Vešli jsme dovnitř, ale Jankův táta tam ještě nebyl. Začínám být dost nervózní z toho, co o něm říkal Janek. Co když si nějak nesedneme, nebo mu budu nějak vadit. Nebo mu tu budu překážet. A co řekne na to, že mám dceru, kterou jsem vychovávala sama a dokonce, že je Janek její táta. Po mém dlooooouhém přemýšlení mě vyrušil Janek. J:Zlato? Sedneš si? T:Jjo jasně. Všichni jsme si sedli. T:Promiň, jen jsem se zamyslela. J:Neomlouvej se. Nad čím jsi přemýšlela. T:Co když budu tvýmu tátovi nějak vadit, co řekne na to, že jsem Verunku vychovávala sama. Co když... J:Lásko v klidu. Tátovi určitě vadit nebudeš. Ty, ani Verunka. A jestli jo, tak můj názor na vás tím stejně nezmění, protože já vás miluju. T:Ty jsi hodnej. Usmála jsem se na něj. Po chvíli přišel Jankův táta. Jo:Čau Janku, dobrý den. J:Čau tati. T:Dobrý den. Podali jsme si ruku. V:Dobjý den. Jo:Ahoj. J:Tati, to je moje přítelkyně Týna a její dcera Verunka. Jo:Děláš si pr*el? Ty si začneš něco s holkou, co má haranta na krku a beztak ani neví s kým? Jseš normální? A ještě se vážeš? Ty snad ani nejsi můj syn! Nebylo mi příjemný, co o mně říkal. J:Táto, uklidni se. Přestaň Týnu urážet. A Verunku taky. Já je miluju a ty jim nebudeš nadávat. Jo:Odkud vůbec jsou, z Prahy asi ne, co? J:Heleď, jestli ses přišel navážet do lidí, který mám rád nebo do mýho života, tak můžeš zase jít. Na to tě tady fakt nepotřebuju. Jo:Fajn, tak já jdu, zítra se potkáme ve firmě a probereme bussiness. J:Zítra nejdu do firmy. Jo:Proč zase? J:Prostě nejdu. Jo:Janku sakra, zítra přijdeš a basta. Nazdar.😡 Zvedl se a naštvaně odešel. J:Týnko, neber si to osobně. Táta je prostě takovej. Já už jsem si na to zvyknul.😞 T:To je v pohodě. Hold prostě pro tebe nejsem dost dobrá. Jsem obyčejná vesničanka. Ty jseš milionář z Prahy.😢 J:Týnkooo, nech toho. Vy dvě jste to nejlepší, co mě za celej život potkalo. Jsem s vámi šťastnej. Nikdy jsem takhle šťastnej nebyl. 😍 T:Ty jsi láska.❤️ J:A když nám to táta takhle zkazil, neuděláme si ten den hezčí? T:A jak? J:Tak začal bych tím, že si tu objednáme ten oběd, na kterej jsme přišli. T:To beru. Zavolali jsme si číšníka a objednali jsme si. Já si dala steak s hranolky, Veru hranolky s kečupem a Janek svíčkovou. Po chvíli nám to donesli. T:Je to výborný. V:Jojo. J:Je to skvělý. T:A počkej, až ochutnáš svíčkovou od naší Běty. Její svíčková je vyhlášená široko daleko. J:Jestli je ještě lepší, než tahle, tak už se nemůžu dočkat. V:Je úpně nejlepší. Dojedli jsme, Janek ZASE platil a pak jsme šli pryč. T:Janku, nemůžeš za nás pořád platit. J:Týnkooo, mně to nevadí, já to zaplatím rád. T:Příště platím já. J:Uvidíme... Řekl potichu. T:Co jsi říkal? J:Nic, nic. T:Příště prostě platím já a bez debat. J:Tak já už radši mlčím, abys mi třeba něco neudělala.😂 Ušklíbl se. Lehce jsem ho bouchla do ramene. J:Auuuu, to bolelo. 😉T:Ale prosím tě, ty jsi princeznička, to by ani Verču nebolelo. Viď? V:Ně. J:Já jsem choulostivej, já za to nemůžu. 😂 T:Ty jsi pěkně rozmazlenej, ale neboj, vesnice tě vychová. 😂 J:Tak já jsem dokonce ještě nevychovanej. No, to jsme to dopracovali. 😂 T:😂 Kam vůbec jdeme? J:No, to je dobrá otázka. Víš, že ani nevím. T:Jankuuuuu. J:Někam jdeme, ale kam, to nevím. T:Tak nás zkus někam vést. My to tady neznáme. J:Eh, já to tady taky tak úplně neznám. T:Počkej ty si neděláš srandu? J:Ne. Ale mám tu mobil, tak mužem jít podle map. T:Ok. V:Mami, mě už bojí nojičky. T:Tak chceš vzít? V:Jo. T:Tak pojď za mnou. Už jsem k ní natahovala ruce... J:Počkej, netahej se s ní. Veru, já tě vezmu, jo? V:Dobje. Janek vzal Verunku do náruče já si od něj půjčila mobil a šli jsme podle map až do bytu.
