Temné proroctví - ✔

Zklamání

Začalo se stmívat a Zmijího se zmocnila únava. Byl strašlivě unavený, ale i přesto šel dál.
Foukal studený vítr a padal sníh.
Únavou se mu motaly tlapky a tak se nakonec stulil pod strom. Dlouho nemohl usnout a když se mu to podařilo, probudilo ho hlasité štěkání.
Vyskočil na všechny čtyři a zamrkal. Z dálky se ozívalo štěkání a viděl jak k němu běží dva psi. Jeden malý a druhý velký. Rychle se dal do běhu. Psi ho dohnali, že cítil jejich dech a cvakání zubů. Utíkal co mu tlapky stačily a pak se vyškrábal na strom. Pes po něm skočil a zakousl se mu do ocasu. Zmijí zavřískl bolestí. Zabořil své drápy do kůry stromu. Slyšel hlasitý křik dvounožce. Pes jeho ocas pustil a oba dva psi běželi za hlasem. Zmijí se podíval na svůj ocas. Byl celý otrhaný a na zemi ve sněhu ležely chomáče jeho hnědé srsti. Byl vystrašený a nějakou dobu ještě byl na stromě, než se ujistil, že psi jsou pryč, tak opatrně slezl na zem.
Psi ho zahnali pryč od řeky. Sledoval svoji stopu zpět k řece. Cestou se soustředil na rozeznávání pachů kořisti. Ucítil pach holuba. Za chvíly ho viděl. Holub poskakoval po sněhu a něco hledal. Byl krásně tučný. Zmijí se přikrčil a skočil po holubovi. Nezachytil ho, ale srazil ho k zemi. Rychle do něj zabořil drápy a jedním kousnutím ho usmrtil. Lehl si a pomalu jedl holuba. Holub nebyl ani zpoloviny tučný jak se zdálo, byl samé peří. Zmijí si olízal hrudník a vydal se dál. Dorazil zase k řece a putoval proti proudu.
Přemýšlel.
Umí už jeho a Havrančina koťata mluvit?
Jak se jim asi daří?
Jak je na tom Havranka?
A co jeho a Díšťčino kotě?
Dostalo jméno?
Byl nešťastný když na to myslel. Přemýšlel, co asi dělají kočky z jeho klanu. Jestli ví o ztrátě jeho a Fleka.
Při přemýšlení si ani neuvědomil, že už se setmělo. Boleli ho tlapky a tak vyšplhal na nejbližší strom a tam ulehl. Byla tam široká větev a kolem něj další větve, které ho trochu chránili před větrem.

Zmijího vzbudil známí pach. Zavětřil a ucítil pach Mračného klanu. Zaradoval se a seskočil ze stromu. Rozběhl se.
Pach Nebeských sílil. Stál až nahranici.
Chtěl ji obejít, ale už se z křoví vynořila hlídka.
Zmijí poznal Motýláka, zástupce Mračného klanu a další kočky neznal.
Co tu děláš? Zasyčela jedna z koček. Motýlák tu kočku utišil syknutím a naladil trochu přátelštější tón.
Odnesla mě řeka. Chci na své území. Nechci tu lovit... Vyhrkl Zmijí, až se mu zježili chlupy.
Motýlák si ho přiměřeně měřil pohledem a pak ocasem naznačil, že má jít za ním.
Kočky nebeských Zmijího obklíčili.
Jedna si cosi mumlala. Poznal tu nepříjemnou kočku, byla sněhově bílá s černou špičkou ocasu.
Hlídka ho vedla přes jejich území.
Na hranici s Kamenným klanem se zastavili. Motýlák se Zmijím rozloučil a šel zpět na své území.
Zmijí běžel jak nejrychleji mohl. Chtěl být už co nejdříve v táboře.
Poznal svůj milovaný domov a Havranka mu tolik chyběla. Běžel do kopce. Na vrcholku se zastavil. V údolíčku byl jeho tábor. Zaplavil ho hřejivý pocit. Plavnými skoky doběhl do tábora. Vešel do tábora.
Kočky, které byli na mýtině se na něj podívali. Měli překvapené pohledy.
Z velitelského doupěte vyšel Strakáč a za ním Laní hvězda.
Zmijí? Řekla Hvězda a ohromeně se na něj dívala.
Zmijí! Ty nejsi mrtvý? Zvolala a došla k němu.
Nejsem mrtvý. Odnesla mě řeka.
Zmijí! Ozvalo se od zadní části tábora. Byla to Havranka, přitulila se ke Zmijímu a hlasitě vrněla.
Kde jsi byl? Zeptala se Havranka a trochu se odtáhla.
Odnesla mě řeka.
Co se stalo s Flekem? Skočila do rozhovoru velitelka.
Flek se utopil.... Vysoukal ze sebe a díval se do země.
Laní hvězda se rozmrzele dívala kamsi do dálky.
Strakáč se povýšeně na Zmijího díval.
Laní hvězda svolala kočky a v rychlosti jim vysvětlila co se Zmijímu a Flekovi stalo.
Zmijí se cítil provinile. Strašlivě ho mrzelo, že o Fleka přišel. Vyrůstali spolu a byli dobrými kamarády.
Kočky se začali rozcházet a Zmijí šel s Havrankou do školky.
Šel za svými koťaty.
Leželi na mechu a pravidelně oddychovali. Byla tam i Vichřice. Seděla tam a čistila si svoji bílou srst. U ní se choulilo jedno kotě, poznal svoje kotě.
Havranka si všimla, že Zmijí Vichřici sleduje.
Vichřice přišla o jedno kotě a druhé už je učedníkem. Zašeptala neslyšně. Zmijí kývl a odešel ze školky.
Mysleli jsme si, že jsi mrtvý a tak jsem určila nového učitele pro Bouřku. A nového zástupce... Vydechla Laní hvězda, která si ho zavolala do svého doupěte.
Učitelem Bouřky je Strakáč a je i můj zástupce.
Zmijímu se naježila srst. Byl naštvaný. Takový proradný kocour se stal velitelčiným zástupcem.
Potlačil naštvané zasyčení a jen s potlačovaným vztekem pomalu kývl.

A je to tu! Konečně kapitola! XD
Celkem dlouhá, ale nějak nezáživná...
Co sem napsat? Asi už jen to, že absolutně nevím jak by se Zmijí mohl znovu stát zástupcem. Nechci Strakáče jen tak vymazat. :'D ikdyž je to protiva Xd