Nakonec jsme se rozhodli, že do toho kina nepůjdem a užívali jsme si jeden druhého. Odjezd na statek jsme taky přesunuli hlavně kvůli těm výsledkům testů, takže pojedeme i s Jankem asi za tři, čtyři dny. Chtěla bych jim ho na statku představit a Janek taky nebyl proti. Teď je večer, Verunka už spí v pokoji pro hosty a já s Jankem ležím v ložnici a tulíme se k sobě. Ten pocit je skvělej. T:Janku,tohle je tak super. J:Co. T:Být tady s tebou a moct se k tobě přitulit. J:S tebou to tady taky není úplně špatný. T:Ccc, no dovol. J:Nee, tak já ti chci taky říct, že jsi úžasná holka. Nikdy jsem si nemyslel, že se do někoho zamiluju, ale s tebou to byla láska na první nebo spíš na druhý pohled. Jseš skvělá a já jsem rád, že jsme se znovu potkali. To bylo tak krásný, jak to řekl. J:Copak se stalo? T:Nic, jenom mě dojalo, jak jsi to tak krásně řekl. J:Tak to já umím krásně pojmenovávat věci. A taky umím spoustu dalších věcí. Šibalsky se pousmál. T:Jo, a jaké věci? Chtěla jsem ho trochu provokovat, tak jsem se kousla do rtu. J:Tak ty ti názorně předvedu... Začali jsme se líbat a dal si to domyslíte...
T:Byl jsi úžasnej. J:Ty taky. Políbili jsme se. T:Půjdeme už spát? J:Copaak, to jsem tě tak unavil? T:No, to taky, ale dnešek byl fakt náročnej. J:To chápu. Dobrou noc zlato. T:Dobrou lásko. Potom jsem ucítila, jak mi dal Janek pusu do vlasů a pak už jsem usnula.
Ráno jsem se vzbudila a v posteli vedle mě byla Verunka a usmívala se. T:No, dobré ráno. Co ty tady? V:Stjejda šel dějat vajíčka a mě poslal ža těbou, abych tě vzbudija. T:Jo strejda to má takhle naplánovaný, jo? V:Jo. T:Tak půjde za ním? V:Joo. T:Tak pojď. Vstaly jsme a šly jsme do kuchyně. T:Jé, tady to voní. J:Dobré ráno. T:Dobré. V:Ďobjé. J:No ahoj, pomocnice. Usmál se na ni a potom přišel ke mně a políbil mě. J:Tak se posaďte holky moje, k snídani budou míchaná vajíčka. T, V:Mňaaaam! J:Jak málo stačí k radosti. Zasmál se. J:Je vidět, že jste matka a dcera. T:Jojo, to my jsme. J:Tak tady to máte, dobrou chuť. T:Jé, to vypadá skvěle. J:Vždyť to jsou jen vajíčka. T:Ale jsou od tebe. J:To jsou. T:Ty nebudeš jíst? J:Já si dám až potom. T:Tak to teda ne. Sednout! J:Dobře. Janek si sedl vedle mě, Verunku si dal na klín. Já jsem ho začala krmit a Janek krmil Verunku. Bylo to hrozně roztomilý. Po snídani měl pro nás Janek překvapení. J:Týnko? Můžeš na chvilku? Došla jsem k Jankovi a chytla ho za ruce. T:Děje se něco? J:Volal mi Lukáš... Říkal to docela smutně. T:Aha... A jak to dopadlo? J:Verunka... Kde je Verunka? T:Můžeš být v klidu, hraje si v pokoji pro hosty, takže nás neslyší. Pohladila jsem ho po tváři. J:Super. T:Tak už mi řekni, jak to dopadlo. J:Dobře, takže Verunka... Najednou mi začal zvonit telefon. Běta. T:Promiň. J:V pohodě, vem si to. T:Ahoj Běto, co potřebuješ? B:Ahoj, Týnko, jen jsem se chtěla zeptat, kdy přijedeš? Měla jsi přijet včera. T:Jo, promiň, já toho teď mám moc, tak jsem ti zapomněla zavolat. My přijedeme asi za tři, čtyři dny a přijede i Janek. Jestli to nevadí. Chtěla bych ho představit všem na statku. B:Dobře, určitě přijeďte všichni tři. T:Tak my přijedeme, těším se. Ahoj. B:Ahoj. Típla jsem hovor. J:Takže... V tom zavolal někdo Jankovi. To už jsme se zasmáli. J:Já ti to snad neřeknu. Promiň, to je Hana, musím to vzít. T:V pohodě, já počkám. J:Dobrý den Hani. Co se děje? H:Dobrý den, Janku. Už jste to Týně řekl? J:Co? H:No, ty výsledky. J:Právě jsem se k tomu chystal. H:Omlouvám se. J:Nene, to je v pořádku. H:Jen jsem vám chtěla říct, že přijel John. J:Cože? Táta je v Čechách? H:Jo a chce vás vidět. J:On něco pil? Vrátil se do Čech a chce mě vidět, to je divný. H:Ne, je naprosto v pořádku. A vemte s sebou i Týnu. J:Dobře a kde se máme sejít? H:V té restauraci Pod Hradem zítra v 12:00. J:Dobře, budem tam. Nashle Hani. H:Nashle Janku. J:Táta se vrátil do Česka. Máme se s ním sejít v restauraci zítra v poledne. Na oběd. Nevadí ti to? T:Ne, nevadí. Aspoň ho poznám. J:Nevím, jestli je o co stát. Ale zpátky k těm testům, doufám, že už nás teď nikdo nevyruší. T:To já taky, tak povídej, jak to dopadlo. J:Verunka... Je moje! T:Jupíííí. To je super. J:To je. T:Já mám takovou radost. J:Já taky. Jsme rodina nejen díky lásce, ale i geneticky. T:To jsi řekl pěkně. J:To já umím. T:Ale Janku, Verunce to říkat nebudem, zatím. J:Dobře. A nebylo by lepší, kdyby to věděla? T:Víš, ona byla od narození fixovaná na Štěpána, ale teď ji asi bude trvat, než si zvykne, že už s námi Štěpán nebude. J:Jo, já to chápu. A kdy ji to řekneme? T:Já bych na to nespěchala. Přece jen ji budou teprve tři. J:A jestli se můžu zeptat, kdy má narozeniny? T:9.července. J:Jé, tak to je za chvilku. T:To je. Já mám takovou radost, že je tvoje. Usmáli jsme se na sebe. J:Já taky. Nezajdem si na oběd všichni tři do restaurace, abychom to oslavili? T:Dobře, ale ještě je brzy na oběd, tak půjdeme až dýl. J:Dobře. A co budeme dělat teď? T:Teď si půjdeme hrát s NAŠÍ dcerou. J:Teď si budu muset zvyknout na tu NAŠI dceru. T:Ty si zvykneš. Usmáli jsme se na sebe a šli jsme si hrát za Verunkou.
