Blame - ON HOLD

4. část

„Dojdu ještě něco nakoupit ať máme co jíst zítra" usmál se na mě táta když jsme přijížděli k domu. „Dobře, budu čekat. Doma" pousmála jsem se. „Kde jinde bych taky byla, že" dodala jsem a otevřela dveře od auta. Došla jsem k domu a odemkla velké dřevené dveře. Otevřela je a sundala si boty. Vyběhla jsem schody a pustila televizi. Bylo to MTV a zrovna hrály moji oblíbenou. Při převlékání do domácího oblečení jsem si začala tancovat. Ani jsem si to neuvědomila ale usmívala jsem se u toho.V tu chvíli jsem se cítila šťastná a volná, nemyslela jsem na nic jen na to jak mě hudba pohltila. V tu chvíli mi to došlo. Musím začít tancovat, musím se k tomu vrátit. Tancování mi tolik chybí, bylo vždycky jako součást mě. Hudba která mi proudí tělem a energie všude okolo. Vzpomněla jsem si na ten konkurz. Vytáhla jsem ten papírek z tašky a zapnula jsem notebooku. Našla jsem si jejich webovky a četla všechny informace. Abych byla upřímná docela se mi to líbilo, nevím jestli je to správné ale já vím, že to musím zkusit.

„Jsem domaaa" slyšela jsem volat tátu z obýváku. Pomalu jsem se zvedla z postele a leták jsem si položila na noční stolek. Sešla jsem schody a zjistila jsem, že je táta v kuchyni. „Chceš pomoct?" usmála jsem se a začala jsem vybalovat tašky. „Víš jak bys mi pomohla nejvíc?" ušklíbl se a poté se trochu zasmál. „Čím?" nadzvedla jsem jedno obočí a usmála se. „Kdybys uvařila večeři. Já nakupoval tak ty vaříš, to zní fér ne?" zasmál se. „Jasně, něco udělám. Jdi si ale sednou do obýváku nebo mi všechno sníš ještě než to bude hotové" zasmála jsem se a vyháněla jsem ho. „Dobře dobřeeee. Nebudu se bránit." Zvedl ruce na obranu a zmizel za rohem. Zasmála jsem se a šla jsem vařit.

O hodinu a půl později

„Musíš vařit častěji. Myslím, že tohle je lepší než ty moje obědy z polotovarů" zasmál se táta a pohladil se po břiše. „Jsem ráda, že ti to chutnalo. Jdu ještě hodit nádobí do myčky a půjdu si lehnout dobře?" usmála jsem se. „Jasně. Děkuju" šeptl a pomalu šel po schodech do své ložnice. Vzala jsem všechno nádobí, které jsem našla a dala ho do myčky, kterou jsem následně zapla.

Během pár minut už jsem seděla na posteli a koukala do zdi. Najednou se mě zmocnila samota. Ještě před pár minutami jsem se cítila šťastně. Cítila jsem jako dřív a teď je to všechno zpátky. Jedna věc mi došla, musím začít něco dělat. Do teď jsem tu jen seděla a litovala jsem se. To musí přestat. Půjdu na ten konkurz a dám do toho všechno co mám. Nejenom, že se odreaguju od všech mých ‚aktivit' ale vím, že by to tak Shawn chtěl. Vždycky mě v tancování podporoval. On byl jediný, který nevynechal jedinou mojí soutěž nic. Vždycky tam byl a držel mi palce.

Ležím v posteli a snažím se usnout ale místo toho vidím před sebou toho kluka z obchoďáku. Kdykoliv zavřu oči vidím, jak na mě kouká a směje se. Nakonec mi to nedalo a zapla jsem notebook. Vyhledala jsem si znovu jejich stránky a začala jsem projíždět fotky. Našla jsem ho! Ryan Cooper. Jo tak Ryan. Notebook jsem znovu zavřela a položila na stůl. Lehla jsem si a při vzpomínání na to kde bych mohla mít svoje věci na tancování jsem usnula.