Chrám Elements

4. Dveře

Uběhlo několik dalších týdnů, během nichž se nic moc neobvyklého nestalo. S Nikem se scházíme, myslela jsem si že můj pocit toho jak jsem na chvíli cítila své okolí něco znamená, ale při dalších setkáních se nic nestalo. Dnes mě čekají další dveře. Jsou už čtvrté. Chybí mi jich ještě pět. Pořád pomalu pokračuju se zabydlováním jeskyně. Jsem na sebe docela dost pyšná udělala jsem už dost práce. 

Zoro? Ozve se Elements. 

No?

Čekají na tebe další dveře. 

Dobře jdu na to. 

Popadnu skici a dám se na cestu k jeskyni s dveřmi. Projdu všemi, které už jsem rozluštila a postavím se před další variantou možností. Myslím že dnes to bude docela lehké, protože hned jak jsem vešla už jsem viděla rozdíl. Každé dveře na sobě mají vyrytý nějaký znak. Vezmu si skici a začnu překreslovat znaky. První je cesta s domy a přes cestu  přebíhá černá kočka a její stín dopadá docela strašidelně na cestu. Druhé jsou ještě horší je tam vyryté lidské tělo, jenže to tělo je vyzáblé až do kostí a tváří se fakt naštvaně. Třetí je jednoduchý obrys čtyřlístku. Čtvrté je kolíbka s malým miminkem. Miminko se usmívá. Páté a poslední jsou kruhy popsané dveře. Každý z kruhů má na sobě jiné ornamenty. Podle jednoho kruhu poznám o co se jedná. Jsou to mince. Mám před sebou pět papírů s rytinami. Jsem si jistá že druhými dveřmi se smrtkou mě nikdo nedostane. Ty vyškrtávám. Peníze jako Nik je z bohaté rodiny, ale že by na tom nějak moc lpěl si nemyslím. Dítě také ne protože Nik je spoustu věcí ale dítě rozhodně ne. No a tak tu máme čtyřlístek značící štěstí a černou kočku která značí neštěstí. Nevím jak na tom  Nik je. Šťastný by mohl být jenže by mohl být i nešťastný. Netuším co z toho. Rozhodně jsou chvíle štěstí a naopak. Já si můžu tak tipnout a na padesát procent si tipnu správně. Nevím jestli to chci riskovat. Na těch dveřích stojí celý můj život. A ani nechci pomyslet na to že Nika a rodiče už neuvidím. Chudáci ani nevím čím si museli kvůli mě procházet. Už vidím jak jim oznámili že jejich jediná dcera je navždy pryč. Je mi jich opravdu líto. Po tvářích my spadají slzy. Dojdu ke třetím a doufám že jsem vybrala ty správné. Už už šahám na kliku, ale zarazím se. Co když to jsou ty druhé? Váhám dlouho nemůžu se rozhodnout kterými projít. Jedna chyba a jsem v prde.. ehm v háji. Se sunu se k zemi a těkám očima mezi dveřmi. Nevím. Vůbec netuším. Zvednu se a dojdu k jedné ze stěn a začnu do ní silně mlátit. Sakra. Potřebuju ty správné dveře. Křičím a řvu. Potřebuju ze sebe dostat to že se nemůžu rozhodnout které ze dveří vybrat. Jedny nebo druhé? Štěstí nebo neštěstí? Přestanu přemýšlet a dojdu k štěstí a se zavřenýma očima vejdu dovnitř. Čekala jsem že se třeba začne jeskyně hroutit nebo tak něco, ale nic se neděje. Buť jsem vybrala ty správné nebo opravdu netuším co se děje. 

Myslím že spíše to první. Ozve se hlas Elements. 

Jako vážně? Neděláš si ze mě srandu že ne?

Ne

Ani nevím proč, ale začnu se ohromně radovat a skákat. Jsem fakt ráda že jsem to zvládla byla jsem tam blízko tomu aby se vše povoralo. Radostně jsem vyběhla ven a začala tancovat. Jo jako vážně já začala tancovat. Taky se mi tomu nechce věřit. Měla jsem takovou náladu že jsem si myslela že teď už dokážu ale jako sakra úplně všechno.