." sedl si ke mně a podal mi skleničku vody ,,Napij se." 

Když jsem ho uviděla po tak dlouhé době, tak jsem se mu vrhla kolem krku... možná to bylo divný, ale bála jsem se o něj. 

,,Kde si byl celou dobu sakra?!" on se jen pousmál a objal mě nazpátek ,,Vím, že jsem pěkný, ale to jsem ti chyběl tak moc?" řekl a já se odtáhla a praštila ho.

,,Heleee svého zachránce a pravděpodobně svého hrdinu tvých snů, by jsi neměla mlátit." probodla jsem ho pohledem, ale pak mi došlo, že mě opravdu zachránil.

,,Děkuji." řekla jsem a sklopila oči. 

,,V pohodě, nenávidím tyhle slizouny a ty by ses neměla toulat takhle po nocích. Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.

,,Díky tobě jo." usmála jsem se na něj ,,Fajn." řekl a vzal si deku, kterou si začal roztahovat na zemi vedle mojí postele.

,,Co to děláš?" zeptala jsem se udiveně ,,Budu tu spát, v jednu hodinu ráno mi fakt autobus nejede a motorku tu nemám." vysvětlil a já se zarazila.

,,Jak si mě tady teda dostal?" podíval se na mě jako týraný pes ,,Musel jsem tě nést." usmála jsem se nad jeho pohledem ,,Zas tak hrozné to bylo?" 

,,Jsi docela těžká, když omdlíš." řekl a lehl si. Jen jsem si odfrkla a taky si lehla. 

,,Jsem ráda, že jsi zase tu, dobrou." zachumlala jsem se a jen slyšela jeho tichou odpověď ,,Dobrou."

Ráno jsem se probrala, protože jsem slyšela nějaký hluk v kuchyni. Zvedla jsem se a šla za ním, se nasnídat. 

,,Dobré ráno Šípková Růženko." podívala jsem se na něj nechápavě a on jen ukázal na hodiny ,,To už je dvanáct?" vyhrkla jsem a on se jen usmál ,,Jo, dělám oběd." 

Dal přede mě talíř ,,Snad ti to bude chutnat, moje sestra tohle vždy milovala." nad tím se tak zvláštně usmál.

,,Sestra?" zeptala jsem se a mu se hned vytratil úsměv. Radši změním téma.

,,Kde máš vůbec motorku?" zase se zamračil ,,Doma." řekl a pokračoval dál v jídle. 

Když jsme dojedli, tak jsem se ho zeptala ,,Co budeme dělat?" podíval se na mě ,,Dělej si co chceš, já jdu." řekl a sebral si batoh. 

,,Ještě jednou ti děkuji." řekla jsem mu, on jen kývl a odešel. 

Podívala jsem se na mobil a měla jsem tam hodně zmeškaných hovorů od babičky.