Výměnná studentka

Kapitola 17

,,Ahoj babi." řekla jsem a doufala, že mi nevynadá ,,Proč jsi mi to nebrala?! Volala ti mamka?" zeptala se mě babička ,,Jak to víš?" řekla jsem překvapeně ,,Volala mi o tvoje číslo." 

,,Aha, chtěla jen vědět, jestli přijedu na Vánoce, ale já budu u tebe." řekla jsem šťastně a babička si jen povzdychla.

,,Broučku to asi nepůjde," řekla smutně ,,musím s dědou odjet na pracovní cestu, zrovna o Vánocích." 

,,Babiiii" vyjekla jsem na ní smutně ,,Je mi to moc líto, až budeš mít další prázdniny, vynahradím ti to." dál jsem s ní probírala školu a vše okolo. 

Byl víkend, takže jsem si udělala vše potřebné do školy a k večeru jsem musela zase do pekárny.

♡

,,Ahoj Kun-soo, copak se děje?" řekla jsem do telefonu ,,Máš teď čas?" zeptala se ,,Jojo zrovna zavírám pekárnu a jdu domů." oznámila jsem jí.

,,Dobře napadlo mě, jestli zítra nechceš jít nakupovat se mnou." řekla to tak tiše ,,Jasně, půjdu ráda." chtěla jsem pokračovat, ale uviděla jsem někoho v uličce spadnou na kolena a pak spadl úplně.

,,Kun-soo budu muset končit, tak zítra, čau." ukončila jsem hovor a utíkala jsem za tím člověkem, jestli je v pohodě.

Byl hodně cítit alkoholem, ale i tak jsem se chtěla ujistit ,,Jste v pořádku?" zeptala jsem se zatím, co jsem se přibližovala. 

,,Připadám ti snad, že nejsem?" počkat ten hlas znám ,,Hyung-soo?!" jen zamručel ,,O můj bože, co tu děláš?" rychle jsem se k němu sehnula a chtěla ho zvednout.

,,Pojď, zavedu tě domů." zasmál se ,,Nevím, co je vtipného, ale potřebuji, abys mi řekl, kde bydlíš." začal se smát a mezitím řekl ,,Všude." zarazilo mě to.

,,Počkat, jak jako všude?" zeptala jsem se ho ,,Otec zmizel a já neměl na nájem." řekl a zase padal, naštěstí jsem ho chytla a snažila se to zpracovat. 

Sakra, nemůžu ho tady nechat.