To Light - (Beside The Bridge, 5SOS)CZ

I. Coffie

Tak je na čase abych se představila. Jmenuju se Cloe Pims. Bydlím ve Švédsku. Už mi teda bylo osmnáct a taťka chtěl abych se osamostatnila. Se svojí kámoškou Jull si pronajímáme společný byt, a přiděláváme si v kavárně. A chodíme spolu na střední na obor zubní asistentky.

Teď k nàm do kavárny často chodí pět kluků. Všichni pohromadě chodí odpoledne a ráno chodí jen jeden, ale střídají se. Jsou mi povědomí, ale pořád si nějak nemůžu vzpomenout kdo jsou.

Teď zrovna připravuju kávu pro jednu holku. Je hezká, malá černovláska s modrými oči. Plné rty. "Děkuji" špitne když jí podávám kafe, které si obědnala. "Není zač, a přijďte zas." Usmála jsem se.

"Ráda" otvírala dveře k odchodu a zrovna se míjela s jedním z nich.

"Ahoj." Pozdraví mě.

"My si tykáme?" Zeptám se s povytáhlím obočím.

"Jestli ti to teda vadí." Trochu se nahne ke mě a přihmouří oči. "Cloe." Doplní.

"Těší mě." Odpovím a jdu připravit jeho obviklou obědnávku.

"Jsem Niklas" slyším za zády.

"Super, ale já se ti asi představovat nemusím" odpovím.

"To teda ne." Zasměje se.

Mlčky mu donesu kafe. "Tady to je, jako vždycky."

"Děkuju, nemáš dneska čas? Večer?"

"Zrovinka ne." Zalhala jsem. Vždycky jsem měla kurz pro zubní asistentku, ale učitelka onemocněla a nikdo není na záskok. Kolem projde Jull a šťouchne do mě tak že ze mě vypadne. "Vlastně mi to odpadlo." Pane bože, já jí asi zabiju. Co to do ní vjelo? Ne vlastně co to do mě vjelo?

Ahh.. fajn.

"Tak večer tady před kavárnou?"

"Zbytečná otázka." Odpovím.

"Takže před kavárnou v osm" usměje se od ucha k uchu a jde ke dveřím. "Tak v osm" zopakuje a zmizí v raní mlze.

"Tak vidíš, jdeš na rande a pak mi říkej že nejsi lepidlo." Zasmála se Jull.

Hodiny v kavárně byli nekonečné. Nyní sedím u jednoho stolu a nehty na pravé ruce nechávám cinkat o hrnek s čajem. Jull tu dodělává poslední práce a přitom mi radí jak na něj. "Měla by jsi být doma. A připravovat se." Usmála se na mě.

"Ale nejsem takže to nevadí." Usoudila jsem nahlas. "Co nevadí? Měla by jsi být doma." Řekne důrazněji "i já bych byla taková mrcha a nechala tě tu samotnou. Aby jsi všechno dodělala a já byla doma a líčila se a zkoušela bych si všelijaké oblečení..."

"Jenže taková nejsi" řekla jsem a napila se čaje.

"Ne a ani nejsem na tvém místě"

"Tak mu hold budou muset stačit černý jeansy,vansky, bílí triko s Paříží a ta zelená bunda-"

"Hele to by stačilo" zasmála se a dala svou ruku ve znamení stop. "Nepotřebuju vědět všechno."

Zachvilku jsme zavírali a Jull se pomalu loučila "Minuta do osmi, tak to vydrž lepidlo" zasmála se.

"Budu tě čekat doma" mrkla na mě a odešla.

"Doufám že tu nestojíš moc dlouho." Usměje se, když přijde.

"Sice máš zpoždění patnáct minut, ale fajn." Zasmàla jsem se.

"To je poprví, co jsem tě viděl takle se smát."

"Tak to sem chodíš málokrát."

"Ehm, takže abych se představil. Jsem Niklas Wistrand. A ty?"

"Cloe Pims. Těší mě."

"Potěšení je na mé straně." Začli jsme se tlemit.

"Takže kam půjdeme?" Zeptala jsem se.

"Procházka?" Nabídl.

"Znovu zbytečná otázka."

"Tak tedy, jdeme se projít." Usmál se na mě.

Prošli jsme parky, rušnýma uličkama i ty tiché jako voda. Celou tu dobu jsme si povídali o sobě. O mě možná věděl všechno, ale já ne. Pořàd se jednomu tématu vyhýbal. A to svým rodičům. Vždycky když se to k nim schylovalo utichl a mlčeli jsme tak pět minut. Nakonec jsem to ticho prolomila já. Došli jsme až k mím vchodovým dveřím. Neuvěřitelné jak rychle to uteklo. Nevěděla jsem co se bude dít, dlouho jsem na takovém rande nebyla. Jo možná se to nezapomíná, ale u mě to je tak že zapomenu všechno.

Tak jsem si začala hrát s klíčky. Byla jsem nervózní, celou dobu jsem si o něm myslela bůh ví co, ale teď? Byl strašně fajn, neuvěřitelný, já nevěřila že zrovna s ním půjdu na rande.

"Niku?"

"Jo?"

"Víš je to asi divný, ale jak chodíš k nám do kavárny s tou svojí bandou. Jste nám strašně povědomí."

Vykulil na mě oči, asi nečekal že se na tuto otázku zrovna zeptám. Ale ani já bych nečekala co mi na to odpoví.

"Ty mě teda znáš, ale i neznáš."

"Cože?" Nechápala jsem.

"No jsem basskytarista v kapele..." chvilku čekal jestli mi to docvskne nebo jestli si vzpomenu. Ale já si asi stojím na kabelu či co. "Beside the bridge." Řekne nakonec.

Pane bože! Cože to momentálně řekl? Beside...? Co-cože?

Spadla mi brada a já myslela že to nerozdýchám.

Jak to že jsem si nevzpomněla. Vždyť to jméno a fanynky okolo něj. Jà jsem fakt mimo, no nic teď mu na to něco řekni. "Ou, aha..." vypadlo ze mě. Jako jenom tohle? To ne teda. A co mu jako řeknu...

"To je fajn." Přiblble se usměju a pak sklopim zrak k zemi.

"Ty nás neznáš?" Pozdvihl obočí.

"Něco málo jsem slyšela. Ale nikdy nic..." odpovídala jsem.

"Tak to ti představím kluky." Mrkne na mě.

"Tak fajn, budu ráda." Usměju se. Nik se ke mě nahne a dá mi letmí polibek na rty. "Děkuju za krásný večer." Usměje se.

"Já též děkuju." Řeknu s červení a sleduji jak se jeho postava ztrácí ve tmě.

Vylezu schody nahoru. Až otevřu dveře do našeho bytu. "Tak co?!" Přižene se ke mě Jull. "Ty jsi to věděla?" Ptala jsem se.

"Co?"

"To že je z Beside the bridge."

"Pane bože!" Jukne a dá si ruku před pusu.

→→→→
Tak to je First část s mojou Beside the bridge. (Oprava) naší. :DDD
Doufám že se vám líbila a zatím achoj!

Nicoll.